zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.
zpět

Horoskop pro Vás každý týden

Stačí vybrat znamení a zadat Váš email. Jednou týdně vám zašleme horoskop pro vaše znamení.
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat

Spisovatelka Tereza Macková: Psát knihu jsem začala díky mateřské dovolené

Spisovatelka Tereza Macková: Psát knihu jsem začala i díky mateřské dovolené
Autor: archiv Terezy Mackové Spisovatelka Tereza Macková: Psát knihu jsem začala i díky mateřské dovolené
anna kopečková , Vydáno: 22.08.2020
Debutující autorka Tereza Macková napsala svou první knihu Tokyo Story na mateřské dovolené. Příběh o dívce, která se vydala do Japonska hledat muže, do kterého je zamilovaná, je příběhem o lásce a autorku k jejímu napsání inspirovala vlastní návštěva Japonska. Proč si Tereza vybrala právě japonské kulisy pro svůj příběh? Jak těžké je kreativně tvořit na mateřské dovolené a co chystá do budoucna? Nejen to nám prozradila v rozhovoru.

reklama

  • Jak dlouho vznikala prvotní myšlenka knihy?

K napsání knihy mě inspirovala má první návštěva Japonska, kdy jsem se do téhle země a jejích obyvatel naprosto zamilovala. Proto když jsem se rozhodla začít psát svou první knihu, byla volba místa, kde se děj bude odehrávat, naprosto jasná. Věděla jsem, že hlavní hrdinka bude Češka, která z nějakého důvodu odjede do Tokia, abych jejíma očima mohla popsat dojem, který na mě tahle země udělala. A potom už jsem krok za krokem skládala celý příběh.

  • Jak dlouho jste knihu psala? A měla jste už při psaní v hlavě představu o tom, pro jaké čtenáře ji píšete?

Když jsem se rozhodla začít s tvůrčím psaním, byla jsem v této oblasti naprosto nezkušená a nevěděla jsem, co dělám. Trvalo mi tři roky, než se mi podařilo celou knihu dokončit. Za tu dobu jsem ji mnohokrát přepisovala podle toho, jak jsem sama získávala zkušenosti se stavbou příběhu a také podle zpětné vazby, kterou jsem dostávala od svých beta-čtenářek a lektorů literárních kurzů. Kostra příběhu ale od začátku zůstala stejná. Měla jsem představu, že chci napsat romantickou knihu, kterou bych si sama ráda přečetla.

  • Proč jste příběh zasadila do Japonska? A dělala jste si kvůli tomu speciální rešerše?

Já miluji všechno, co souvisí s Japonskem, v tom jsem si trochu podobná s mou hlavní hrdinkou Alicí. A Japonsko mi přišlo jako zajímavé, exotické místo, kde by se mohl děj románu odehrávat. Ale abych ho věrohodně popsala, musela jsem si udělat hodně rešerší. V první řadě jsem vycházela z toho, co jsem sama v Japonsku viděla a zažila. Taktéž jsem začala studovat všechno, co se Japonska týkalo. Co jsem nevyčetla z literatury nebo internetu, na to jsem se vyptávala své lektorky japonštiny. Setkala jsem se též s několika Japonci, kteří v Čechách žijí a studují tu hudbu, stejně jako můj vedlejší hrdina Katsu. A abych věrně popsala místa, na kterých se román odehrává, musela jsem si udělat ještě jednu výpravu do Japonska a dané lokace si znovu projít a nafotit. Za celou tou knihou je spousta studia a práce, kterou čtenáři možná vůbec nevidí.

  • Při vydávání knížky jste se rozhodla jít trochu jinou cestou než většina českých autorů. Kromě české verze jste vydala i verzi v angličtině na Amazonu. Co vás k tomu vedlo?  

Pro vydání knihy v angličtině přes Amazon jsem se rozhodla, když jsem svou knihu dokončila a v Čechách jsem neviděla cestu, jak ji vydat. Setkala jsem se tehdy se svou kamarádkou, spisovatelkou z Ameriky, která mě k vydání knihy na Amazonu přivedla. Práce to byla vyčerpávající, protože Amazon je pouze platforma, kde mohu svou knihu prodávat. Všechno ostatní jsem si musela udělat sama, a to je pro člověka, který se nepohybuje v nakladatelském prostředí a dělá vše poprvé, velmi náročné. Získala jsem při tom ale řadu cenných zkušeností, za které jsem teď velmi vděčná. Při vydání české verze jsem se rozhodla jít jinou cestou. Už jsem si celé vydání nechtěla dělat a financovat sama, ale též se mi nelíbila představa, že budu obesílat jedno klasické nakladatelství za druhým a čekat spolu se zástupem dalších českých začínajících autorů na jejich odpověď. Proto jsem byla nadšená, když jsem objevila Pointu. Autor má stále vydání své knihy pod kontrolou a vše si může řídit, ale zároveň v tom není sám a lidé z Pointy mu s celým procesem, včetně vybírání peněz v crowdfundingu, pomůžou.

  • Knížku jste psala na mateřské „dovolené“, jak je náročné skloubit tuto kreativní práci s dětmi?

Já jsem s psaním začala vlastně právě díky mateřské. Před nějakými pěti, šesti lety, když jsem odešla z práce kvůli svému nejstaršímu synovi, jsem najednou měla víc času na přemýšlení. Zvažovala jsem, zda to, co jsem doposud dělala, je můj „dream job“. A uvědomila jsem si, že není. A protože jsem si vždycky ráda vymýšlela příběhy, jen tak sama pro sebe, zkusila jsem je dát na papír. Byl to pro mě v rámci péče o miminko i jakýsi intelektuální stimul, vytržení z každodenní reality mateřského trojboje nakojit – zabavit – uspat. A protože mě psaní moc bavilo, už jsem s ním nepřestala. S jedním dítětem to ještě bylo jednoduché. Když syn spal, měla jsem čas na psaní. Teď, když mám děti tři, je to už mnohem složitější. Naštěstí mám podporu rodiny – skvělou tchyni, která si starší děti bere na hlídání, a manžela, který mě chápe a fandí mi. Bez jejich pomoci by to vůbec nešlo.

  • Co vás na Japonsku nejvíc fascinuje?

Je těžké vybrat jednu věc. Japonsko je tak rozmanitá, mnohovrstevnatá, zajímavá země. Fungují v ní vedle sebe nejmodernější technologie a staleté tradice a nikdo se nad tím vůbec nepozastavuje. Když jsem v Tokiu poprvé vystoupila z letadla, jen jsem otevřela pusu úžasem a už jsem ji vlastně až dodnes nezavřela. Japonsko, potažmo Japonci, jsou naprosto odlišní od všeho, co jsem do té doby znala, a má snaha té zemi porozumět mě vedla k zájmu o všechno japonské i k výuce japonštiny. Mám ráda japonskou kinematografii a literaturu, je hodně odlišná od naší euro-americké tradice. Styl vyprávění i plynutí příběhů se velmi liší od toho, na co jsme zvyklí. Pomalé tempo vyprávění, důraz na atmosféru a lidské emoce, absence nabubřelých efektů amerických blockbusterů, to je to, co mě fascinuje. Moc ráda bych se od nich tohle naučila.

  • Máte rozpracovanou nějakou další knihu? Pokud ano, o čem bude?

V poslední době jsem se věnovala především psaní povídek, protože v období těhotenství a péče o malé miminko je pro mě moc těžké najít čas na soustředěnou komplexní práci, kterou psaní románů vyžaduje. Jednu z těch povídek, Splněné přání, si mohou už nyní čtenáři přečíst na mém webu terezamackova.cz nebo v aplikaci pro mobilní telefony StoryMe. A brzy k ní přibude další. Obě tyto povídky se stejně jako můj román Tokyo Story věnují multikulturním vztahům, ačkoliv už se neodehrávají v exotické destinaci, ale v Praze. Do budoucna bych ale tohle téma ráda opustila a věnovala se psaní ve stylu magického realismu, který mě vždycky fascinoval. Jeden takový román už mám rozpracovaný, ale prozatím nechci prozradit, o čem bude.

Čtenáři se mě teď také často ptají, jestli bude mít Tokyo Story pokračování. Mohlo by mít. Dokonce mám už vymyšlenou strukturu a dějovou linii. Ale k jeho napsání bych opět musela strávit další čas v Japonsku, konkrétně v Sapporu na ostrově Hokkaidó, odkud pochází můj hlavní hrdina Hikaru. Ale to je v aktuální rodinné situaci složité.

Alena Mornštajnová: Nikdy nevím, jaká kniha nakonec vznikne

Alena Mornštajnová: Nikdy nevím, jaká kniha nakonec vznikne

reklama

Související témata: tipy na knihy , Tokyo Story , Tereza Macková , spisovatelka , Japonsko , love story

reklama

Přečtěte si také

reklama