Ženy v běhu: Takto vzpomínají na natáčení nejúspěšnějšího českého filmu hlavní protagonistky

Není náhoda, že jedním z hlavních témat filmu je běhání. Režisér a scenárista Martin Horský je totiž vášnivý běžec, takže se kromě role režisérské a scenáristické ujal i role hlavního trenéra, tedy alespoň mimo scénu. Profesionálního trenéra ve filmu ztvárnil Vladimír Polívka, kterého rovněž běhání baví a nečiní mu velké potíže. Námět filmu Martina Horského napadl pochopitelně při běhu: „Doporučuji všem, pokud chcete být napadeni nápady, jděte si zaběhat. Běh je výborný prostředek k utřídění myšlenek, budete překvapeni, co vše vás při něm napadne."

Ono se to ovšem lehko řekne a trochu hůře realizuje. Obzvlášť, pokud jste žena. Když si uvědomíme, že ještě na počátku minulého století představovala sportující žena něco nevídaného, protože převládal názor, že pro křehká stvoření se fyzická námaha nehodí, změnilo se v tomto směru opravdu hodně.

Většina dnešních žen si bez sportu nedokáže představit život. Jak ukázal jeden průzkum, v Česku jich údajně běhá 60 %. Otázka je, jaké důvody je k běhání vedou. Relaxace, svoboda, pobyt v přírodě, samota, příjemný pocit po doběhnutí, možnost vyčistit si hlavu – to jsou krásné důvody, které ale řadu žen nezajímají, alespoň z počátku. Většina žen běhá hlavně kvůli tomu, aby se vešla do kalhot. Klasický scénář je, že si žena navlékne tepláky, počká, až se setmí, aby ji nikdo neviděl, a vyběhne, aby se po několika stech metrech vrátila upocená zpátky, lapajíc po dechu. Tenhle sport vám zkrátka nic nedá zadarmo a pořádně prověří vaši fyzičku. Každý začátek je těžký a v případě běhu je sakra těžký. Pravdou ale je, že pokud to nevzdáte a překonáte prvotní neúspěchy, začne vás to bavit, budete běhat stále delší trasy a časem se dopracujete i k tomu, že si běh budete užívat a budete mít po doběhnutí i ten příjemný pocit a ne stav těsně před infarktem.

Film Ženy v běhu ale zdaleka není jen o běhání a běhu maratonském, k němuž přemluví rázná matka v podání Zlaty Adamovské své tři dcery. Ženy v běhu jsou hlavně o běhu životním. S běháním je to totiž úplně stejné jako v životě. Důležité je vydržet a nevzdávat se, když cíl je na dosah…

Takto na natáčení i samotné běhání vzpomínají hlavní čtyři protagonistky:

ZLATA ADAMOVSKÁ, VĚRA

• Nebála jste se trochu všeho toho běhání? Jaký je vlastně váš vztah ke sportu?

Přiznám se, že nejsem sportovní typ. Dneska už sice běhá po ulicích spousta lidí, je to více méně módní záležitost, běh je ale pro mnohé především součástí zdravého životního stylu. Já ráda plavu nebo jezdím na kole, ale běhání mne nikdy nelákalo. Nicméně abych byla ve formě, začala jsem pár měsíců před natáčením trénovat. Musela jsem si často přivstat, protože v létě byla úmorná vedra a odpoledne bych uběhla sotva sto metrů. Ráno to bylo kolem dvou kilometrů.

• Vaše Věra je takovou tou mámou, která do života svým dětem příliš nemluví. Jak to máte vy? Také necháváte svým dětem volnost chybovat a přijít si na některé věci právě metodou omylu?

Stejně jako moje filmová Věra, svoje děti především miluji. Snažím se jim do života nemluvit, ale stejně se někdy neudržím a dávám jim tzv. dobré mateřské rady. Moje máma mi říkávala: „Jaké si to uděláš, takové to budeš mít,“ a já jsem jí vděčná, že mi do života nikdy nemluvila, ačkoli měla nespočet příležitostí.

• Není někdy těžké pozorovat, jak si děti „sahají na rozpálenou plotnu“?

Máte pravdu, jen se modlím, aby byly schopné se ze svých chyb poučit a neudělaly to podruhé. Zatím jsem s jejich životy spokojená, což není vůbec důležité. Hlavní je, aby byli spokojeni oni. Mají svoje představy o životě a já jim budu držet palce a samozřejmě pomáhat, pokud budou chtít.

• Co rozhodlo, že jste na nabídku kývla?

V první řadě se mi líbil scénář, který napsal Martin Horský, jehož práci jako scenáristy jsem znala. Kromě samotného příběhu mně byla také sympatická moje role Věry, která je mi v mnohém podobná. Třeba tím, že když se k něčemu rozhodne, nepovolí. Navíc jde o komedii a ty mám ráda nejen jako herečka, ale i jako divák.

TEREZA KOSTKOVÁ, MARCELA

• Kolik jste toho při natáčení naběhala? Musela jste si před první klapkou dát nějaký trénink?

Při natáčení se pořád se na něco čeká, takže je to více otázka trpělivosti a schopnosti přesně opakovat akci než skutečného sportovního běhání. Ale protože jsem v minulosti celá léta běhávala, tak si tělo vzpomnělo docela rychle a pro potřeby filmu jsem byla až překvapivě v kondici. Ale nevím, nevím, jestli bych naopak v reálu uběhla to své dřívější penzum.

• Marcela najde únik, ale zároveň odvahu v běhání. Máte vy nějakou aktivitu, kde si pročistíte hlavu?

Dlouhé procházky nebo dlouhá masáž. Pak hudba, víno a tenis.

• Ve filmu je vaším partnerem Ondřej Vetchý a vaše děti hrají váš a jeho syn. Čí to byl nápad?

Jako filmová maminka jsem se byla podívat na castingu dětských rolí, který časově navazoval zrovna na Toníkovu školu. Zkoušeli jsme 7leté a 14leté kluky, ale ve filmu mám syny tři. Věkově tam právě v tu chvíli 10leté děti nebyly a tak Martin Toníka požádal, jestli by jenom neukázal, jak ten dialog zní, když to říká kluk v jeho věku. No a bylo to.

• Neměla jste obavu při natáčení společných scén i za syna?

No jasně, že jsem na něj moc myslela, aby se cítil dobře, aby ten proces i výsledek pro něj i okolí byl příjemnou zkušeností a ne traumatem (smích).

• Co vás při natáčení nejvíce překvapilo?

Když za mnou přišel a říkal: „Moc mě to s tebou baví, mami, ale neraď mi, já všechno konzultuji s režisérem.“ Příjemně mě to překvapilo – aby nebylo pochyb.

JENOVÉFA BOKOVÁ, KAČKA

• Co vás zaujalo na scénáři Žen v běhu?

Nejvíc to, že bych v tom filmu měla běhat. Protože jsem zarputilý neběžec, říkala jsem si, že by to mohla být docela sranda.

• Vaše postava ve filmu má vztah se ženatým mužem. Proč podle vás ženy do takového vztahu jdou?

Upřímně, tohle jsem neuměla dlouho pochopit. Když víte, že ten člověk má rodinu a děti, tak já si racionálně říkám, že to přece nemá budoucnost. Ale láska je láska a ta si nevybírá. A když se to stalo některým lidem v mém okolí, začala jsem to vidět trochu jinýma očima. Myslím ale, že to není nic nového, dělo se to vždycky, jen se o tom dříve méně mluvilo.

• Je fyzická přitažlivost ve vztahu to nejdůležitější ?

Někteří lidé to tak možná mohou mít, pro mě by to bylo moc prázdné. Dlouhodobý vztah je pro mě hlavně o té mentální srozumitelnosti, i když i ta fyzická je také důležitá. Nejlepší model je, když se obě ty složky potkají.

• Máte v životě podobnou únikovou aktivitu, jakou je pro vaši hrdinku ve filmu běh?

Ano, mám. A běh to není (smích). Určitě zajít si na pivo s přáteli, do kina, na koncert. A stoprocentně si vždycky vypnu hlavu na józe a hlavně u Petry Pikkelové, ke které chodím.

• Takže běhání jste díky filmu nepropadla?

Jsem ráda, že jsem si k tomu díky filmu přičuchla, ale díky, pro mě je lepší ta jóga (smích).

VERONIKA KHEK KUBAŘOVÁ, BÁRA

• Vaše postava se spolu s matkou a sestrami rozhodne běžet maraton. Jak jste trénovala?

Bohužel moc ne a krutě se mi to vymstilo. Hned první den jsme totiž točili scénu, kdy běžím v jisté krizové situaci něco zachránit. V příběhu už mám něco natrénováno, takže běžím opravdu naplno a navíc ještě do schodů. Jenže já jsem před natáčením tréninku opravdu moc nedala. Chtěla jsem, aby bylo uvěřitelné, že už opravdu dobře běhám, a tak jsem se před každým záběrem roztrénovala skákáním. A jako na potvoru jsme ten záběr točili nejméně desetkrát, protože se pořád něco kazilo. A mě najednou začaly vypínat nohy, padala jsem a ještě týden potom jsem byla ráda, že vůbec chodím, pořád jsem zakopávala.

• Jak se s tím točilo?

Naštěstí to časově vyšlo tak, že než to přešlo, točila jsem jen scény, kde jsem maximálně popocházela, a to se dalo vydržet. Ale z autobusu jsem vystupovala pozadu, protože jinak to nešlo. Všichni se mi samozřejmě smáli jako malí.

• Jaké bylo hrát v tom „babinci“?

Strašně jsem si to užívala. Mám totiž ráda ženské kolektivy. A tenhle byl výjimečný. Zlata, Terka, Jenůfa – každá je něčím inspirativní a myslím, že jsme navázaly opravdu hezké přátelství.

• Přemýšlela jste někdy nad tím, proč romantické komedie píšou především muži?

Nikdy. Asi proto, že dokážou být citliví, a přitom na rozdíl od nás žen si dokážou udržet nadhled, dokážou do životních situací vnést humor a navíc tam propašovat to, že nás mají rádi (smích).

Televizní premiéru nejúspěšnějšího českého filmu Ženy v běhu nepropásněte 5. září ve 20.15 na Primě.

Autor: Anna Kopečková