Z deníku koučky: Jak zvládnout začátek školy

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

Škola je místem, kam se děti chodí učit a seznamují se s novými poznatky. Většinou se nejedná o místo, kde by se dobře bavily a zažívaly velká dobrodružství. Přesto je to na několik let jejich zázemí, kam chodí denně.

V každém z nás škola zanechala nějaké vzpomínky. Někdo je má veselé a škola a pedagogové mu přinesli samé příjemné zážitky, jiní mají vpomínky pouze negativní. Není však nikdo, kdo by ke své školní docházce nezaujal nějaké stanovisko.

Prázdniny jsou dny plné dobrodružství a volnosti. Počátek září je spojen s nástupem do školy. Některé děti nastupují do školy poprvé. Je to pro ně velký zlom a také velký stres. Končí doba her a bezstarostného dovádění a přicházejí úkoly a povinnosti. Jak se chovat ke svému prvňáčkovi tak, abychom ho zbytečně nestresovali?

Správný rodič by měl své dítě na školu připravit a usnadnit mu tak vstup do nové etapy jeho života. Příprava by měla být spojená třeba s vyprávěním o tom, co se ve škole bude dít a jak se jeho život změní. Vždy je nutné podávat vysvětlení s pozitivním pohledem. Veselé historky ze školy jistě mohou být zábavné, ale ty strastiplné je vhodné raději vynechat. Dítě se do školy potřebuje především těšit. Strašit dítě školou je zcela nevhodné a působí to negativně na jeho psychiku. Své zkušenosti o nepřiměřenosti trestů některých pedagogů nebo neštěstí ze zkoušení je vhodnější nechat si na další školní ročníky už „otrlejších dětí“.

Dejte mu čas

Dítě se potřebuje se školou postupně sžívat a zvykat si na nový proces, který ho čeká. Není vhodné dítě vrhnout hned na začátku školy do všech povinností a uvalit na něj mnoho kroužků. Nejvhodnějším řešením je první týdny v září ponechat dítěti prostor na to rozkoukat se, zvyknout si na svůj nový režim, harmonogram a nové návyky.

Adaptace ve školním kolektivu pro některé děti bývá zpočátku obtížná. U někoho je seznamování banální záležitostí a jiné dítě na to potřebuje čas. Nebojte se, že se vaše dítě do kolektivu nezačlení. Určitě si brzo najde k sobě dítě se stejným zaměřením a koníčky. Jen na to třeba potřebuje více času.

Škola hrou? Ne vždycky!

Moje vzpomínky na roky na základní škole nejsou radostné. Na prvním stupni jsem vnímala školu dobře, ale druhý stupeň pro mne byl utrpením. Jako třídní učitelku na druhém stupni jsme měli mladou ctižádostivou absolventku a především přesvědčenou soudružku komunistku. Tato soudružka budovatelka mě neměla ráda a dávala mi to náležitě najevo. Vlastně dnes si uvědomuji, že mě šikanovala. Když jsem za ní s důvěrou přišla se stížností na spolužáka, který mě v období mého dospívání sexuálně obtěžoval, tak mi řekla, že si za to můžu sama. Nejspíše to bylo spojeno s tím, jak jsem se oblékala. Nenosila jsem tesilové uniformy jako ona a většina dětí, ale měla jsem přísun oblečení od tety Hany z Anglie (což byla barevná trika a džíny). Náležitě mě na konci školy ocenila opravdu nepříznivým hodnocením. Dokonce si pamatuji, že jedna z mých velkých kamarádek musela kvůli naší třídní soudružce přejít na konci sedmé třídy na jinou školu, aby se po osmé třídě dostala na střední školu. Co jí moje spolužačka udělala, dodnes nevím, ale třídní soudružka se k ní chovala stejně jako ke mně. Možná to bylo tím, že měla příbuzné v západním Německu.

Dnes už je zbytečné řešit, zda se děly spravedlivé či nespravedlivé věci, ale moje vnímání školy to opravdu velice poznamenalo. Od té doby jsem měla averzi vůči pedagogům. Školu a profesory jsem začala vnímat pozitivně až s nástupem na vysokou školu. V dnešní době studuji další vysokou školu a můžu říci, že vzdělávat se mě velice baví. Svůj přístup ke škole jsem si musela znovu vybudovat. Strašák ze základní školy se objevoval při každé zkoušce. Chvíli mi to trvalo a musela jsem s tím pracovat, ale nakonec se to podařilo, protože většinu zkoušek dávám na poprvé na výbornou.

Moje dcera nyní začala chodit na druhý stupeň základní školy. Na svou žádost přestoupila na jinou školu s jiným zaměřením. Dnes byla poprvé ve škole. Přijela jako jedna z posledních, protože toužila jet do školy sama autobusem a to i přesto, že jsem jí nabídla odvoz. Je ráda samostatná, a tak jí ponechávám její rozhodnutí. Samozřejmě na ni tak zbyla první lavice přímo u učitelky. Byla z toho nešťastná. Ve třídě nikoho nezná a navíc sedí v první lavici! Z počátku jsem jí litovala, ale pak jsem si uvědomila, že první lavice není tak špatná volba, protože bude nucena více poslouchat vyučujícího. Vzhledem ke svým komunikačním schopnostem bude za týden mít i nějakou kamarádku. Důležité je sdílet s ní její starosti a trápení a vědět, že jsou stejně důležité, jako ty moje.

Čeká nás doma zase rok plný zkoušek a školy. Mě čekají státnice a syna pokračování ve studiu a dcera bude získávat nové přátele a nové zážitky ve své nové škole. Na konci základní školy bych nikdy nevěřila, že budu celý život studovat!! Život je někdy jedno velké překvapení.

Co je nutné nastavit jako denní režim pro dítě ve škole?

Děti potřebují pravidelnost a určité rituály. V tom se cítí bezpečně. Snažte se vytvořit určitý denní režim a ten během školního roku dodržujte.

Spánek je velice důležitý. Dbejte na to, aby děti chodily v průběhu týdne brzo spát a pravidelně vstávaly. Dostatek spánku je pro děti ve škole důležitý a pomáhá jim soustředit se.

Nezatěžujte dítě přemírou koníčků a kroužků. Snažte se s dítětem probrat, jaké koníčky a kroužky ho opravdu baví a co by chtělo dělat. Neprojektujte do něj své ambice. Uvědomte si, že vaše dítě může mít úplně jiné zájmy, než máte vy, nebo že se mu líbí něco jiného než vám.

Buďte důslední a to především v pravidelnosti. Zaveďte rituály před spaním, aby se dítěti lépe usínalo. Můžete s ním třeba před spaním probrat celý jeho den a zeptat se ho, co hezkého za ten den prožilo.

Neptejte se dítěte „Co bylo ve škole?“ ptejte se ho „Co jsi dneska zažila ve škole?“ Dítě tak bude vnímat, že se zajímáte především o něj a nebude se bát se vám svěřit.

Připravujte dítěti do školy pravidelné svačiny, kde nechybí pití a ovoce.

Ráno vstávejte včas, aby nebyl spěch a stres, které dítě už před příchodem do školy zneklidní.

Seznam ranních rituálů – kdo třeba půjde do koupelny – je vhodnou eliminací stresu a hádek ve vícečetných rodinách.

Věnujte čas svému dítěti. Pokud je dítě ve škole, v družině, na kroužku a pak ho čekají úkoly, nebudete mít čas s ním probrat jeho problémy, zážitky a jeho život. Bude se vám tím vzdalovat a jednou může najít oporu v partě dalších nešťastných dětí.

Nekritizujte své dítě. Podporujte v něm to, pro co má talent a to i přesto, že si myslíte, že se tím v budoucnosti nemůže finančně zajistit. Často ho chvalte, ale chvála musí být opodstatněná. Chválit jen proto, že by se to mělo, je zbytečné, protože dítě to bude brát jako něco nedůležitého. Chvalte ho i za snahu a uvidíte, jaké bude dělat pokroky. A především, snažte se své dítě pochopit a uvědomit si, že každé dítě je nadané a ten talent v něm většinou „udupou“ rodiče nebo pedagogové.

Najděte si společnou chvilku, kdy budete jen se svým dítětem, bez telefonu a internetu. A buďte v tom důslední. Je to stejně důležité jako jiné záležitosti.

Uvědomte si, že dítě vás zrcadlí. Vy jste pro něj vzorem. Když dítě mluví hrubě, zaposlouchejte se, jak mluvíte vy k rodině, k dítěti, případně přátelům. Netrestejte ho za něco, co kopíruje v rodině. Najděte si společná pravidla, která budou platit pro dítě, ale i pro vás.

Zajímejte se o spolužáky dítěte. Případně se sejděte s jejich maminkami. Nechte dítě trávit čas s jinými dětmi a především mu ponechte volný čas, který bude mít jen samo pro sebe.

Vážení, naučte se svým dětem důvěřovat, když za vámi přijdou s nějakým trápením nebo problémem týkajícím se školy. Nebuďte vždy přesvědčeni, že pedagog má ve všem pravdu, protože i on je člověk a má své sympatie a antipatie a někdy to může být pro dítě bolestivé. Zajímejte se o své děti, jak se ve škole cítí, jak se jim tam líbí, jak se k nim chovají učitelé, ale i spolužáci. Zda jsou v kolektivu oblíbení. Když budete jejich oporou, tak ony vám to jednou rády vrátí.

Přeji vám pohodové zvládnutí začátku školy.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie