Exmanžel Vendulky utěšitelky byl dva roky na ulici. Spal jsem na Petříně, tvrdí
7 pádů Honzy Dědka (5) - Viktor Tauš o bezdomovectví
Talentovaný režisér Viktor Tauš otevřeně mluví o tom, že bojoval se závislostmi na drogách. Kvůli psychické krizi byl dokonce dva roky bezdomovcem. Tauš promluvil o tom, jak se dokázal dostat ze dna zpátky do života.
Jeho problémy se prohloubily poté, co vyprodukoval film Kanárek – sice pozitivně hodnocený, ale komerční propadák. „Zůstal mi na tom dluh přes dva miliony,“ přiznal režisér. „Po Kanárkovi jsem se dostal do vnitřní prázdnoty. Nevěděl jsem si rady s tím, co jsem popsal. Zavřel jsem se v bytě, ze kterého jsem nevycházel tak dlouho, až mi zaklepali na dveře, že se mám vystěhovat,“ vzpomínal režisér v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
Nový domov si následující dva roky nenašel, stal se bezdomovcem. „Tak jsem si vzal matračku, vytáhl jsem si ji na Petřín a tam jsem přečkal svoji první noc venku. A zůstal jsem tam dva roky. Zrecidivoval jsem, bylo to tam složitý. Zimy byly složité, dalo se spát ve vlacích třeba,“ prozradil režisér televizní série Vodník.
K návratu do systému pomůže vědět, že pod most nepatříte
Na rozdíl od jiných lidí bez domova měl Viktor Tauš velkou výhodu, která ho dokázala dostat ze dna. „Věděl jsem, že tam jsem, ale že tam nepatřím. Jednoho dne, unuděn sám sebou, jsem si pod Jiráskovým mostem na jezu vypral a šel jsem do reklamní agentury se zeptat, jestli nepotřebují kreslit storyboardy. Měl jsem tehdy nějakou košili a džíny. Vzali mě, večer jsem odjel na konečnou autobusu 253, tam jsem se na louce vyspal, ráno jsem se umyl ve Vltavě a šel jsem do práce,“ zavzpomínal.
Viktor Tauš následně navázal na svou úspěšnou režisérskou profesi. Žil sedmnáct let v manželství s Evou Jeníčkovou, kterou diváci znají z komedie Sněženky a machři nebo jako Vendulku utěšitelku z filmové série Básníci. Poté ho nějakou dobu spojovala láska s herečkou Klárou Melíškovou.
Režisér nyní slaví úspěchy s projektem Amerikánka, kde si zahrála Tereza Ramba. „Amerikánkou se zabývám 22 let. Je to příběh, který mě celou dobu provází a 22 let hledám způsob, jak vyprávět příběh dívky, která prochází dětským domovem, pěstounskou péčí a pasťákem, tak, aby se k němu lidé chtěli vracet a aby je inspiroval. Poprvé jsem si do deníku napsal o Amerikánce v dubnu 2000,“ zrekapituloval Tauš.