Herečka a dabérka Jitka Ježková: Řekli mi, že se hlasem nikdy živit nebudu
Show Jana Krause - Jitka Ježková o studiu
Křehká blondýna Jitka Ježková je hlasem těch nejzářivějších hollywoodských hvězd. O jejím osobním životě se ale příliš neví. Známá dabérka teď přiznala, že během studia herectví to vypadalo, že se nikdy svým hlasem živit nebude.
Třiačtyřicetiletá pohledná herečka Jitka Ježková je známá pro svůj sametový hlas, který v českém znění dává těm nejlepším a nejsvůdnějším hollywoodským hvězdám. Hlas ji živí nejen v rámci dabingu, ale na svém kontě má také řadu audioknih. „S hlasem nemám žádné problémy, jen celý život dělám všechno pro to, aby mi trochu ještě sedl. To by se mi líbilo,“ vyjadřuje své přání. Na konzervatoři si ale všimli, že má s hlasem problémy, a musela tak docházet k lékařům. Ti Jitce do budoucna nedávali žádné šance. Podle nich divadlo vůbec neměla hrát.
„Když jsem začala chodit na konzervatoř, tak mě poslali ze zpěvu na foniatrii a tam mi řekli, že se hlasem nikdy nebudu moct živit a že vůbec nebudu moct hrát divadlo,“ vzpomíná herečka, která za dabing obdržela dokonce prestižní Cenu Františka Filipovského. „Tak jsem začala chodit na nějaké inhalace, pak jsem na rok přerušila, vrátila jsem se do školy – a od té doby to divadlo hraju a živím se tím.“
Herecké divadlo a studium kultury
Jitka je také maminkou třináctileté Elišky, miluje divadlo, její oblíbenou divadelní scénou je pražské Divadlo v Řeznické. „Je to především herecké divadlo,“ vysvětluje, proč si tuto malou scénu tak oblíbila. „Moc se tam toho na tom malé prostoru nedá vymyslet. A mně se to moc líbí, protože tam můžete ty prostředky hodně zjemnit.“
Po studiu konzervatoře se herečka rozhodla vzdělat i v jiných oblastech, Ježková má ukončené vzdělání v oboru teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Je to interdisciplinární obor, takže studujete kulturu na úrovni jednotlivce, jednotlivých kultur a pak celkově jako něco, co nás odlišuje od ostatních živých bytostí,“ vysvětluje náplň studia a dodává, že naše současná kultura je hodně poznamenaná tím, co se označuje jako „kultura zrušení“.
„Já osobně jsem proti jakémukoli rušení, i soch. Dobře, pojďme o tom mluvit, ale musí to tam zůstat a jenom tak si můžeme připomenout, co se dělo,“ říká rozčileně s tím, že by nedávala pryč ani Koněva. Vždycky prý ale především chtěla hrát a také nikdy hrát nepřestala, ani během svého vysokoškolského studia. Více se dozvíte ve středu ve 21:35 na Primě.