Jak vypadá škola budoucnosti? Příjemné prostředí, netradiční přístup a vše na jednom místě

Škola da Vinci poblíž Prahy stejně jako geniální Leonardo předběhla o hodně dlouho dobu. Hlavně tím, že v jednom areálu najdeme hned tři školy – mateřskou, základní a gymnázium. To ocení hlavně rodiče s více dětmi, kteří stráví spoustu času jejich rozvážením na různá místa.

Další výhodou této školy je, že děti spolu vyrůstají od dětství. Ti, co začínali v mateřské školce, jsou dnes deváťáci. Díky tomu se vytvoří pevné kamarádské vztahy.

Vyučování začíná v 9 hodin. To je (podle mezinárodních výzkumů) mozek dítěte teprve připraven vnímat informace. Po probuzení totiž potřebuje delší čas než dospělý, aby začal pracovat. Není ale problém přivést dítě dřív, družina funguje od půl osmé. Výuka probíhá v devadesátiminutových blocích (mezi nimi je pauza na jídlo či odpočinek) a jsou věnovány nějakému tématu, které žáci či studenti rozebírají. Hodnocení je slovní, třikrát do roka, takže rodiče mají dokonalý přehled o tom, na co se u svého potomka zaměřit, znají jeho slabiny i přednosti. Ve třídách není pevný zasedací pořádek, učení probíhá i ve skupinách, není jen individuální a v hezkém počasí také venku.

Netradiční přístup

Velice liberální a nezvyklý je přístup učitelů, kteří se s dětmi navzájem oslovují křestními jmény a tykají si. Tato taktika se škole osvědčila, díky ní k sobě mají tak nějak blíž. Jak říká klasik, kdo má autoritu, nemůže o ni přijít, kdo ji nemá, snaží se ji (bezvýsledně) vynucovat. I proto kvalitě pedagogů v da Vinci věnují velkou pozornost. S dětmi pracuje také psycholožka, řeší s nimi výchovné problémy, i jejich vlastní.

Součástí areálu je tělocvična (slouží i jako multifunkční sál), bazén, hřiště, pro malé děti prolézačky a vše, co potřebují k zábavě. Je to i proto, že rodiče někdy přijíždějí pro své ratolesti až po práci, pár hodin po konci výuky. Děti se tak mezitím věnují svým zájmům. Je tu i dobře vybavená dílna pro ty, kterým vyhovuje manuální činnost.

Škola opravdu pro všechny

Na gymnáziu existuje základní úroveň, kde studenti získají znalosti, které jim umožní získat stejný přehled o všech předmětech jako kdekoli jinde, a rozšířená úroveň. V rozšířené úrovni se student může zaměřit na téma, které ho zajímá a zvolit si téma či projekt v rozsahu 3 devadesátiminutové bloky v 1.ročníku a až 7. bloků ve 4. ročníku. Na zvoleném tématu žák málokdy pracuje sám, obvykle najde někoho se společným zájmem. Každý obor má speciálně vybavenou učebnu pomůckami, ať už jde o chemii, fyziku a biologii, společenské vědy, hudební zkušebnu či ateliér. Cílem není jen získání všeobecných znalostí, ale to, aby se žáci zdokonalovali v oboru, kterému se chtějí dál věnovat na vysoké škole. Navíc da Vinci nabízí až 100% stipendium pro nadané absolventy 9. tříd hlásící se na gymnázium. Ti, co splní kritéria, neplatí školné.

Žádná nadřazenost

To, že jsou děti neustále mezi sebou „promíchány" od malinkých až po téměř dospělé je další výhoda. Zvyknou si na sebe, baví se jako rovný s rovným, bez nadřazenosti, kterou často dávají najevo starší mladším. Zde naopak existuje průběžný projekt nazvaný Čtení školáků školáčkům, kdy si studenti druhého stupně připraví dramatizaci příběhu či pohádky a přijdou ji „mrňousům" přednést.

Vysoká gastronomie

Výjimečné postavení má obvyklý postrach děti i rodičů – školní jídelna. Vaří v ní šéfkuchař, který dřív pracoval ve vyhlášené restauraci. Děti mohou ochutnat jídla z české i světové kuchyně připravená podle nejmodernějších gastronomických trendů. K přípravě jídel se nepoužívají žádné prášky ani polotovary, většina jídel se „udělá" sama přes noc metodou nízkoteplotního vaření. I přílohy si tu vyrábí sami, pečou vlastní chleba, dezerty, čerstvou zeleninu mají ze školní zahrady. V době mé návštěvy bylo k obědu jehněčí s bramborovými noky a zeleninou či velikonoční kopřivová nádivka pro ty, co maso nejí. Obojí vynikající.

Zájem je velký

V da Vinci je prostě žák či student na prvním místě. V loňském roce se přihlásilo tolik uchazečů, že vedení uvažovalo o otevření nové třídy. Nakonec ale usoudilo, že by výuka pak nemusela být tak kvalitní, tak nechali vše při starém, i když mohli získat víc peněz. Na peníze není filozofie školy zaměřená, neslouží jako mnoho jiných k výdělku. Školné má jen pokrýt náklady. Pořádají se tu přednášky se zajímavými osobnostmi z různých oborů, existují projektové dny věnované nějaké události či tématu, naposledy památce Jana Palacha.

Da Vinci nabízí neobvyklou možnost i těm, kteří by se chtěli stát studenty gymnázia. Mohou nanečisto jeden den absolvovat celé vyučování.

Škola jako rodina

Učitelé jsou v úzkém kontaktu s rodiči, v létě se spolu třeba scházejí u taboráku. Nejde jen o obvyklé třídní schůzky, kdy učitel sdělí prospěch a tím to končí. Na vysoké úrovni je i mezinárodní spolupráce formou výměnných pobytů.

Když jsem hovořil s několika studenty, všichni oceňovali individuální přístup. Jednomu nešla matematika (naštěstí není ještě u maturit povinná), tak ho s ní učitelé netýrají a místo toho se zaměří víc na obory, které jsou mu blízké. Dost z nich sem přešlo z jiných středních škol. Líbí se jim práce na projektech, které nemají nikým nařízené a sami se je vyberou. Dva studenti byli zrovna s notebokem a ještě nějakým náčiním u malého rybníka (venkovní areál plný zeleně je fascinující), měřili pH vody, vodivost a rozpuštěný kyslík ve vodě. S výsledky svého bádání chtějí seznámit žáky na druhém stupni ZŠ. Je to tady zkrátka provázané, k hádkám či konfliktům nedochází. Da Vinci není jen škola budoucnosti, ale i snů. Do ní by chtěl asi chodit každý…

Jan Janula