Gabriela Soukalová prozradila, jak ji změnilo mateřství: Už nejdu za hranu
Gabriela Soukalová v pořadu Povídej
Gabriela Soukalová (32) je už osm měsíců maminkou a společně se svým přítelem Milošem Kadeřábkem (34) vychovává dceru Izabelu. Co jí příchod dcery do života dal a vzal, jak dnes hledá odpočinek a čeho se jakožto matka do budoucna u své dcery nejvíc obává? Na to nám odpověděla v exkluzivním rozhovoru.
Už osm měsíců vám a vašemu partnerovi Miloši Kadeřábkovi dělá v životě společnost dcera Izabela Gabriela. Co nejpřekvapivějšího vám za tu dobu mateřství do života přineslo?
Řekla bych, že celá ta etapa bez výjimky je překvapivá. Na druhou stranu to ale taky vnímám jako nejkrásnější období mého života. To, co teď máme, má opravdu smysl, a v návaznosti na narození dcery máme i mnohem hezčí vztahy v rodině, protože každý chce Izabelku vidět, jsme na sebe milejší a pozitivnější. Takže asi nejvíc na tom celém oceňuji, jak úžasný mělo její narození dopad na celou naši rodinu a jak to prohloubilo naše vzájemné vazby.
A je naopak něco, co vám narození dcery vzalo?
Určitě. Hlavně v tom směru, že dokud člověk ty děti nemá, tak si neumí absolutně představit, co všechno to obnáší. Třeba jsem si poměrně dlouho myslela, že na sebe samotnou budu mít trochu víc času, než teď reálně mám (smích). Moje okolí mě varovalo, že to nebude sranda, ale já na tohle většinou nikdy nedám a spíš soudím podle sebe. Takže je fakt, že v mnoha směrech dneska musím dát ostatním za pravdu, že to rozhodně není jednoduché.
Změnilo vás mateřství?
Pozoruji na sobě, že co se týká třeba adrenalinových sportů nebo adrenalinu jako takového, tak člověk už se nedokáže pohybovat tolik za hranou možností – nebo aspoň já to tak mám. Adrenalin mě svým způsobem stále láká, ale už nejsem schopna chodit tak za hranu, třeba co se týká rychlosti, protože ráda jezdím v podstatě na čemkoli rychle z kopce. Ať už na kole, kolečkových lyžích nebo na čemkoli. Ale dneska už mě to vnitřně nepustí do takových rychlostí jako dříve, když jsem si říkala, že jsem tady jenom sama za sebe.
Máte teď krátce po dovolené, kde jste byli všichni tři. Prozradíte, kam jste vyrazili? A zvládla jste si odpočinout a zrelaxovat i s dcerkou po boku? S malým dítětem je to přece jen trochu jiná dovolená než jen ve dvou.
Byli jsme v Provence ve Francii a bylo to nádherné! Popravdě nemůžu říct, že by to byl tak úplně odpočinek se vším všudy, ale bylo krásné aspoň na nějaký čas delší než čtyři dny změnit prostředí. V posledních měsících jsme si užili maximálně nějaký ten prodloužený víkend, ale teď jsme byli na dva týdny pryč. A bylo super, že jsem si bez řady běžných denních povinností opravdu zvládla vyčistit hlavu. Malá si navíc krásně zvykla na takový ten dovolenkový režim, protože jsme se jí mohli věnovat ještě víc než normálně, což jí hodně svědčilo. Možná že dovolená s babičkou by pro nás byla ještě o trochu příjemnější (smích), protože bychom měli ještě víc odpočinku my jako rodiče, ale i tak máme překrásné zážitky a myslím si, že je to etapa, kterou si, doufám, budu pamatovat napořád a z které bych si ráda pamatovala každou vteřinu.
Postarat se o malou a k tomu zvládat každodenní pracovní povinnosti je pro mě nesrovnatelně náročnější, než když jsem se starala jenom o sebe s cílem uběhnout nějaké závody...
Jakožto matka už jste si určitě všimla, jak rychle ten čas s malým dítětem běží. Dcerka vám už za chvíli bude běhat a než se nadějete, vyrazí do školky. Jak se s tím smiřujete?
S tím, že čas běží rychle, se naplno ztotožňuju. Každý den, když vidím Izabelku, byla bych nejradši, kdyby šlo nějak ten čas zastavit nebo aspoň pětinásobně prodloužit, protože každý týden je vidět, jak velké pokroky dělá. Ze všeho se samozřejmě těšíme, ale ty vzpomínky na to, když byla ještě úplně malinkatá a člověk se na ni pomalu bál sáhnout, to mi trochu začíná chybět a je mi to trochu líto jako asi každé mamince. A ano, za chvilku půjde do školky, s tím bohužel nic nenadělám, to je prostě život (smích).
A je něco, čeho se ve spojitosti s mateřstvím do budoucna obáváte?
Když si vzpomenu na svoje živé pubertální roky, tak je to období, kterého se do budoucna už teď trochu obávám a říkám si, že obdivuju rodiče, jak to se mnou vlastně všechno zvládali. A jsem ráda, že jsem byla v tom období u sportu, který mě držel dál od většiny vylomenin, které třeba dělali lidé v mém věku. Takže bych určitě chtěla, aby se malá taky věnovala sportu, i když nemusí být profesionální sportovkyní. Ale chtěla bych, aby měla zájmy a dělala, co ji baví, aby tomu věnovala čas a určitě se nikdy nepotloukala po ulicích s nějakýma partičkama nebo aby nepromrhala celé odpoledne v nějakém nákupním centru, jak to dneska kolikrát vidíme na našich procházkách.
A na závěr něco na odlehčení, jelikož jste na to osoba nejpovolanější. Co je fyzicky a psychicky náročnější víkendový program uběhnout na lyžích 15 kilometrů a trefit každý terč při závodu světového poháru v biatlonu, nebo postarat se o osmiměsíční dceru?
Bé je správně (smích). Řekla bych, že postarat se o malou a k tomu zvládat každodenní pracovní povinnosti je pro mě nesrovnatelně náročnější, než když jsem se starala jenom o sebe s cílem uběhnout nějaké závody. To byla ve srovnání s dneškem legrace. Měla jsem v hlavě jenom nějakou fyzickou přípravu, nemusela jsem řešit dalších milion věcí okolo toho, takže když dneska na tu dobu vzpomínám, vlastně to ve mně vyvolává takový pocit klidu a odpočinku (smích), což je trochu paradox.
Autor článku
Tomáš Durčák
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
