Nejmladší česká režisérka Eva Toulová nápady herců vítá. Čím jí vyrazil dech Jan Čenský?
Casting na lásku - upoutávka
Eva Toulová patří k nejmladším českým režisérkám a scenáristkám. To, co si sama napíše, si také natočí. Ve svých dvaatřiceti letech už má za sebou několik filmů, které u diváků zabodovaly. Jedním z nich je i romantická komedie Casting na lásku, v níž si zahráli ostřílení herci jako Jan Čenský, Lukáš Langmajer, Milan Šteindler, Jitka Sedláčková či Valérie Zawadská. Jak na natáčení vzpomíná, jak se k ní zmínění umělci chovali a kdo ji nejvíce překvapil? Nejen o tom promluvila v rozhovoru pro Prima Ženy.
Ve filmu Casting na lásku hraje řada slavných herců. Podle čeho jste je vybírala?
Protože je pro mě důležitá pohodová atmosféra na place, snažili jsme se vybírat herce, se kterými se nám dobře pracuje a kteří se na danou roli hodí. Kvůli lehce stylizovanějšímu charakteru filmu jsem se pokoušela do role jednotlivých nápadníků obsazovat především výrazné typy herců, kteří obsáhli daný prototyp postavy.
Kývli všichni hned, nebo někdo váhal? Sešla jste se před natáčením se všemi osobně? Utkvělo vám z těchto setkání něco v paměti?
Před natáčením se snažím s herci vždycky sejít, bohužel to ale ne vždy z časových důvodů vyjde. O to víc mě naopak potěšilo přijetí obsazení Vaška Vydry, se kterým jsem se už předtím scházela kvůli jinému projektu, jehož natáčení se nakonec nerealizovalo.
Jste jedna z nejmladších českých režisérek a scenáristek. Jak se k vám na place chovali?
Myslím, že zcela normálně, s respektem, tak jak to na běžných placech bývá. Za celou dobu natáčení Castingu na lásku se nijak výrazně nekřičelo, a když tak pátrám v paměti, neproběhla snad jediná hádka.
Takže zjednávat si respekt nebylo zapotřebí?
Mně se asi nikdy nestalo, že by mě herci nerespektovali a že bych si musela nějakým způsobem zjednávat respekt. Myslím, že profesionální herci mají respekt vůči režisérovi nastavený. Navíc se snažím těmto vyhroceným situacím předcházet tak, že si vždy dopředu řekneme vizi, na kterou společně cílíme, každou scénu si vyzkoušíme, vyladíme detaily a vychytáme mouchy. Spíš mám jednou za čas problém s někým ze štábu. Každá filmová profese je velmi kreativní a chce ze sebe vydat maximum. Pak je na mně, abych je usměrnila a řekla třeba kameramanovi, že je sice záběr výtvarně zajímavý, upozaďuje ale dějový smysl scény. Vždy jsme však všechno řešili s klidnou hlavou a vysvětlili si, co a proč tak má být.
Přicházeli někteří herci i s vlastními nápady, jak dialogy či scény ještě více oživit?
Každý herec je trochu jiný. Někdo ano, někdo ne. Každopádně jejich vlastní nápady, úpravy a detaily vždycky vítám. Pokud tedy nejsou v rozporu s charakterem postavy. Scénáře k filmům si většinou i sama píšu a musím přemýšlet nad všemi postavami. Herec ale přemýšlí jen nad tou svojí, a tím pádem má větší prostor přidat jí něco ze sebe. I kvůli tomu si daného herce vybíráte – že jen neodříká text, ale přidá postavě další hodnotu. Velmi kreativní byl v tomhle ohledu Lukáš Latinák nebo Milan Šteindler, kteří si jako zkušení komici přidali nějaký vtipný detail navíc.
Jste při natáčení nakloněna improvizaci, nebo vyžadujete striktně se držet scénáře?
Snažím se jim říkat dopředu, že pokud nejde o speciální slovní návaznost, nevyžaduji, aby herec uměl slovo od slova přesně jako básničku. Klidně jej nechám říct text vlastními slovy, pokud je to v kontextu toho, jaký slovník by měla daná postava mít. Vždycky mi ale jde o to, aby byl zachován smysl dané věty. Před každým záběrem si s herci sedneme a nechám je si text zkusit, jak jim jde tzv. do huby. Když narazíme na problematické slovíčko nebo krkolomné slovní spojení, vyměníme ho. Prioritní je pro mě, aby dialogy působily uvěřitelně.
Jan Čenský prý řídil limuzínu, což nikdy předtím nedělal. Jak mu to šlo?
Zrovna pan Čenský nám vyrazil dech. U této scény jsme si mysleli, že vzniknou komplikace, a byli jsme domluvení s oficiálním řidičem limuzíny na alternativním rozzáběrování, kdyby měl pan Čenský problém. Opak byl ale pravdou! Pan Čenský řídil perfektně, a to i v poměrně zatáčkovitém terénu. Hodně nás překvapil.
Vybaví se vám nějaká veselá historka z natáčení?
Spíš než veselé historky bych řekla, že to bylo takové natáčení o překonávání strachů. V době natáčení Castingu na lásku jsem nebyla moc empatická k hercům a nenapadlo mě ptát se, jestli se něčeho bojí. To, že má hlavní herečka strach z výšek, špitla tak nenápadně, až jsem ji nechala vylézt na nejvyšší bod lanové dráhy, Že se třeba Honza Řezníček bojí koní, se ke mně doneslo až po zkontrolování natočeného záběru.
Čerpala jste při psaní scénáře z vlastní zkušenosti, nebo se jedná o vymyšlený příběh?
Nápad natočit film o seznamování v dnešní době vznikl tak, že jsme si vyprávěli historky z nejvtipnějších rande, která nám nevyšla, a pořádně jsme se u toho nasmáli. Proto jsme pár těchto historek sepsali a pak jsem je přepracovala do scénáře a mírně stylizovala. Hlavní příběh je ale fikce.
Romantickou komedii Casting na lásku vysílá v neděli 26. 6. ve 20:15 TV Prima. Na co byste televizní diváky pozvala?
Casting na lásku je oddechový romanticko-komediální film a těch je v této těžké době potřeba víc než kdy dřív. Máme zajímavé herecké obsazení a milý humor. Primárně si myslím, že film osloví především ženské publikum, v některých scénách – obzvlášť se supervtipným sportovním workoholikem Lukášem Langmajerem – však jistě pobaví i to mužské.