Husák přežil mučení, kriminál i podlomené zdraví. Musel však pohřbít obě milované ženy
Na jeho mimořádně silné brýle i monotónní hlas z projevů v 80. letech si stále mnozí pamatují. To už však poslední československý prezident Gustáv Husák bojoval nejen s vlastním zdravím a následky nejedné mrtvice, ale také s nepřízní osudu, který mu během života předčasně vzal obě jeho manželky.
První svatba těsně před světovou válkou
Svou první manželku Magdu, pozdější herečku a režisérku, poznal Husák v roce 1935, když jako dvaadvacetiletý pracoval ve studentském hnutí a zároveň studoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Už od malička byl premiant, odmaturoval s vyznamenáním, úspěšně odpromoval a následně získal ještě titul doktora práv (JUDr.) i kandidáta věd (CSc.).
Vzali se o tři roky později a pak do jejich manželství zasáhla druhá světová válka. Gustáv Husák stihl dokončit studia na univerzitě, avšak válka jej silně ovlivnila, aktivně se zapojil nejen do odporu proti fašistickému Slovenskému státu, ale i do Slovenského národního povstání. Za války byl rovněž poprvé ve vězení. Zároveň už tehdy zastával pozici místopředsedy Komunistické strany Slovenska a mimořádně mu imponoval Sovětský svaz.
Gustáv Husák byl posledním československým prezidentem před Sametovou revolucí:
Podobné články
Po válce čekalo otce dvou dětí mučení a doživotí
Synové Vladimír a Ján se narodili ke konci války roku 1944 a ihned po válce v roce 1946. Tehdy začal Husákův první mocenský vzestup, který však skončil roku 1951, kdy byl za velezradu odsouzen k doživotnímu vězení. Vyšetřovatelé jej tehdy při výsleších brutálně mučili, aby se jim ve vykonstruovaném procesu přiznal, avšak marně, doznání se nikdy nedočkali. I proto Husáka soud nemohl odsoudit k trestu smrti.
Své si vytrpěla také jeho manželka Magda, kterou kvůli manželovi vyhodili z divadla a nějakou dobu byla rovněž internována. I přes naléhání některých svých blízkých se však s Husákem po jeho uvěznění nerozvedla. K tomu došlo až krátce po jeho propuštění v roce 1960, kdy zjistili, že jejich životy už nejdou stejným směrem.
Žal ze smrti manželky Husák zahnal prací
O pár let později se však zhoršil její zdravotní stav, trpěla bolestmi hlavy i únavou, žádná léčba nezabírala. Posléze zjistila, že má arteriosklerózu, kterou nic nedokázalo zcela zastavit. 17. ledna 1966 zkolabovala a skončila v nemocnici, kde ještě tentýž den zemřela. Husák tak přišel o svou první velkou lásku i matku svých dvou synů, byť hořkost z rozvodu, který iniciovala ona, jej stále neopustila.
Podobné články
Na dlouhé truchlení však nebyl čas, po amnestii se v roce 1963 dočkal rehabilitace, a mohl tak znovu budovat politickou kariéru. Naplno se zakousl do svého kariérního vzestupu v řadách KSČ, vytvořil si v nejvyšších patrech politiky cenné spojence a jen tři roky po smrti první ženy, v roce 1969, nahradil Dubčeka ve funkci prvního tajemníka KSČ. O dva roky později pak získal formální titul generálního tajemníka KSČ. Stal se z něj mimořádně mocný muž, který neváhal a naplno se pustil do tvrdé normalizace po roce 1968.
Druhá žena se kvůli němu rozvedla
O prvním setkání se svou budoucí druhou manželkou Vierou existují rozporuplné informace. Dle některých zdrojů se s novinářkou setkal na začátku šedesátých let již po rozvodu, podle jiných se znali již od Slovenského národního povstání na konci druhé světové války. Ať tak či tak, po dosažení vrcholu moci Husák opět začal žít soukromý život a s Vierou si zřejmě padli do oka, načež se novinářka rozvedla.
K sňatku však došlo dle knihy Osm žen z Hradu autora Pavla Kosatíka až v roce 1973, kdy Husáka oficiálně „i s chotí“ pozvali na politickou návštěvu do Indie. Zřejmě v domnění, že žena po jeho boku je jeho manželka. Byl však stále rozvedený, a tak podle všeho před touto zahraniční cestou urychleně proběhla utajená svatba. V roce 1975 se pak stal Gustáv Husák prezidentem Československa a zdálo se, že je na politickém i soukromém vrcholu svého života.
Láska ke Slovensku se Vieře stala osudnou
Ve skutečnosti Viera velkou část života dál trávila v Bratislavě a do Prahy za manželem jezdila jen kvůli oficiálním akcím nebo na víkend. Což se jí paradoxně nakonec dost možná stalo osudným. Bylo 17. října 1977, když Viera Husáková při cestě na oběd v lázních Bardejov nešťastně upadla. Trpěla zvýšenou lámavostí kostí, takže si při na první pohled vcelku neškodném pádu na levý bok naštípla levou ramenní kost.
Ani to není žádné vážné zranění, zdejší lékaři ostatně neměli pochyby, že by první dámu nezvládli ošetřit. Jenže o incidentu se dozvěděl také profesor Pavol Novák, hlavní chirurg Státního sanatoria v Bratislavě, který Husákové ošetřoval již dřívější zlomeniny a znal její zdravotní stav. Začal naléhat, aby byla převezena na ošetření do Bratislavy, kde se jí dostane lepší péče. Transport byl po zvážení odsouhlasen, a byť se blížil večer a všeobecně se očekávalo, že již ten den neproběhne, kapitán letu Milan Fabík chtěl odletět co nejdříve.
Podobné články
První dámu zabili urputný lékař a pilot
Husáková tak vrtulníkem zamířila i s profesorem Novákem, pilotem Fabíkem a dvěma dalšími členy posádky do Bratislavy. Během podvečerního letu se však silně zhoršilo počasí a okolo Bratislavy padla hustá mlha. Byť zdejší letiště nepřijímalo žádné lety, kapitán Fabík si i zde prosadil svou a vyžádal si povolení okamžitě s první dámou na palubě přistát. To se ukázalo jako osudné, neboť manévr ve špatné viditelnosti nezvládl a helikoptéra havarovala.
Náraz byl tak tvrdý, že pasažéři byli vymrštěni do okolí přistávací plochy a trvalo asi hodinu, než je v mlze letištního areálu záchranáři našli. Celá posádka včetně první dámy Viery Husákové byla po smrti, známky života vykazoval jen profesor Novák, strůjce celého tragického transportu, který však svým zraněním podlehl krátce poté v nemocnici. Tragickou nehodou otřesený prezident Gustáv Husák tak byl kvůli urputnosti lékaře a následně pilota nucen pohřbít i svou druhou manželku.
Podobné články