Josef Abrhám a Libuše Šafránková by byli pyšní. Z jejich vnuků rostou filmaři
Antonín a Josef Abrhámovi sice ještě nejsou ani plnoletí, ale už nyní je jasné, že zdědili filmařské vlohy nejen od svého otce Josefa Abrháma mladšího, ale i babičky Libuše Šafránkové a dědečka Josefa Abrháma. Jejich krátkometrážní filmy totiž už nyní sbírají první ocenění. Jak na prarodiče vzpomínají?
Čtrnáctiletý Antonín a sedmnáctiletý Josef v sobě své předky nezapřou. Ať už vysokými postavami, nebo svými obličeji. Na první pohled v nich lze vidět pokračovatele veleúspěšné filmové rodiny. Na rozdíl od babičky a dědečka se však aktuálně vydávají spíš ve šlépějích svého otce, režiséra, scenáristy a producenta Josefa Abrháma mladšího. Točí totiž již šestým rokem krátké snímky, které publikují pod svou zkratkou WTF neboli What The Films.
Začínali pouze animovanou tvorbou a už zde ukázali svůj talent. „Začali jsme točit, když mi bylo deset a bratrovi osm. První film už si nepamatuju. Společně to ale píšeme, já to režíruju, Tonda prezentuje a rodiče financují,“ shrnul starší Josef jejich společnou tvorbu před dvěma lety v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Jejich snímek Přežívání v divočině podle Jima Křováka v roce 2020 vyhrál soutěž Pražský filmový kufr v kategorii 11 až 15 let. Dnes už si však troufají i na první hrané filmy.
Jejich první tvůrčí počiny měli ještě Libuše Šafránková i Josef Abrahám možnost zhlédnout. Jak se jim líbily? „Babička říkala, že Tonda šišlá, že si šlape na jazyk a že by měl přidat. Nekritizovala, byla to profesionální rada. Dědečkovi se náš film líbil, připadalo mu to komické,“ pochlubili se bratři, z nichž lepším hercem je údajně spíš mladší Antonín, který dodal: „Jestli nějaký talent mám, tak jsem ho možná zdědil po prarodičích.“
„Tíhli jsme k tomu odmalička a teď se snažíme dělat vlastní věci. Na prarodiče vzpomínáme jedině v dobrém. Věděli, že máme takový koníček a podporovali jej,“ řekli bratři ve svém rozhovoru pro magazín Lifee.cz. Filmy své babičky Libuše Šafránkové a dědečka Josefa Abraham dle svých slov sledují nejen jako inspiraci, ale i jako způsob vzpomínání na ně.
„Na jejich filmy se vždycky rádi podíváme. Ale díváme se spíše se vzpomínkami – respektive nekoukáme se na to jako na umění, ale proto, že u nich můžeme vzpomínat na dědečka a babičku. Ale díváme se na ně i z uměleckého hlediska, abychom se něco naučili,“ shodují se bratři, kteří filmařinu volí i v rámci svých studií. „Čekají mě přijímačky na střední uměleckou školu,“ popsal Antonín. „Až dochodím gymnázium, rád bych šel na filmařskou vysokou školu,“ dodal Josef. Budoucnost českého filmu tak vypadá vskutku nadějně.
Letos v květnu uplynul rok od smrti herecké legendy Josefa Abrháma: