Karolina Hošek o mateřství: Dvou ani tříleté dítě vám do tradiční školky nevezmou

Karol, jsi úspěšnou moderátorkou a zároveň maminkou za pár dní čtyřletého syna Vašíka. Jak se ti daří skloubit mateřství s prací?

Sama asi víš, že je to někdy samozřejmě hodně náročné. My mamky máme nejradši ty zimní momenty, kdy už se chystáme do práce, dítě zakašle a člověk najednou v hlavě řeší: Vezme mi ho školka, nevezme mi ho školka? Mám někoho uhánět, aby místo mě moderoval? Je to super. Jsem vděčná, že se mi to daří skloubit díky babičkám, chůvě i manželovi. A taky díky synovi, že je tak flexibilní, řekla bych. Ale ano, je to náročné. Nebudeme si nic nalhávat.

Když jsi porodila, vyšlo několik článků o tom, jak jsi rodila. Vím, že ve hře byla akupunktura, syna jsi údajně „vyhnala akupunkturou“. Nikde se pak už ale nepsalo, kdy ses vrátila do práce. Jak dlouho jsi to bez práce vydržela a jaký byl návrat?

Vydržela jsem vlastně docela dlouho. Bylo to v období, kdy se zrovna připravovalo a spouštělo CNN Prima News a taky byl covid. Takže jsem se vracela až po roce. Což bylo později, než jsem původně plánovala. Práce mi už hodně chyběla, jestli mám být upřímná.

Přečtěte si také: Exotická kráska Mishala Orth řekla, proč je stále single. Na muži mě zaujme pěkný zadek

A jaké to bylo? Vzpomeneš si na ten pocit?

Určitě. Člověk má takzvaně mateřský mozek. Třeba hledáte slova. To je velmi nepříjemné. Říkáte hají, bebí a teď najednou máte říkat složité věty, složitá souvětí, bavit se s politiky. Takže to vlastně bylo hodně náročné. Člověk i samozřejmě jinak vypadá, což na sobě v televizi vidí. Vidí ta dvě, tři kila navíc. A to bylo taky vcelku náročné.

Jak sis to zorganizovala? Kdo ti nejvíc pomohl?

Ze začátku chůva. Bylo to pro mě ale poměrně těžké se k chůvě rozhoupat, protože jsem neznala žádné další maminky, které by chůvu využívaly. Takže jsem musela být první odvážná krkavčí matka, která šla a najala si chůvu. Ale naše chůva je skvělá a jsem vděčná, že ji máme. Moc jí za to děkuju. Syn ji miluje.

Jaká jsi měla kritéria pro výběr a jak dlouho jste chůvu hledali?

Měla jsem obrovské štěstí, že to vyšlo na první dobrou. Brala jsem to tak, že jsem si ji důkladně proklepla. Chtěla jsem vidět občanský průkaz, čistý trestní rejstřík i různé certifikáty. Jestli má třeba absolvovaný kurz první pomoci dětem. Pak jsem to prostě zkusila, že jsem jí syna nechala na hodinu. A když to fungovalo, postupně jsme to navyšovali.

Teď už je Vašík dost starý na to, že chodí do školky. Jaký byl ten přechod?

První týden byl docela plačtivý, pak si to ale hezky sedlo. Náročné to bylo opět za další vlny covidu, kdy se nám hodně měnily paní učitelky a pro dvouleté dítě to bylo samozřejmě velmi náročné mít tam každý den jinou paní. Ale i to si sedlo. Teď je moc spokojený. Jen pro zajímavost dodám, že Vašík je v lesní školce. A chválíme si to i proto, že právě v zimě nebývá tak nemocný, protože je tam méně dětí a samozřejmě do lesní školky, kde jsou děti venku tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne, si nemůžete troufnout pustit dítě, které je i jen trochu nastydlé.

Mohlo by vás zajímat: Moderátorka KOKO o práci i mateřství. Mám v mozku hranici, za tuhle cenu jídlo nekoupím

Chápu to dobře, že do školky začal chodit ve dvou letech?

Ano.

Podle čeho jsi vybrala věk dvou let jako tu optimální dobu, abyste z chůvy přešli na školku?

Nějak to vyplynulo ze situace. Vyšlo to tak i proto, že zrovna ve školce bylo volné místo.

Když začal syn do lesní školky chodit, tak rovnou na pět dní v týdnu, nebo jste to postupně navyšovali?

Začal chodit na dva dny v týdnu a teď chodí na tři. Tím, že ve zpravodajství často pracujeme o víkendech, tak o víkendech třeba hlídá babička. On chodí tři dny do školky, pak má taky nějaké sportovní kroužky zbývající dva dny a taky trávíme čas spolu samozřejmě.

Jaké jsou výhody lesní školy? Zvažovali jste i tu tradiční? Sedli jste si s manželem a sepsali si pro a proti obou zařízení a čím to, že lesní školka konec vyhrála?

Vyhrála i proto, že dvouleté dítě do tradiční školky v Praze nevezmou. Ruku na srdce, ani to tříleté. Takže jsme ho museli dát do soukromé školky. Tahle měla dobré hodnocení a byla poměrně blízko, a tak jsme neváhali. A mně se líbil koncept, že bude celý den venku, protože syn je hodně energický, neúnavný a vyžaduje pohyb. Musí mít pohyb, aby byl spokojený a dobře fungoval, třeba i proto, aby dobře spal. A to je důležitá věc, co si budeme povídat. Takže i kvůli tomu jsme zvolili lesní školku. A taky ta další věc, že není tolik nemocný, jelikož se vlastně permanentně otužuje.

Když se řekne lesní školka, spousta lidí si to spojí s osobami, které vyznávají alternativní životní styl. Jste s manželem alternativci?

Řekla bych, že asi jak v čem, ale nějak radikálně ne. Nepředstavujte si, že máme doma batikované záclony, vonné tyčinky, pěstujeme si bio klíčky a pijeme vodu obohacenou minerály a drahokamy. Tak to ne. Jenom nám přišlo zdravé, aby dítě mělo pohyb a bylo venku. Vnímám to tak, že když přijde dítě do školy, sedí celý den na zadku. Pak sedí většinou u tabletu a u mobilu. Takže jsme chtěli, dokud to jde, aby se hýbal.

Jaký má Karolina Hošek vztah k sociálním sítím jako máma?

Jsi aktivní na sociálních sítích. Velmi populární jsi na sociální síti TikTok, funguješ ale i na Instagramu a Facebooku. Jaký máš vztah k sociálním sítím coby máma? Sdílení dětí ano, ne, případně jako moc?

To je strašně velká otázka a jsem za ni ráda, že jsi ji položila. Syna sdílíme, ale nikdy ne obličejem. Spoustu příběhů nebo vtipné historky, které spolu zažíváme, ty dávám ven. I nějaké jeho pokroky. Jsem rodič, jsem pyšná a chci se pochlubit, logicky. Takže ho tam dáváme, ale nikdy mu není vidět do tváře, takže buď ručičku, nožičku klasicky, nebo zády, případně extrémně z dálky. Jsem s tím hodně opatrná. A ještě tam samozřejmě nesdílím žádné detaily i vzhledem k naší profesi. Nesdílím, kam chodí do školky, kde bydlíme. Tohle držíme mimo sociální sítě. A byla bych ráda, aby na to i on byl v budoucnu opatrný.

Jak moc to konzultuješ s manželem? Přijdeš za ním a řekneš: Pavle, přála bych si sdílet tuhle fotku, na které je Vašík z profilu. Co ty na to? Nebo to rozhoduješ sama?

Myslím, že to vycítím. A kdyby měl můj muž vůči něčemu výhrady, jsem určitě schopná to i smazat. Nikdy se to ale zatím nestalo.

Pozoruješ na synovi, že by měl zájem o profesi svých rodičů?

To je strašně dobrá otázka. Já od rodičů opravdu neměla podporu v tom, co chci dělat. Spíš mě tlačili do toho, co dělají sami, a oni jsou vědci. Já k tomu ale opravdu blízko neměla.

A v jaké oboru?

Vědci v oboru životního prostředí. Říkala jsem si proto, že své dítě nikdy nebudu nutit dělat to, co děláme my. Takže mu to nijak nenutíme. On ale začal sám. Zeptal se: Maminko, vyrobíš mi mikrofon? Já bych chtěl mluvit do mikrofonu jako ty v práci. Je roztomilý, ale nemyslím si, že u toho zůstane. Jsou věci, ke kterým má blíž. Má rád zvířata, takže by možná mohl chtít být veterinářem nebo ochráncem zvířat. Tak uvidíme, jak to dopadne.