Klaudie (31): Skončila jsem v posteli s celebritou. Byla to nejžhavější noc mého života

Na ten večírek jsem se dostala úplnou náhodou, nebo aspoň tak to zpětně ráda říkám, i když pravda je, že za to může Veronika a její Instagram. Ona je přesně ten typ holky, co má v mobilu víc kontaktů, než znám já lidí, chodí na akce, kam se normální smrtelník nedostane, a bere to jako samozřejmost. Napsala mi odpoledne, jestli nemám večer čas, že jde na jednu tajnou VIP party a že tam může vzít doprovod. Okamžitě jsem začala vyšilovat a panikařit, že nemám co na sebe, ale hned jsem jí odepsala, že určitě půjdu.

Stála jsem pak doma před zrcadlem a říkala si, že tam budu za tu navíc holku, co tam někdo přivedl omylem, a že se budu radši držet u Veroniky jako stín. Věděla jsem, že tam budou známí lidé. Ne rádoby hvězdičky, ale skutečně slavná jména, která znám jen z televize nebo ze sociálních sítí.

Slavnostní večírek byl v jednom z těch luxusních a supermoderních podniků, kde by mě zruinovala jen objednávka jednoho předkrmu. Hned jsem věděla, že tohle není prostředí pro mě, a začala jsem se cítit trochu nesvá. Veronika mě představila pár lidem, já kývala hlavou, brala si sklenku pravého šampaňského a v duchu počítala, kolik těch lidí sleduju na sociálních sítích a jak moc vypadají ve skutečnosti odlišně.

Idol na dosah

Všimla jsem si ho ve chvíli, kdy jsem se rozhlížela, jestli už není trapné jít si dolít další skleničku. Stál kousek ode mě s partou lidí, spíš poslouchal, než mluvil, a občas se jen tak zasmál. Poznala jsem ho hned. Byl to můj idol už tak dlouho, že bych to raději nikde neříkala nahlas. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči a ve chvíli, kdy se na mě podíval, jsem zazmatkovala tak, že jsem uhnula pohledem moc silně a narazila bokem do barové židle vedle sebe. Bože. Totální trapas.

Snažila jsem se předstírat, že se nic nestalo, narovnala tu židli zpátky, dopila šampaňské a doufala, že se ten moment prostě rozpustí v hluku místnosti. Jenže nerozpustil. On se totiž usmál trochu víc, než je u cizího trapasu slušné, a místo aby se otočil zpátky ke své skupince, udělal pár kroků směrem ke mně.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se a mně trvalo několik sekund, než jsem si uvědomila, že mluví opravdu na mě. Odpověděla jsem, že to byla jen židle, a snažila jsem se roztomile usmát, jako by mě to mohlo zachránit.

Zůstal stát vedle mě a barman k němu okamžitě přispěchal, aby se optal, zda má všechno, nebo si chce něco objednat. On naprosto v klidu řekl objednávku a pak bez jakéhokoli zaváhání dodal moje jméno. „A co si dáš ty, Klaudie?“ V tu chvíli jsem se na něj otočila rychleji, než jsem chtěla, a překvapeně se zeptala, odkud mě zná, protože jsem nemohla věřit svým uším.

Řekl, že slyšel Veroniku, jak mě představovala, a že si jména pamatuje, když mu stojí za to. Se šibalským úsměvem mi potom podal skleničku a zeptal se, jestli jsem na takové akci poprvé. Přikývla jsem a řekla, že jo, a že se tady pořád tak trochu rozkoukávám. „Jako bys čekala, že tě někdo vyhodí,“ usmál se.

Z baru rovnou do postele

Nečekal, až odpovím, dopil sklenku, postavil ji na bar a naklonil se ke mně tak blízko, že jsem cítila jeho dokonalý parfém. Řekl, že je tady moc hluku a jestli chci, můžeme si jít sednout někam, kde se dá mluvit normálně. Vlastně se mě ani nezeptal, byla to nabídka, kterou nešlo odmítnout, a on to věděl.

Ani jsem se nevzpamatovala a už jsem si brala kabelku a psala Veronice, že jdu domů, aby se o mě nebála. Výtahem jsme jeli sami až do nejvyššího patra, kde měl hotelový pokoj, který byl větší než můj celý byt. Nalil mi skleničku, postavili jsme se naproti velkému oknu, ze kterého byl nádherný výhled na celé město, a do ucha mi zašeptal, jak jsem nádherná a krásně voním.

Věděla jsem, že nejsem první ani poslední holka, která stojí před tímhle oknem, ale bylo mi to jedno. Dnes si vybral mě. Já jsem ta vyvolená.

Řekl mi, ať si sednu, a já hned poslechla. Pak se opřel o komodu naproti mně a chvíli si mě jen prohlížel. Ne hodnotícím pohledem, spíš zvědavě a dychtivě.

„Ty jsi hodně hodná,“ řekl nakonec, a než jsem stihla cokoli namítnout, dodal, že přesně to na mě nechce. Že chce slyšet, jak mluvím, když se přestanu hlídat. Že chce, abych mu říkala věci, které bych normálně nevyslovila ani sama před sebou. Byla jsem zticha. Ne proto, že bych nevěděla, co říct, ale proto, že mě překvapilo, jak moc mě ta představa vzrušila.

Nechala jsem ruce v klíně, přesně tam, kam si je položil pohledem. Seděla jsem rovně, záda lehce napjatá, kolena u sebe, a já věděla, že takhle se dívá schválně, že si vychutnává ten kontrast mezi tím, jak působím, a tím, co ze mě chce dostat ven. Když ke mně přišel blíž, nijak mě nechytil, jen se zastavil těsně u mě tak, že jsem ho cítila celým tělem, teplo, vůni, jeho dech.

Sebrala jsem všechnu svou odvahu a pevně jsem ho vzala zezadu za vlasy, přitáhla k sobě a vášnivě políbila, zatímco se moje druhá ruka sápala po jeho vypracovaných břišních svalech, které schovával pod košilí. Nevím, odkud se to ve mně vzalo, ale hodila jsem ho na křeslo, sedla si mu přímo na klín a líbala ho na krku, na prsou a šla stále níž a níž. Viděla jsem na něm, že je ze mě vzrušený, což byl můj hnací motor. Vůbec jsem se nepoznávala, ale byla jsem nezastavitelná.

Tu noc jsem vyzkoušela polohy, o kterých jsem neměla ani tušení, že existují, i praktiky, o nichž jsem do té doby četla jen v ženských magazínech. Z jeho kravaty jsem udělala pouta, z mých kalhotek roubík a celou noc mu rozkazovala a říkala, jak to mám ráda. Dováděli jsme spolu až do chvíle, kdy se přes velká okna začaly prodírat první sluneční paprsky.

Když jsme se vzbudili, muselo být určitě poledne, ale i tak jsme si objednali snídani přímo do postele. Leželi jsme vedle sebe, unavení, spokojení a měli jsme plnou pusu vajíček a toastu. Dala jsem mu pusu na pusu a on mi ji oplatil, což mě překvapilo víc než celá noc předtím. V ranním světle mi už najednou nepřipadal jako celebrita, ale jako fajn kluk, se kterým jsem prožila něco, na co budu vzpomínat do konce života.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Češi a nevěra. Často se k ní přiznáváme, říká sexuolog Petr Weiss: