Ladislav Mrkvička byl velký svůdník, měl pět dětí. Poslední roky života protrpěl
Od smrti nezapomenutelného českého herce a rovněž znamenitého dabéra Ladislava Mrkvičky právě uplynuly dva roky. Před smrtí bojoval s Parkinsonovu chorobou, nesnesitelnými bolestmi zad a depresemi. Jaký byl život slavného umělce, který zemřel 27. prosince 2020 ve věku 81 let?
Ladislav Mrkvička měl celkem pět dětí s různými ženami. Dvě z nich byly nemanželské. „První nemanželský syn Tom se narodil, když jsem byl na vojně. Teď žije v Belgii, kam emigrovala jeho matka, když byl malý. Pak se ho ujali pěstouni, kteří si na mě našli spojení do Prahy, ještě za totality. Přijel jsem a od té doby jsme v kontaktu. S pomocí těch pěstounů Tom vystudoval architekturu. Je to bezvadný, všestranný kluk, perfektně hraje na klavír. S první manželkou jsem měl dva syny, s druhou manželkou jednoho syna. Přibližně, když se tvořili první dva synové, spadla toho ještě nemanželská dcera. Odjakživa jsem pyšný že ji mám. Jmenuje se Týna Průchová a dostudovala na DAMU,“ svěřoval se herec během života v rozhovoru pro Lidové noviny.
Smrt dítěte
V prvním manželství se mu narodilo dítě s vrozenou nemocí, které zemřelo. Od té doby měl až panickou hrůzu o zdraví všech svých dětí, včetně těch nemanželských. „Panicky prožívá nemoci svých dětí, když jsme k nim přišli, akorát zoufale telefonoval do nemocnice, co má dělat, neboť Matěj (syn z druhého manželství - pozn. redakce) si hrál s divokým králíkem a na Letné vypukl králičí mor. Zažil si vlastní tragédii narozením nemocného človíčka, kterému nemůže pomoci. Odtud panika nad každou nemocí, nervové přepětí,“ napsala Zuzana Maléřová ve své knize Ghetto vyvolenců.
Syn propadl drogám
Druhorozený syn Jakub mu přidělával velké starosti a trápení. Propadl tvrdým drogám a během své závislosti byl za krádež odsouzen ke dvanácti měsícům nepodmíněně. „To bude kaňka nadosmrti. Tam, kam chodil do školy, stál dealer, rozdával bonbony. On se toho chytil. Bylo mu třináct, čtrnáct. Naučil jsem se s tím, žít, ale je to těžký. Zvlášť, když ho člověk vidí v nepěkném stavu nebo třeba v absťáku. Ale myslím, že na něj mají dobrý vliv zbývající sourozenci,“ vylíčil pro Lidové noviny Ladislav Mrkvička, kterého na sklonku života těšilo, že se mu rodinné vztahy podařilo urovnat. „Musím říct, že mám veškerý svůj bordelovitý život před hrobem urovnaný. Ženy mají mezi sebou přátelské poměry, děti ze všech manželství se stýkají, všichni se znají a jejich životy se prolínají,“ pochvaloval si ještě v rozhovoru.
Milostný románek s kolegyní
Jeho milostný život byl velmi bouřlivý. Mezi milenky patřila například kolegyně Ivanka Devátá, s níž si začal v době, kdy se rozváděla s hercem Josefem Vinklářem. „S Láďou jsme měli nějaké představení a nějak došlo k tomu, že mi nabídl doprovod domů. Moc se mi líbil, a tak jsem vůbec neprotestovala. Před domem jsem ho pozvala na nevinnou kávu, ale jak už to ta bývá, ani na ni nedošlo,“ prozradila po letech s úsměvem deníku Blesk Ivanka Devátá. Láska to prý byla velmi vášnivá. „Jako milovník byl nepřekonatelný a lituji každou ženu, která to s ním alespoň jednou neprožila,“ zavzpomínala Ivanka. Románek trval rok, pak se s ní Mrkvička rozešel. „Láďa byl jediným mužským na světě, který mi dal ve finále kopačky. A na to se také nezapomíná,“ poznamenala Devátá.
Hrozilo, že skončí na vozíku
Poslední roky kvůli zdravotním problémům doslova protrpěl. Dokonce mu hrozilo ochrnutí. „Mám Parkinsonovu chorobu a také diagnózu polymyalgia rheumatica, což je podle mého neodborného hlediska zánět všech kloubů, šlach a svalů. Všechno mě tak bolelo, až mě to znehybnilo. Vypadalo to, že skončím na vozíku,“ popisoval herec, kterého přepadaly bolestné úzkostlivé stavy. Dokonce ztrácel chuť do života. „Antidepresiva mě příšerně zmáhala, dostával jsem se do stavu otupělosti. S depresemi si hraji už tak deset, možná patnáct let a chvílemi to bylo až sebevražedné. Měl jsem stavy, že jsem nemohl vylézt z baráku, bál jsem se lidí, měl jsem úzkosti,“ přibližoval Ladislav Mrkvička v magazínu Téma. Na odchod z pozemského světa byl připraven. Jasno měl i v tom, v čem by měl být oblečen do rakve. V ošuntělém kabátu a klobouku, který na sebe poprvé oblékl už v roce 1983 v rámci milované role z adaptace Hrabalovy novely Příliš hlučná samota v Divadle Na Zábradlí.