Jak připravit dítě na letní tábor: Zohledněte jeho povahu, mluvte o emocích a poučte ho

Enormní zájem o letní dětské tábory
Letní tábory a soustředění jsou stále populární a každé léto na ně vyrážejí desítky tisíc dětí. Zatímco některé se těší, pro jiné je to stres a rodiče zase děsí hororové příběhy zneužitých nebo zraněných malých výletníků. Víte, jak snížit riziko, že se tábor stane katastrofou?
Pospíchejte pomalu
Děti na odloučení od rodičů reagují různě. Nadšení, pláč, nezájem… reakce se liší podle věku a povahy dětí i typu tábora. Rodiče by měli vzít v úvahu situaci, ve které se dítě nachází. Pro mladší a úzkostné děti je ideální je přihlásit například do skautského oddílu, kde je tábor vyvrcholením celoroční činnosti, děti vědí, s kým pojedou, mají tam kamarády a důvěřují vedoucím. V případě, že takový tábor není k dispozici, dětský psychoterapeut PhDr. Miloslav Čedík pro Prima Ženy uvedl, že doporučuje zvolit například příměstský tábor nebo alespoň tábor kratší, například jen týdenní.
Čtěte také: „Sleva“ za dětský tábor: Pojišťovny nabízí příspěvek, výše se ale liší. Jak o něj zažádat?
Co můžete udělat pro klidný průběh tábora jako rodič?
Ujistěte se, že děti vědí, co mohou očekávat. Promluvte si s nimi o tom, co se bude na táboře dít, jaký je denní program, kdo tam bude atd. Pokud je to možné, vezměte děti na návštěvu táborového místa před začátkem tábora. Pomůže jim to získat představu o prostředí a snížit nejistotu. Nechte děti si zabalit několik oblíbených předmětů, které jim připomínají domov a dodávají pocit bezpečí. U dětí, které jsou jsou zvyklé být stále s vámi, zkuste před táborem „přespávačku“ u prarodičů nebo kamarádů, aby si zvykly. Mluvte o táboře pozitivně a nadšeně. Když děti uvidí, že jste nadšení a že věříte, že to bude skvělá zábava, budou se také více těšit. Neslibujte ale neopodstatněně.
Mluvte o emocích. Je přirozené, že se děti cítí nervózně, nejistě nebo smutně, když odjíždějí z domova. Nezlehčujte jejich pocity, naopak děti ujistěte, že se s vámi mohou spojit prostřednictvím dopisů, pohlednic nebo telefonátů. Naplánujte, kdy a jak často budete v kontaktu. Pokud je to možné, zorganizujte setkání s táborovými vedoucími. Vaši potomci budou klidnější, když budou vědět, kdo se o ně bude starat. Při té příležitosti se s vedoucími dohodněte, jaká forma komunikace s dítětem je možná a v jaké frekvenci, a děti o tom informujte. Večerní telefonát nebo SMS mohou s táborem smířit i dítě, které je na rodiče silně fixované. Mluvte s ním o jeho obavách a případně se poraďte s odborníkem, pokud máte pocit, že to dítě nezvládá.
Jak naložit s mobilem?
Většina rodičů si přeje, aby byl tábor pro děti jakýmsi digitálním detoxem, odpočinkem od sociálních sítí a elektronického smogu, takže zákaz mobilních telefonů na táboře vítá. Nemusí to však být jen pozitivum.
Mohlo by vás zajímat: Dětský tábor coby volno pro rodiče? Klidné léto zajistí i opomíjené maličkosti
Uvědomte si, že komunikační standardy se od časů rodičů a zejména prarodičů hodně změnily. V dobách, kdy byla doma pevná linka, lidé nebyli zvyklí tolik telefonovat jako teď, navíc komunikaci po dětech často vyžadujeme často my sami. „Zavolej mi, když přijdeš do školy, zavolej mi, až dorazíš na kroužky, pošli mi SMS, jak dopadla písemka…“. Děti jsou zvyklé zůstávat v kontaktu a náhlá ztráta možnosti komunikace, navíc v cizím prostředí, je může vyvést z míry. Nějaký omezený přístup k mobilu, před spaním nebo při poledním klidu, může být dobrým kompromisem.
Rizika táborničení
Každé odloučení dítěte od rodiny znamená určitou míru rizika. V poslední době se objevily, nebo možná spíš konečně vyšly najevo, případy sexuálního zneužívání dětí na táboře a také případy šikany. Jak se bránit? Než dítě pošlete na tábor, hledejte recenze od minulých táborníků, zeptejte se rodičů, u kterých víte, že děti už na táboře byly, nebo promluvte přímo s vedoucími, dejte jim najevo, že svému dítěti věříte a že se o něj zajímáte. Dítě poučte, jaké doteky jsou normální a jaké už si nemusí nechat líbit, ujistěte je, že za ním stojíte, a domluvte si cestu, jak vás bude kontaktovat, kdyby se mu něco nezdálo.
„Pamatujte, že každé dítě je jedinečné a co funguje u jednoho, nemusí fungovat u jiného. Buďte trpěliví, vstřícní a vnímaví,“ doporučuje Miloslav Čedík.
České děti se ve škole necítí dobře. Žáci dnes nechtějí formální autoritu, říká odbornice: