Ivana (37): Jsem stále sama. Co když nestihnu mít děti?

Byla jsem jedináček, protože, jak vždycky říkala maminka, víc než jednoho potomka by nikdy v životě nestihla. Vyrůstala jsem v jedné z nejlepších pražských čtvrtí v dvougenerační vile, přesto moje dětství nijak zvlášť šťastné nebylo. Občas jsem si v duchu tajně říkala, že je zázrak, že jsem na světě, že se matka vůbec uvolila mít děti. Její život, to byla jedna velká společenská akce: večírky, divadelní premiéry, módní přehlídky. Já jsem byla na posledním místě, viděly jsme se zpravidla až večer, kdy se milostivě vrátila domů. Nikdy nezapomenu na její životní krédo: že totiž dítěti stačí během dne hodina kvalitního pobytu s matkou, kdy se mu matka intenzivně věnuje, nežli celodenní pobyt s ušmudlanou unavenou mámou, která má komplexy z toho, že zůstala v domácnosti a nezná nic než vaření a úklid.

Kdo by se divil, že táta utekl?

Já bych bývala takovou mámu měla ráda – místo té svojí, příliš emancipované. Veškerá její výchova by se dala shrnout do jediné věty: Hlavně se dobře uč, ať získáš vysokoškolský diplom. Všechno se ještě zhoršilo v době, kdy máma přišla na to, že otec má jinou. Chodil se svou studentkou! A nebyla to jen taková letní nevěra. On nás doopravdy opustil. Odešel ke zhruba o dvacet pět let mladší dívce, která – a to je obzvlášť zajímavé – vůbec nebyla ambiciózní. Po maturitě otěhotněla a pak dlouhou dobu zůstala v domácnosti, o kterou se vzorně starala. Byla tichá, nijak se neprosazovala. Vůbec jsem se nedivila, že si otec našel matčin opak, s ní se opravdu nedalo žít. Jenomže já jsem musela, nic jiného mi nezbývalo. Když se rodiče rozváděli, bylo mi třináct. Máma v té době bezmála zešílela. Nenechala na tátovi nit dobrou, každý večer jsem o něm slýchala ty nejhorší věci. Přitom to nebyla pravda, táta byl dobrý člověk, jen už to prostě nevydržel. Ale já, já jsem musela.

Bude ze mě slavná novinářka!

Poté, co jsme s matkou osaměly, ona se upnula nikoli jen na svou, ale především na mou kariéru. Nevím proč, ale rozhodla se, že ze mě bude slavná a vlivná novinářka. Mimo jiné, jak jsem pochopila, tím chtěla otci ukázat, že vychová úspěšnou dceru i bez jeho přičinění. Díky jejím kontaktům na velmi vlivných místech jsem se dostala na vysokou školu, o kterou jsem paradoxně vůbec nestála. Jediné, po čem jsem skutečně toužila, bylo studovat literaturu, zatímco žurnalistika mi byla dost cizí. Na to máma odsekla, že jsem přece vždycky byla ve slohu dobrá, že moje slohové práce četly učitelky nahlas před celou třídou. A tak jsem raději souhlasila, aby nebyla zas další hádka. Vlastně jsem si v té době přála jen jedno, jediné: Najít si vážnou známost a co nejrychleji se od matky odstěhovat. A to se několikrát málem i podařilo. Jenomže každou známost mi matka překazila. Když jsem si přivedla toho prvního, lamentovala: "Takovou nulu si přivedeš! Spolužáka. Nic nemá, nic neznamená. Kdy konečně pochopíš, že si musíš přivést vlivného chlapa, a ne nějakou nicku?"

Od rána do večera v práci

Takhle mi rozbila několik vztahů. Kromě toho neustále hovořila o tom, že největším zlem, které mě může potkat, je nechtěné otěhotnění. Kdybych jí tehdy prozradila, že si vlastně otěhotnět přeji, snad by dostala infarkt. Školu jsem dostudovala zejména kvůli ní, protože dobře znala asi padesát procent profesorů, a pokud vím, dokonce chodila i s několika politiky. A to se vědělo. Prestižní zaměstnání jsem díky ní také získala velmi lehce. Ne že by mě to tam nějak zvlášť bavilo, ale díky tomu, že jsem od přírody pracovitá a svědomitá, se na mě jako na protekční dítko dívali jen zpočátku. Pak kolegové uznali, že ve mně přece jenom něco je. Pracovala jsem od rána do večera, znala jsem to přece z domova, byl to odmala můj vzor. A musím říci, že jsem se zaslouženě vypracovala až k vedoucí pozici. Což ovšem znamenalo pobývat v zaměstnání i o víkendech, ve všední dny do večera, jezdit na služební cesty. Nějak jsem zapomněla, že lidé vedou i soukromé životy. Pravda, několik mužů se po mém boku občas objevilo, byli ženatí.

Pane bože, stihnu to?

"A najednou jsem si všimla, že je mi třicet sedm let a že jsem úplně sama. Táta zemřel, máma je dost nemocná. Moje poslední známost se ženatým kolegou skončila před dvěma lety. Zoufale toužím po dítěti, moje biologické hodiny bijí jako šílené. V noci se budím hrůzou a říkám si: Pane bože, stihnu to?" ptá se nešťastná mladá žena, které se hroutí svět.

Ivana z Prahy

Pohled astrologie

Život s dominantní matkou nebo s dominantním partnerem není jednoduchý paradoxně pro obě zúčastněné strany. V astrologii je nepřiměřená dominance většinou charakterizována poškozeným Sluncem. Slunce je náš život, prvotní energie, pokud ji nemůžeme projevovat svobodným způsobem, neboli nemůžeme zářit, stávají se z nás manipulovatelné osoby. Manipulaci v astrologii symbolizuje planeta Pluto a znamení Štíra.

Příběh Ivany je příběhem člověka, který se astrologicky řečeno potýká s neblahými aspekty planety Pluto. Je to i příběh "hodné holčičky", které se nejčastěji rodí ve znamení Panny nebo Kozoroha. V příběhu Ivany spíše ve znamení Kozoroha, protože jedině toto znamení dokáže být tak disciplinované a ctižádostivé zároveň. Ivana to nakonec na vrchol dotáhla, jenomže na něm stojí sama. Jako kozoroh na vysoké skále.

-jik-