Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
zpět

Partnerský horoskop

Jste si souzení? Zvolte znamení a zjistěte, jestli vám hvězdy přejí.
zpět

Výpočet ascendentu

Pro výpočet svého ascendentu zadejte datum a čas narození.

Příběh Simony (32): Dělám profesionální společnici, abych uživila syna

Být matkou samoživitelkou není vůbec lehké. Simona je vdova a přemýšlela, jak by mohla lépe zabezpečit svého syna. A přišla na způsob, díky kterému získá dost peněz, aniž by musela prodávat vlastní tělo.
Vydáno: 15.09.2018
Příběh Simony (32): Dělám profesionální společnici, abych uživila syna
Příběh Simony (32): Dělám profesionální společnici, abych uživila syna Autor: iStock
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Když mi kamarádka poprvé řekla o možnosti dělat profesionální společnici, byla jsem dost skeptická. Ona už nějaké zkušenosti s touto službou měla a vyprávěla mi o tom, co všechno od svých klientů dostává. Zvali ji na luxusní večeře, někdy jela na dovolenou do exotiky, dostávala drahé kabelky nebo boty. Ale po pravdě, neuměla jsem si moc představit, co všechno za tento přepych dotyčným mužům poskytuje. A kdo jsou vlastně ti muži, kteří za její služby platí. Jestli jsou hezcí, nebo to jsou jen ti, o které žena jinak nezavadí ani pohledem. A jestli vůbec vystupují pod svým vlastním jménem.

Snadno vydělané peníze

Jenže to nebyly jen luxusní dárky, co bylo na téhle práci tak lákavé. Za své služby dostávala moje kamarádka i velmi slušně zaplaceno. A to mě opravdu ohromilo. Nepotřebovala jsem totiž nosit drahé věci, ani jezdit na luxusní dovolené. Nejdůležitější pro mě bylo, abych mohla materiálně zabezpečit svého syna. Martínkovi je šest let a já jsem už dva roky vdova. Manžel zemřel na infarkt. Bylo to velmi náhlé a od té doby se se synem protloukáme, jak se dá. I když jsme se přestěhovali do garsonky a chodím do práce, můj příjem sotva stačí na pokrytí těch nejnutnějších výdajů a koncem měsíce už počítám každou korunu. Přitom bych tak ráda synovi dopřála to, co mají ostatní děti – hezkou tašku do školy, den v zábavním parku nebo krabici lega, na které v hračkářství tak obdivně kouká. Udělala bych pro syna vše, aby byl šťastný. Tím nechci říct, že by byl šťastnější jen díky legu, ale…

A tak jsem se rozhodla, že to také zkusím. Spousta lidí si myslí, že ženy, které tyto služby nabízejí, se svými klienty i spí, ale není to pravda. Můžete si stanovit pravidla, jaká chcete, vybírat si, s kým půjdete i jak často.

Syn jako překážka

Zaregistrovala jsem se tedy na internetové stránce nabízející profesionální společnice s tím, že sex s nikým mít nebudu. Nejsem typ člověka, který může dělat takové věci za peníze. Samozřejmě jsem chtěla zabezpečit syna, ale ne za každou cenu. Za cenu toho, že budu prodávat vlastní tělo. Proto jsem na své stránce jasně napsala, že neposkytuji sexuální služby a že mám dítě. Myslela jsem si, že to tak bude lepší i pro muže, kteří si na stránkách eskort servisu vybírají, a nebudou se mnou alespoň ztrácet čas, když hledají něco jiného. Prvních pár týdnů se mi skoro nikdo neozval. A když se nějaký muž ozval a já se zmínila o svém synovi, podruhé už nezavolal. Začalo to pro mě být dost frustrující, ale naštěstí jsem brzy zjistila, co muže tak odrazuje. Oni na těch stránkách nehledají přítelkyni ani manželku, ale někoho, s kým si mohou popovídat a budou se cítit příjemně. 

Tajemný pan P.

Trochu jsem tedy svůj profil upravila a krátce poté se ozval pan, říkejme mu třeba pan P.. Napsali mi i další muži, ale na panu P. mě něco zaujalo. Podle fotky byl hezký, laskavý a měl hezké chování. A také byl o třicet let starší než já. Nikdy jsem neměla vztah s o tolik starším mužem, ale řekla jsem si, proč to nezkusit. A nikdy později jsem toho nelitovala. Několikrát jsme se sešli na večeři, vždy byl laskavý a respektoval mé hranice. Cítila jsem se vedle něj čím dál příjemněji a postupně jsem přestala komunikovat s ostatními muži, kteří se mi ozývali. Když jsem panu P. řekla o mém synovi, ani nemrkl. Vyptával se na něj a opravdu ho zajímalo, co o něm vyprávím. Ale neprojevil zájem se s ním setkat, což jsem ani nechtěla.

To bylo asi před rokem a s panem P. se vídáme dodnes. Nespíme spolu, on to po mně ani nikdy nechtěl. Na druhou stranu ode mě očekává, že mu poskytnu přátelství a společnost, kdykoli mi zavolá. „Když s tebou potřebuju mluvit nebo budu chtít, abys mi poslala svoji fotku, prosím, neodmítej mě,“ řekl mi jednou. Tak ho neodmítám.

Vídáme se několikrát měsíčně. Pokaždé mu předem řeknu, které dny nemám čas, ale snažím se mu alespoň volat, aby si nemyslel, že ho ignoruji. Ale on naštěstí chápe, že když nepracuji, tak se snažím trávit co nejvíc času se svým synem. Když se sejdeme, jdeme většinou někam na večeři, on mi pak zaplatí nebo rovnou pošle peníze na můj účet, který jsem si kvůli tomu založila. Na pevné částce jsem se nikdy nedohodli, ale musím říct, že je pan P. velmi štědrý. Dokonce někdy pošle peníze i sám od sebe a napíše mi vzkaz: „Udělejte si se synem hezký den!“. Ví, že skoro vždy použiji peníze pro svého syna, jen málokdy si za ně pořídím něco pro sebe, i když mi pan P. často zdůrazňuje, abych na sebe nezapomínala a taky si koupila něco hezkého. Samozřejmě bych mohla, ale proto jsem se do toho všeho nepouštěla. 

Simona

Článek je zařazen v: příběh, profesionální společnice, samoživitelka
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama