První pomoc Heydrichovi změnila české zdravotní sestře život. Nejdřív peníze, pak vězení

SPECIÁLNÍ VYSÍLÁNÍ, Operace Anthropoid - 27.5. v 14:22
Byla středa 27. května 1942, krátce po půl jedenácté dopoledne, když Marie Navarová cestovala pražskou tramvají do Kobylis. Šlo jednu ze tří tramvají, které se pohybovaly v prostoru kobyliské zatáčky ve stejnou chvíli, kdy zde došlo k útoku na říšského protektora Reinharda Heydricha. Její bezprostřední reakce na výbuch, který zaslechla, jí měla zásadně změnit celý zbytek života.
Žen, které se nějakým způsobem podílely na pomoci československým parašutistům Kubišovi a Gabčíkovi při přípravách jejich útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, bylo hned několik. Zcela zásadní roli během samotného útoku však nakonec sehrála úplně jiná žena. V tu dobu již bývalá zdravotní sestra Marie Navarová se shodou okolností po půl jedenácté dopoledne 27. května 1942 nacházela v jedné ze tří tramvají, které právě projížděly kobyliskou zatáčkou, když jí otřásl výbuch.
V tramvaji, jež se nacházela k explozi nejblíže, došlo tlakovou vlnou k vysypání skel a zranění několika cestujících. Navarová se s největší pravděpodobností stala svědkyní přestřelky mezi útočícími parašutisty a řidičem Heydricha Johannesem Kleinem, jenž svého nadřízeného ponechal u poničeného Mercedesu svému osudu a vydal se útočníky pronásledovat. Aniž by tušila, kdo přesně ve voze cestuje, vyskočila Marie z tramvaje a běžela k vozu pomoci muži v uniformě, který seděl na chodníku a vypadal vážně raněn.
Až z bezprostřední blízkosti poznala, že zraněným je ve skutečnosti nejvyšší zdejší nacistický pohlavár Heydrich. V tu chvíli došlo k pro ni zlomové situaci. Její manžel Oldřich Navara pracoval v pankrácké věznici a styky s jeho kolegy či představiteli gestapa využívala k tomu, aby vězňům tajně nosila jídlo nebo k nim pašovala korespondenci. Nacisté jako velitel věznice Paul Sopp nic netušili, neboť je Navarovi doma pravidelně přátelsky hostili a chovali se na první pohled velmi oddaně a loajálně, díky čemuž se k cenným informacím o tom, kdo je kde zavřený či koho kam budou převážet, dokázali dostat.
I přes toto všechno ale bývalá zdravotní sestra nedokázala a ani nemohla jen tak ignorovat své poslání pomáhat druhým. Zraněnému Heydrichovi proto Navarová na místě poskytla první pomoc, a nakonec donutila zastavit projíždějící dodávku, do níž s dalšími svědky říšského protektora naložili a poslala řidiče do Nemocnice na Bulovce. Než ale na místo dorazili vyšetřovatelé gestapa, aby místo činu ohledali a pustili se do výslechu očitých svědků, Marie Navarová nepozorovaně kobyliskou zatáčku opustila. Možná doufala, že si ji nikdo nebude pamatovat. Nebo že Heydrich nakonec zraněním podlehne a v honbě za atentátníky se na ní zapomene.
Jenže nezapomnělo. Starší blondýnku, která zraněnému nacistickému pohlavárovi poskytla první pomoc a zajistila mu převoz do nemocnice, si při výslechu vzpomněl nejen sám Heydrich, ale i svědci. Gestapo po ní proto vyhlásilo pátrání, což Marii donutilo přestat se skrývat a dojít se raději sama přihlásit na jednu ze služeben. V opačném případě by totiž mohla čelit trestu smrti. Po výslechu obdržela na vyjádření díků za pomoc Heydrichovi nucenou odměnu 1000 marek.
A když byla po dopadení parašutistů rozdělována obří suma 2 miliony říšských marek, byla jednou z celkem 62 odměněných osob i Navarová, která obdržela dalších 20 000 marek. Mezi vlastenci získali všichni odměnění včetně ní automaticky nálepku kolaborantů a udavačů bez ohledu na to, že v některých případech šlo jen o vyslechnuté očité svědky. Že o peníze vůbec nestála, dokazuje i její věnování části této částky na charitativní účely. Za zbytek plánovala vybudovat zdravotní centrum pro děti nacisty vězněných osob.
Osud Marie Navarove, ktera zaver zivota stravila v Benesove. Pohrbena je na novem hrbitove.
Posted by Židovská komunita Benešov - připomínka obětí holocaustu Benešovska a okolí on Tuesday, October 18, 2022
K tomu už ale nedošlo. Gestapu byla Marie od začátku podezřelá mimo jiné tím, jak stručně a nejasně popisovala oba atentátníky. Její sledování nakonec přineslo své ovoce a nacisté odhalili, že se podílí na odbojové činnosti. Po zatčení nakonec skončila v Malé pevnosti Terezín, nechvalně proslulé nacistické věznici pro odpůrce režimu, kde zažila začátkem roku 1945 i epidemii skvrnitého tyfu. Dle svědectví patřila i zde mezi ty, kdo se nezištně pokoušel pomáhat nemocným či raněným vězňům.
Po konci druhé světové války byla Navarová propuštěna a zdánlivě dostala šanci začít opět žít zcela normálně. Její činy z 27. května 1942 však nebyly zapomenuty a doložená první pomoc Heydrichovi z jejího spisu na zapálené lovce kolaborantů a vlastizrádců z řad nově nastupujícího komunistického režimu doslova svítila. Řada záznamů i svědectví dokládajících její čilou odbojovou činnost proti nacistům v tu chvíli nehrály roli, byla ideálním obětním beránkem a spolu s ní i její manžel Oldřich Navara, jenž byl vykreslen jako nacistický bachař a loajální spolupracovník nacistického režimu.
Marie Navarová se tak opět stala nepřítelem režimu, tentokrát toho komunistického, který ji v roce 1948 odsoudil k 8 letům vězení. Její manžel dostal kratší trest, avšak žalář i nálepka kolaboranta ho zlomily. Krátce po svém propuštění v roce 1953 svou situaci neunesl a spáchal sebevraždu. Roky nejdříve v nacistickém a poté i komunistickém vězení se podepsaly i na zdraví Navarové, které se začalo nedlouho poté vážně zhoršovat. Po šesti letech za mřížemi ji tak tehdejší režim nakonec propustil.
Vytoužená svoboda však pro Marii Navarovou měla hořkou příchuť. Nálepka zavrženíhodné zrůdy, která pomáhala nacistům a pokusila se zmařit útok na třetího nejvýše postaveného muže nacistické říše, jí zůstala až do smrti v roce 1966. Dnes je její příběh jedním z mnoha podobných pohnutých osudů, které řada perzekvovaných obyvatel Československa prožívala nejprve pod nacistickým a posléze i komunistickým režimem.
Uspával Heydricha opilý anesteziolog? Na sále byl rozjařený a drze se ptal česky na zuby: