Disneyovské princezny: Špatné vzory pro holčičky, dobré pro kluky
Přečtěte si, proč šmahem nevykazovat kluky od obrazovky, když se na ní objeví rudá hříva Ariel, a holky v konzumaci Disneyovek naopak držet trochu střídmě.
Nová studie vydaná vědci z Brighamské univerzity totiž poukazuje na zajímavý fakt. Předškoláci, kteří důvěrně znají pohádky s Disneyovskými princeznami a hrají si s panenkami těchto kreslených hrdinek, mnohem snáze podléhají známým genderovým stereotypům. Nejde o vysloveně špatné vzory, ovšem v delším časovém horizontu a zvláště u holčiček mohou mít velmi škodlivé účinky. Divíte se, proč?
To já neumím. Jsem jen holka
Ve studii, jež byla publikována v odborném časopise Child Development (Rozvoj dítěte), uveřejňuje profesorka Sarah Coyne výsledky z pozorování 198 dětí ve dvou časových obdobích zhruba rok od sebe. Z těchto dětí znalo alespoň některé filmy Disneyho produkce 96 % děvčat a 87 % chlapců. Více než 61 % holčiček si hrálo s princeznovskými panenkami minimálně jedou týdně a stejné činnosti se věnovala 4 % chlapců.
U obou pohlaví studie prokázala spojení mezi hrátkami s princeznami a stereotypním uvažováním týkajícím se mužských a ženských rolí. V případě holčiček to znamenalo skalní přesvědčení, že hraní si s nádobíčkem a panenkami je pouze pro ně.
„Víme, že dívky, které mají zafixované genderové stereotypy obecně přisuzované ženám, snadno podléhají dojmu, že na některé věci zkrátka nestačí, neměly by o ně usilovat či se do nich vůbec pouštět,“ říká profesorka Sarah Coyle. „Například si nevěří, že by mohly být dobré v matematice či ve vědních oborech. Nerady zkoušejí nové věci a nerady se pouští na neprobádanou půdu.“
Foto: profimedia.cz
Štíhlé vzory krásy
Studie se rovněž zabývala tím, zda princeznovské vzory neovlivňují vlastní vnímání těla. Přišla na to, že čím více dívky obdivují své animované hrdinky, tím hůře na tom později jsou se sebedůvěrou a sebeúctou.
„Disneyovské princezny reprezentují jeden z prvních příkladů super štíhlého ideálu krásy,“ vysvětluje psycholožka. „My ženy jsme jím atakovány celý život a začíná to opravdu již ve věku tří čtyř let při setkání s Popelkou, Jasmínou a další plejádou dokonalých princezen.“
Protipól superhrdinů
Ne všechna zjištění byla ale negativní. Studie například odhalila pozitivní dopad, jež kreslené princezny mají na malé kluky. Ti, kteří s princeznovskými panenkami přišli do styku, překvapivě lépe vnímali své tělo a byli více nápomocní ostatním dětem. Jako protipól superhrdinů, kteří jsou tak často vnucováni chlapecké populaci, tedy princezny fungují skvěle.
Jaký závěr z toho vyvodit? Měli bychom vypínat televizi, kdykoli se tam mihne Disneyovský zámek? „Nikoli,“ radí psycholožka, „ale užívejme princezen s mírou.“ Tak jako v jídle a vlastně ve všech oblastech lidských zájmů: všeho moc zkrátka škodí.
Michaela Kovářová