6. srpna 2016 04:50
Martina ČerňanskáMagda (33): Byla jsem šikanovaná, ale teď už se nedám!
Na základce jsem byla obětí posměchu a slovního napadení. V období, kdy se mé křehké já přetvářelo z kukly v motýla, mi život uštědřil bolestivou ránu. Šikana mě dostala nejenom na lopatky, ale také do ordinace psychiatra.
Když se podívám do minulosti a svého dospívání, náhle mě zamrazí po těle. Protože i když čas uplynul, tak bolavé šrámy si člověk vláčí s sebou a nikdy zcela nezapomene. Spolužáci po škole hráli hry, zatímco já zobala antidepresiva, ztloustla a žila si ve svém vesmíru.
Šikana dokáže člověka zlomit, natožpak citlivé dítě….
„Pokud zpozorujete u vašeho dítka změny v chování, nebo snad zfalšovanou omluvenku a častou nevolnost, tak jako rodič rozhodně zbystřete. Přesně tyto atributy moji máti dovedly ke zjištění, že tady něco nehraje. A taky že nehrálo vůbec nic. Já jsem úspěšně chodila za školu, protože se bála vejít do třídy, aby se to zase neopakovalo. Pustošivý strach trvající moc dlouho na to, aby nenapáchal škody, mě stáhl dolů,“ vysvětluje Magda, která na tuto etapu života nevzpomíná dvakrát ráda.
Nikdo se se mnou nebavil, přišla jsem o kamarády a celkově jsem si připadala ztracená. Nejlépe mi bylo doma, kde jsem se také učila a do školy chodila pouze na přezkoušení, a to především kvůli mému zdravotnímu stavu. Díky tomu, že jsem byla doma a izolovaná od dětského světa, tak jsem pochytila uvažování dospělých o mnohem dřív, než se tomu stane úplně přirozeně. Ve čtrnácti jsem četla motivující knihy, které jsem našla u svého otce v knihovně, nasávala názory dospěláků a pilně se učila. Postupem času léky na psychické problémy vystřídaly ty slabší a vypadala to, že se blýská na lepší časy.
Láska umí mnohé: Vlít sílu do žil a něhu do srdce
Jenomže na střední jsem se už nemohla učit doma, ale musela jsem začít normálně chodit do školy, což bylo pro mě peklo. Nemohla jsem si zvyknout, byla nervózní, nejedla a celkově se trápila, což se odrazilo také na známkách. Výhodou byl fakt, že jsem v tuto dobu přišla o nadbytečná kila. Zlom přišel až tehdy, když jsem náhodou potkala o patnáct let staršího muže, který dodnes životem kráčí po mém boku. Moji zraněnou duši nezvládla vyléčit hromada silných léků tišící smutek a deprese, ale láska.
Můj život prozářilo slunce, já měla důvod, proč ráno vstávat a najednou motivaci se dobře učit, aby mě máti pustila ven. Z ustrašené holky se stala žena, která bojovala za lásku. A nejlepší na tom bylo to, že mé rozumné uvažování, inteligence a jakýsi nadhled Pavlovi učarovaly.
Čas sice minul ale občas na některé ze spolužáků natrefím. A víte co je na tom nejhorší? Oni dělají jakoby se nic nestalo a ještě mají tu drzost mě zvát na třídní srazy po x letech. Ano, oni možná dospěli a zapomněli, ale moje duše si to pamatuje až moc dobře. Prostě je nechci vidět!
Po letech dřiny jsem si konečně splnila svůj životní sen – otevřela jsem si obchod s módou a navíc ve volných chvilkách přednáším po školách o tom, co šikana vůbec znamená. Dlouho řádkou let jsem se chtěla pomstít a udělat jim peklo na zemi, když ho s takovou chutí dělali i mně. Pak jsem ale prozřela a rozhodla se pomstít tak, aby moje duše neplakala – prostě být šťastná a úspěšná v tom, co dělám. To totiž naštve spoustu lidí.
„Vykašlete se na pomstu jako takovou, ta totiž ve výsledku ublíží vám, raději druhým vytřete zrak tím, že se postavíte na nohy a prostě budete svá, úspěšná a spokojená na všech frontách,“ vysvětluje Magda z Karlových Varů.
Opět nám to nedá a musíme před Magdou smeknout. I když jí život uštědřil pořádné kopance a naházel klacky pod nohy, tak s nimi neváhala zatopit a začít znovu. Nádherné, inspirativní a opravdové. Síla ženy prostě nemá hranic.