Z deníku koučky: Je lepší být online, nebo offline?

Jak se k různým životním situacím staví koučka s dlouholetou praxí v oblasti psychologie a psychoterapie Šárka Vávrová? Nahlédněte do jejího zápisníčku!

V dnešní době už je jen hrstka lidí, kteří nevlastní dotykový telefon. Klasické telefony, kde se dala napsat esemeska jedním prstem, jsou už minulostí. Většina lidí, a především dětí vlastní dotykový telefon napojený na internet, kde sledují e-mail, internetbanking, youtube a sociální sítě. Telefony jsou plné her, dat a různých jiných aplikací, které nám mají zjednodušit život. Opravdu to tyto technologie dělají? Jaká jsou jejich rizika?

Stále pod dozorem

Našemu životu vládne virtuální svět. Jsme neustále připojeni a potřebujeme vše vidět, slyšet a být ve spojení. Technologický pokrok a takzvaná informační společnost nám zcela změnily život. Nepotřebujeme mít čip na monitorování našich životů, protože díky novým technologiím a našemu připojení se můžou o nás různé instituce dozvědět vše. Pomocí internetového bankovnictví se ukáže náš příjem, díky platební kartě se projeví naše spotřební myšlení, sociální sítě odkryjí naše hodnoty, komunikační názory, partnery a vyznání. Navigace v telefonu odhalí náš pohyb v prostoru. Data v síti zahrnují informace o nás a našich zájmech, studijních a sportovních úspěších. Jsme permanentně monitorováni. Všechny tyto informace se dostávají až k vládním institucím, úřadům, korporátním zaměstnancům a marketingovým specialistům, kteří je využívají ve svůj prospěch.

Reklamní nabídky jsou jasně mířené podle našich zájmů a vyznávaných hodnot. V každém obchodě obdržíte klientskou kartu, kterou se edituje váš nákup, a za měsíc obdržíte slevové kupony na výrobky, které jste nejvíce nakupovali. Obchodní společnost tak monitoruje vaše nákupy a následně vám cíleně nabídne různé slevy. Jsem neustále sledováni.

Proč se setkat osobně, když to jde online

Setkání v realitě už není vždy preferováno. V pracovní oblasti vznikají konzultace, semináře, webináře, kurzy a mítinky přes Skype. Osobní setkání se možná jednou stane minulostí a naše komunikace bude probíhat pouze prostřednictvím internetu. Online realita bude součástí života každého člověka. V tomto internetovém prostoru však číhají různá nebezpečí spojená s pseudoanonymitou, za kterou se mohou skrývat různí podvodníci, zloději a psychicky nemocní lidé. Pohybovat se ve virtuálním prostoru anonymně je pro tyto lidi lákavé.

Ten, kdo nemá připojení na internet, je oddělen digitální propastí a tento rozdíl se velice rychle prohlubuje. Tyto lidi rozděluje i schopnost využití technologických prostředků a tím se určuje informační gramotnost. Informační společnost nám tak na jedné straně umožňuje rychlý přístup k informacím, změna časoprostoru radikálně mění naše představy a umožňuje i nemožné. Přináší přístup k vědění a možnost výrobních prostředků. Naprosto tak mění společnost od základů.

Závislost na virtualitě

Na druhé straně bere lidem identitu a anonymitu. Zasahuje nám do našich životů a bere nám vzájemnou osobní komunikaci. Děti dnešní společnosti jsou většinou závislé na mobilním telefonu nebo tabletu. Bez připojení zažívají stres a deprese. Zapomínají na venkovní hry a mohou se i zhoršit ve škole. Jejich život se odvíjí pouze od toho, zda jsou připojeni, a zažívají permanentní strach, že jim unikne nová informace a o něco přijdou. Potřebují dávat fotky na sociální sítě a nevnímají okolní svět. Jejich svět je ten virtuální. Mají závislost na virtuálním světě a kyberprostoru.

U dítěte by tak rodiče měli nastavit pravidla, kdy a za jakých okolností může trávit čas na mobilním telefonu. Stanovit hranici mezi rizikem a závislostí je problém. Důležité je vždy upřednostnit možnost trávit čas venku s dětmi bez telefonu nebo na kroužcích, případně s rodiči na výletě. Telefon nebo tablet mohou děti používat, až splní své povinnosti, jako jsou domácí úkoly nebo práce doma. Nejvíce však 5 hodin denně. Při delším časovém úseku dochází k zhoršení zraku, poruchám soustředění, zablokování páteře, bolestem hlavy a i možným depresím.

Jak to je u nás

Moje dcera měla na víkend pozvanou kamarádku a když jsem slyšela jejich smích, šla jsem se podívat do pokojíčku. Obě seděly proti sobě a před sebou měly telefony a hrály na nich nějakou hru a u toho si povídaly. Přišlo mi to šílené. Snažím se, aby dcera na mobilu hrála hry co nejméně a to včetně prohlížení videí youtuberů. Když se kvůli tomu ohradím, dcera mi vysvětlí, že jsem stará a vůbec tomu nerozumím. Už jsem, pochopila, že to je velký hit mladých lidí, přesto znám i jinou možnost, jak si užívat dětství. Pokroku nezabráním, a tak kvituji to, že dcera si sama vybrala kroužky malování, zpěvu, třikrát týdně má trénink běhání a víkendy bude trávit na závodech. Baví jí to a sama se rozhodla pro tyto kroužky a sport. Zpočátku jsem měla obavu, že toho na ní bude hodně. V současné době si uvědomuji, že to jsou hodiny, které tráví venku v lese nebo kreativně při zpěvu a malbě. Mobil má supermoderní, koupila a našetřila si na něj sama. Nemůžu jí ho sebrat a nedaří se mi vysvětlit jí, že jí bere její dětství.

Můj syn na tom není o nic lépe. Když přijde domů, sedne si k počítači a hraje na něm fotbal nebo i při jídle má zapnutý mobil a prohlíží si zprávy na sociálních sítích. Přemýšlela jsem, zda jim jejich chování zrcadlím já svým chováním. Nemyslím si, že je to mé zrcadlo. Nikdy jsem nehrála hry, protože nejsem soutěživý typ a nikdy mne to nezaujalo. Sociální sítě používám pouze jako marketinkový nástroj a to maximálně hodinu denně, protože mi to přijde, jako naprostá ztráta času. U notebooku sedím možná častěji, ale je to tím, že mám home office a články píšu doma. A v poslední době mám i semináře a koučovací konzultace s klienty z celého světa přes Skype. Přesto je to podstatně méně času, než tráví mé děti se svým telefonem.

Smutný život bez reality

Připojení k internetu je prostě opravdu návykové a většina dětí vyměnila běhání venku za malou krabičku s velkou obrazovkou a připojením na internet. Nejspíše už stárnu, protože mi ten virtuální svět přijde smutný a nebezpečnější než ten reálný. Být online nám přináší spojení s lidmi třeba z Austrálie a to při pracovních konzultacích nebo přátelském povídání. Na druhou stranu nám bere vzpomínky, které nám zůstanou po krásně prožitém dni, když se projdeme lesem nebo loukou plnou květin a v zimě procházkou po křupavém sněhu, kdy všude kolem je bílo jako v pohádce. Možná si tyhle scenérie prohlédneme na videu nebo fotce, ale tu emoci nikdy neprožijeme, a tak nezůstanou žádné vzpomínky. A život bez vzpomínek a zážitků je smutný život!

Ve virtuálním světě můžeme i navazovat vztahy, zažívat nevěru, lhát i podvádět. Je mnoho lidí, kteří se na sociálních sítích vydávají za někoho jiného a navazují tak vztahy. Většinou se nechtějí osobně setkat, ale postačí jim tento virtuální svět. Mohou tak jiné lidi připravit o peníze nebo třeba jen zažívat virtuální sex. Udržují vztah na dálku a stane se z toho online vztah. Většina z nás dostala fiktivní e-mail z Nigérie napsaný špatnou češtinou (případně anglicky) s nabídkou vztahu, kde se skupiny podvodníků prezentují ukradenou fotkou atraktivní ženy na seznamkách. Nabízejí romantický vztah a posléze požádají zamilovaného muže nebo ženu o finanční výpomoc. Připraví tak osamělé lidi o vysoké sumy peněz. Na Facebooku bývají dost často falešné profily úspěšného a mediálně známého člověka, většinou je to herec nebo zpěvák, a za těmito profily se skrývají podvodníci, kteří těží z popularity těchto lidí. Tímto způsobem se baví a šíří nepravdivé informace. Ověřit se to dá velice těžko. Možností je požádat danou osobu o kontakt přes Skype nebo nahráním videa, kde tato osoba bude mít v ruce noviny s určitým datem. Navazování online vztahu musí mít vždy svoje pravidla. Pokud se s vámi tento partner nechce setkat, je možné, že vás klame. Nesvěřujte se takovému člověku s intimními a osobními informacemi, které by mohl zneužít.

Život bez mobilu

Kdo z nás umí v dnešní době odložit nebo vypnout mobil? Většině lidí se stává, že když vypnou mobil a nejsou nějakou dobu offline, začnou být neklidní a zažívají pocit ztráty. Vnitřně bojují s tím, že o něco přicházejí, že jim něco unikne. Vyzkoušejte si vypnout si mobil nejdříve na hodinu denně a pozorujte své pocity. Pokud to zvládnete, tak přidávejte postupně další hodiny, až se dostane k tomu, že dokážete vypnout mobil třeba na celý den. Pak se naučte nový návyk a snažte se vypnout mobil třeba na jeden den o víkendu a na dovolené. Až překonáte abstinenční příznaky, zjistíte, jak jste svobodní.

Přátelé, naučme se z informačních technologií vytěžit to nejlepší. Tak, aby ovlivnily náš život pouze v náš prospěch. Nenechme se ovládnout a zneužít touhou po moci. Buďte v kyber prostoru opatrní a především chraňte své děti před závislostí a nebezpečím, které jim tento virtuální svět přináší. Nové technologie mají sloužit k našemu prospěchu, ale musíme s nimi umět zacházet a správně je využívat a především znát jejich klady a rizika.

Přeji vám hodně štěstí

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie