Z deníku koučky: Naše vnitřní dítě

Každý z nás nosí v sobě své vnitřní dítě. Je to část nás samých, která s sebou nese prožitky z minulosti. Jak nás naše vnitřní dítě ovlivňuje? Co znamená být s ním v kontaktu? Vnitřní dítě nám může přinést obrovský potenciál energie, ale také smutek, neštěstí a zoufalství. Je jen na nás, jak se s ním naučíme pracovat.

Při práci s vnitřním dítětem můžete znovu zažít radost z jednoduchých věcí, hravost, spontánnost. Svět se tak pro vás stane zábavnějším. Naroste vaše energie a budete kreativnější.

Cesta k vnitřnímu dítěti nemusí být vždy příjemná. Mohou se objevit pocity bolesti, smutku a beznaděje. Ty jsou většinou hluboce uložené a snaží se stále dostat ven. Mohou se tak objevit naše bloky z dětství, nezpracovaná traumata, neuzavřené bolesti, které ovlivňují náš život. V dětství se snažíme vyhýbat nepříjemným pocitům a toužíme být od svých rodičů přijímáni a milováni. Tím v sobě pohřbíme svoje pocity. Snažíme se jednat tak, abychom plnili očekávání svého okolí, a tak děláme stále stejné chyby, které nám přináší bolest a neštěstí. Tuto bolest s námi prožívá naše vnitřní dítě. Také v sobě můžeme mít potlačená traumata spojená s rozvodem rodičů, jejich hádkami, smrtí někoho blízkého. Když znovu tato traumata otevřeme, na prvním místě se objeví bolest. Přesto všichni toužíme se z nich vysvobodit.

Při práci s vnitřním dítětem si k sobě vytváříme nový vztah, který nám může pomoci vstoupit do světa plného naděje a lásky. Když přijmeme své vnitřní dítě, můžeme tyto bolesti a špatné modely chování odstranit a nahradit je radostným prožíváním. Vytvoříme tak sami k sobě nový láskyplný vztah, který nám dodává tolik potřebnou pozitivní energii.

Poznejte své vnitřní dítě

Ve své praxi a seminářích často pracuji s klienty a jejich vnitřním dítětem. V prvopočátcích může u klienta dojít k prožívání bolesti a smutku, kterým vnitřní dítě vyjadřuje svoji bolest, kterou zažilo. Po navázání kontaktu s vnitřním dítětem ale klienti rozkvétají a uvědomují si svůj vnitřní pocit štěstí, že svoje vnitřní dítě poznali a setkali se s ním.

Vzpomínám si na klientku, která si nemohla vybavit žádné ze svých minulých zážitků z dětství. Na základě prožitku určitého traumatu zapomněla všechny své zážitky z dětství. Prostě si nic nepamatovala. Její podvědomí ji chránilo od bolesti, kterou prožila. Po setkání se svým vnitřním dítětem si znovu začala postupně a nenásilně vzpomínat na své dětství. Pokaždé, když přišla na sezení, přinesla další nové vzpomínky. Díky jejímu vnitřnímu dítěti jsme mohly všechna její traumata odstranit a nahradit je novými radostnými zážitky. Moje klientka mne navštívila především proto, že se stále seznamovala s partnery, kteří jí ubližovali, a nebyla s nimi šťastná. Její partnerství se stále rozpadala. Po znovuobjevení svého vnitřního dítěte a odstranění traumat z dětství si našla partnera, s kterým je opravdu šťastná a který si jí váží a má ji velice rád.

Vnitřní dítě jako nejlepší přítel

Mé první osobní setkání s mým vnitřním dítětem bylo plné smutku a slz. Moje vnitřní dítě bylo nešťastné, cítilo smutek, zoufalství, bolest a především nedůvěru. Z počátku jsem musela pracovat především na nastolení důvěry s mým vnitřním dítětem a ve chvíli, kdy mi uvěřilo, se i otevřelo.

Zpracovali jsme spolu všechna témata, která ho trápila a já se cítila stále lépe. Komunikace s vnitřním dítětem nikdy nekončí, stále spolu komunikujeme a řešíme záležitosti, které ho trápí, ale nyní už spolupracujeme. Je to můj největší přítel. Důležité je udělat si na své vnitřní dítě čas, a to i přesto, že máme spousty jiných starostí a že nám naše nejhlubší pocity přijdou jako nedůležité. Odsouváním komunikace s naším vnitřním dítětem odsouváme sami sebe!!

Každý máme svou vnitřní mapu

Vnitřní dítě vyjadřuje naše nejhlubší pocity a umožňuje nám poznání těchto pocitů. Na základě setkání s vnitřním dítětem poznáme, co nám přináší radost, smutek, bolest, štěstí nebo pocit úlevy. Pomůže nám přijmout zraňující pocity z dětství a vyrovnat se s nimi. Náš vnitřní obraz světa je jako mapa, do které jsou zakreslené různé pocity, které jsme zažili a podle své mapy pak nevědomě reagujeme a jednáme. Často je pro nás problém pochopit mapu druhého člověka, ale ještě častěji neznáme ani svoji mapu. To, jak se chováme, zpracováváme na podvědomé úrovni. Dynamicky reagujeme na vzniklou situaci a vstupujeme tak do různých rolí. To, co se v realitě děje, prožíváme a posuzujeme podle toho, co jsme zažili. Snažíme se pochopit smysl toho, co se děje, a nalézt spojitost s tím, co jsme zažili. Tyto skutečnosti jsou tak rychlé, že si je většinou neuvědomujeme. Děláme to vše na základě toho, co jsme se naučili v dětství.

Proto každý z nás na různé situace reaguje jiným způsobem. Jeho propojení s jeho mapou a zkušeností z dětství může být jiné, než to naše. Na situaci se díváme prostřednictvím své mapy a pak k tomu přiřazujeme význam. Pokud přijde podnět, který neznáme, tak ho můžeme ignorovat, nebo přizpůsobit svému vnitřnímu obrazu. A tak nás to často vede do stále stejných a opakujících se situací. Udržujeme stále svoji mapu, kde máme obraz světa a naše role v něm. Integrace našich zkušeností nám pomáhá reagovat na události, s kterými se setkáváme. Také proto můžeme plánovat a zajišťuje nám to určitou odolnost a schopnost přežít.

Nevýhodou však je, že pokud děláme určité chyby při výkladu svého světa a našich rolí, tak je budeme stále opakovat. Naše vnitřní dítě prožívá stále tato zklamání a bolesti a stává se tak nedůvěřivé a to především v souvislosti s našimi partnerskými vztahy. Naše dospělé scénáře jsou odvozeny od těch dětských a dětskýma očima se na ně i díváme. Což může ovlivňovat naše vztahy. Naše vnitřní dítě ovlivňuje to, jak se chováme k druhým a jak se cítíme. Pokud jsou naše postoje zdravé, tak s nimi rosteme a vytváříme zdravé vztahy. V případě, že jsou nezdravé a naše vnitřní dítě je zraněné, prožíváme stále stejné chyby a naše vnitřní dítě je nešťastné a ovlivňuje naše prožívání situace.

Setkání s vnitřním dítětem může být na začátku bolestivé, protože si ho dlouho nikdo nevšímal a ignoroval jeho potřeby. První snaha o projevení zájmu nemusí být od vnitřního dítěte akceptována. Může být uražené nebo tak zraněné, že netouží po navázání kontaktu. Nakonec však bude vděčné a zamiluje se do vašeho společného kontaktu a vám to přinese velkou úlevu.

Jak navázat spojení s vnitřním dítětem?

Se svým vnitřním dítětem se nejlépe setkáme pomocí imaginace. V případě, že se vám tento kontakt nepodaří, pomůže vám s tím zkušený terapeut pomocí jiných metod.

Posaďte se na klidné místo a sledujte svůj dech. S každým nádechem a výdechem přichází uvolnění. Dopřejte si čas. Následně si vzpomeňte na nějaké místo, které dobře znáte a jako dítě jste se tam cítili dobře. Vnímejte všechny podrobnosti toho místa. Vnímejte vůni, kterou tam cítíte, co tam vidíte a slyšíte. Vy tam vstupujete jako dospělí, který si místo prohlíží a zkoumá, jaké jsou v něm rozdíly oproti tomu, kdy jste ho viděli v dětství. Následně, když se otočíte, uvidíte za sebou dítě. Podívejte se na něj. Jak vypadá? Jak je staré? Jak se tváří? Komunikuje? Co na vás vyzařuje? Co si o něm myslíte? Zeptejte se ho: „Jak se máš? Jak se ti daří? Půjdeme si hrát?“ Vnímejte, co vám odpoví a chvilku s ním komunikujte. Pak si s ním pohrajte, pokud si chce hrát. Než odejdete, tak se s ním nezapomeňte rozloučit. Také mu řekněte, že se vrátíte a ukažte svému vnitřnímu dítěti, jak ho máte rádi. Pomalu se vracejte zpět a začněte si uvědomovat své tělo. Až se proberete, vezměte si čistý papír a pastelky a nedominantní rukou nakreslete obrázek vašeho setkání. Takto se svým vnitřním dítětem můžete komunikovat každý den.

Přátelé, všichni máme v sobě své vnitřní dítě a svého dospělého, kteří mají mezi sebou často rozpory. Potřebujeme je oba dva. Důležité je, aby jeden druhému porozuměli a pochopili se. Pokud osvobodíte své vnitřní dítě, pomůže to změnit i vašeho dospělého. Opět ve svém životě objevíte radost a zázraky. A to přece stojí za to!

Přeji vám mnoho krásný chvil s vaším vnitřním dítětem.

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie