Z deníku koučky: Co když kolegyně nebo kolega v práci donáší?

V dnešní době nedostatku pracovních míst se většina lidí bojí o své místo, a tak se často v kolektivu setkáváme s kolegy, kteří se snaží svůj post ubránit tím, že poukazují na nedostatky toho druhého. Snižují tím jeho pracovní atraktivnost pro zaměstnavatele. Tomuto fenoménu se nevyhneme v žádné společnosti. Šikana na pracovišti se projevuje především pomluvami, přehlížením, zesměšňováním, ponižováním a třeba i finanční újmou.

Důvody šikany na pracovišti od kolegů a kolegyň nebo třeba i nadřízeného mohou mít více důvodů. Jedním z hlavních je závist, touha předvést se a manipulace, nedostatečné sebevědomí a morální nedostatečnost. Hledat důvody, proč dotyčný člověk donáší, je někdy zbytečné a zdlouhavé.

Nenechte se vyvést z míry

Pokud se v zaměstnání objevuje osoba, která donáší a ve většině případů tím ostatní kolegy šikanuje, je nutné se vůči ní „psychicky obrnit“. Takový člověk nám po čase znepříjemní práci i celý pracovní prostor. Je velice náročné být celý den ve střehu. Jediným možným řešením je se přes takového člověka přenést. Nenechat si jeho negativismem a falší znechutit celý den v práci.

Popřemýšlejte nad tím, proč dotyčná osoba donáší. Nejspíš si nevěří, bojí se ohrožení, celé noci nespí, protože přemýšlí nad tím, že všichni ostatní jsou lepší a mohou ji ohrozit. Je to zoufalý člověk, který žije celý život v pocitu ohrožení s nulovým sebevědomím a v podstatě osamoceně.

Nedejte této osobě k dispozici důkazy o tom, že v práci děláte chyby. Na druhou stranu je dobré se této osoby nebát, protože strach svědčí o pocitu viny, kterého dotyčná osoba může využít. Zbavte se negativních pocitů vůči tomuto člověku. Vždyť musí mít děsivý život plný nenávisti a lži. Vizualizujte si, jak jste ve své práci úžasní a žádaní, prostě nenahraditelní, a zbavte se pocitu ohrožení. Pokud stoupne vaše sebevědomí, pomlouvačná kolegyně nebo kolega se vám vyhne. Je však možné, že si najde jinou oběť, ale vás pro příště vynechá.

Prolhaná kolegyně

V letech, kdy jsem pracovala ve státní správě a byla součástí většího kolektivu lidí, jsem zažila i kolegyni, která byla falešná a donášela nadřízenému. Ve větším kolektivu se nevyhnete pomluvám i závisti. Naše oddělení však bylo plné skvělých lidí, kteří si vzájemně pomáhali. Po čase k nám přestoupila paní, která do té doby byla v jiné významnější funkci, na niž však neměla vzdělání, a s novým volebním obdobím a novými poslanci ji z jejího místa sesadili. Byla přeřazena na naše oddělní a posazena do mé kanceláře. Zpočátku jsme spolu vycházely, ale po čase jsem zjistila, že o mně lže a donáší našemu šéfovi. Snažila se mi znepříjemnit práci a neustále si vymýšlela lži, které následně interpretovala nadřízenému.

Nejdříve jsem se na ni zlobila, ale pak jsem si uvědomila, že je to nešťastná žena, která nemá vzdělání a bojí se o své místo, protože má věk, kdy už moc uplatnění nenajde. V minulosti navíc byla v pozici, kdy na ostatní donášela svému nadřízenému, aby si ji udržela. Navenek tato žena působila velice milým a vřelým dojmem. Na všechny se usmívala, ale tento postoj byl pouze zdánlivý, protože vše překroutila a donesla to následně našemu nadřízenému. Donášela i na jiné mé kolegyně, ale já jsem jí asi nejvíce vadila. Možná to bylo i mým chováním, protože jsem s ní nesdílela její páteční sezení při kafíčku a zákusku. Řešení pro mě nepodstatných věcí týkající se pomluv v rámci naší budovy a rozebírání rodinných záležitostí pro mě byla ztráta času.

Možná už tenkrát jsem neměla dispozice pro práci v zaměstnaneckém poměru a ve velkém kolektivu lidí. Věnovala jsme se více své práci a „tlachání o ničem“ nebylo tím, co mne naplňovalo. Usmívat se a dělat, že je to v pořádku, jsem nikdy neuměla. Nevím, co podstatného jí na mně vadilo, ale její útoky se stupňovaly. Nakonec si prosadila svoji kancelář a mně se ulevilo. Přesto stále na mě i na moji mladší kolegyni, s kterou jsem se přátelila, donášela našemu nadřízenému vymyšlené lži. Neměly jsme proti ní žádné důkazy, ani obranu. Náš nadřízený byl mladý muž a právník. Nechtěl řešit problémy mezi ženami, které vlastně ani vyřešit neuměl. Mluvili jsme s ním o tom mnohokrát a vždy mi říkal, ať si jí nevšímáme.

Páchnoucí pomsta

Za čas mi došla trpělivost a vymyslela jsem pomstu, do které byla zasvěcena i moje kolegyně. Naše nečestná kolegyně si vždy zakládala na úhledné, nově zařízené kanceláři, kterou si vymohla na vedení. Zde se celé oddělení scházelo každý pátek a při zákusku s kafíčkem probírali „drby“ v budově a rodinné problémy. Kancelář vždy měla navoněnou a připravenou pro případné hosty. Její minulá pozice byla především o úhledném oblečení a vždy dokonalém vzhledu a přijímání hostů. Moje pomsta byla jednoduchá. Její kancelář sloužila i jako malá kuchyňka s konvicí na kávu, a tak byla dobře přístupná. Ona v práci nikdy déle nezůstávala, vždy odešla přesně na konci pracovní doby. My s kolegyní jsme často v práci zůstaly déle a dodělávaly různé materiály, které bylo potřeba následující den odevzdat. Jeden z těchto podvečerů jsem přinesla do práce olomoucké syrečky. S kolegyní jsme vylezly na okno a těmito syrečky jsme naplnily tyč od garnýže. Už když jsme odcházely, byl v kanceláři příšerný zápach. Syrečky udělaly své. Druhý den zákeřná kolegyně seděla celý den s otevřeným oknem a to uprostřed února, kdy venku bylo pod nulou. Koš vynesla asi desetkrát za den a další den si přinesla tepovač na koberce. Postupem času celou kancelář nechala vymalovat, vyměnit koberec, nábytek, záclony, jen garnýž vždy zůstala na stejném místě a syrečky v ní. Po čase k ní nikdo nechtěl chodit na návštěvu. Díky nepředstavitelnému smradu si šéf vymohl přemístit konvici na kávu k sobě do kanceláře, protože u ní nikdo nemohl vydržet. A po celé budově se jí začalo říkat „smraďoška“!

Za čas mi jí začalo být líto, a tak jsem syrečky z té garnýže vyndala. Přesto jí ta přezdívka už zůstala až do důchodu a nikdo k ní na povídání do kanceláře už nechodil. Myslím, že moje pomsta se vydařila!

Na co si dát pozor?

Jedním ze základních pravidel je chránit si své soukromí. Snažit se nemluvit v práci o svém soukromém životě a výsledcích ve své práci. Pokud možno zavřít dveře své kanceláře a nenechat nikoho z kolegů nahlížet do splněných i nesplněných pracovních povinností. Větší problém může nastat v pracovním prostředí zvaném „open space“, kde je soukromí minimální. I zde si však můžeme nastavit svoji „osobní zónu“ a uzavřít se do svého světa. Soukromé hovory se snažte vyřídit mimo kancelář a doslech kolegů. Na firemních večírcích nepomlouvejte své nadřízené a přemýšlejte o tom, komu se otevřete a co sdělujete.

Na co byste nemělli zapomenout:

• Nesdělujte pomlouvačné osobě nic ze svého osobního ani pracovního života.

• Snažte se zbavit negativního pocitu, který ve vás vyvolává kolegyně (kolega) a nenechte si otrávit atmosféru v práci.

• Mějte rádi sami sebe a važte si svých schopností, posilujte svou sebeúctu a uvědomte si, jaký máte pracovní potenciál.

• Neoplácejte kolegyni (kolegovi) pomlouvání stejnou mincí.

• Pokud je možnost, svěřte se se nadřízenému, případně se odvolejte na personální oddělení a přidejte důkazy šikany nebo svědectví dalších kolegů.

• Pokud máte s kolegyní (kolegou) problém, sejděte se s ní(m) a jako rovný s rovným si vyříkejte vzájemné antipatie. Na setkání se připravte a nenechte se zmanipulovat. Domluvte se diplomaticky.

Nebojte se dát najevo, že se nenecháte manipulovat a šikanovat. Pracujte na svém sebevědomí a sebehodnotě. Člověk, který šikanuje ostatní, má sám nízké sebevědomí a na ty silnější si netroufne. Odchod z práce je tím nejzazším řešením. Nevzdávejte to příliš brzo! Řešení se vždy najde.

Přeji vám kolektiv těch nejlepších spolupracovníků

Vaše Šárka

Šárka Vávrová, foto Robert Tichý pro časopis Moje psychologie