Andrea (45): Po dvaceti letech jsme si zařídili oddělené ložnice. Zachránilo nám to vztah

Společné usínání pro mě bylo dlouhé roky stejně samozřejmé jako společné večeře nebo rodinné oslavy. S Petrem jsme vedle sebe usínali téměř každý den od chvíle, kdy jsme se dali dohromady. Představa, že bychom měli každý svou ložnici, mi připadala smutná a vlastně i nepředstavitelná. Každou kamarádku, která se rozhodla pro oddělené ložnice, jsem v duchu litovala. Byla jsem přesvědčená, že mají před rozvodem.

Životní styl

Oddělené ložnice: Některým zachrání vztah, jiným zničí partnerský i intimní život

Nikdy by mě nenapadlo, že se jednou mezi tyhle „chudáky“ zařadíme i my. Dokonce si ještě pamatuju, jak jsem jedné kamarádce radila, ať si to s manželem raději vyříkají, než aby utíkali každý do jiné ložnice. Dnes se tomu musím upřímně smát, jak omezeně jsem tehdy uvažovala. Žádný velký problém jsme doma totiž neměli ani my. Nepřišla nevěra, žádná manželská krize ani tichá domácnost, jen jsme byli oba hrozně unavení a potřebovali se pořádně vyspat.

Každá noc byla malý boj

Petr po letech změnil práci a několikrát týdně vstával ještě za tmy. Budík mu zvonil ve čtvrt na pět a já v tu dobu spala nejtvrději. Než se potichu oblékl, vyčistil si zuby a zavřel za sebou dveře, byla jsem vzhůru i já. Jeho představa o tichém odchodu se totiž dost lišila od reality. Ve skutečnosti třískal skříní, hlasitě se přehraboval v oblečení a chrchlání v koupelně radši ani nebudu komentovat.

Večer to bylo přesně naopak. Petr usnul během pár minut, zatímco já si ještě četla nebo koukala na seriál. Jakmile zabral, začala jeho symfonie chrápání a všemožných pazvuků, které se nedaly poslouchat. Ani já jsem ale podle manžela nebyla úplně ideální spací parťačka. Poslední rok se mi zdály hodně živé sny a prý ode mě několikrát schytal ránu přímo do obličeje nebo do břicha. Já jsem si ráno nepamatovala vůbec nic. Jen to, že jsme oba vstávali unavení a protivní.

David (32) se svěřil: Ve firmě svého otce jsem nechal celé mládí. Pořád jsem pro něj nebyl dost dobrý.

Drobné hádky se najednou objevovaly skoro každý den. Ať už kvůli otevřenému oknu, neumytému hrnku, plnému koši na odpadky nebo proto, že někdo zapomněl koupit toaleťák. V té době jsem byla přesvědčená, že jsme oba dost přecitlivělí a možná máme ponorku. Ve skutečnosti mi ale později došlo, že nám nejvíc chyběl obyčejný spánek.

Nejspíš bychom to vydrželi ještě dlouho, protože oba patříme k lidem, kteří si vždycky řeknou, že to přece nějak zvládnou. Koupili jsme nové polštáře, zatemňovací závěsy i dražší matraci. Petr si dokonce pořídil něco proti chrápání a já začala chodit spát dřív. Několik dní to vždycky vypadalo nadějně, ale pak jsme se zase vrátili tam, kde jsme byli.

Každý víkend jsem se těšila, že si konečně přispím. Petr ale už v půl sedmé ležel vedle mě, koukal do mobilu na videa a hlasitost ho vůbec netrápila. Stačilo pár minut a byla jsem vzhůru i já. Ležela jsem, koukala do stropu a měla chuť ho něčím praštit. Když jsem o hodinu později přišla do kuchyně, ani jeden z nás neměl náladu se bavit.

Sex a vztahy

Sexuální abstinence má svá rizika. Hrozí přibírání, úzkosti i horší spánek

Oddělené ložnice jako experiment

Po jedné z našich dalších ranních výměn názorů přišel Petr večer domů a mezi řečí prohodil, že bychom možná měli začít spát každý jinde. Myslela jsem si, že si dělá srandu, tak jsem se zasmála a řekla mu, že to už rovnou můžeme podat žádost o rozvod a odstěhovat se od sebe.

Jen pokrčil rameny a odpověděl, že už ho nenapadá nic jiného. Prý ho nebaví poslouchat, jak si každé ráno stěžujeme, že jsme nevyspalí, a pak se kvůli každé hlouposti pohádáme.

Nejdřív jsem to odmítla. Připadalo mi to jako strašně divný nápad. Vždyť jsme spolu byli přes dvacet let. Přece se teď neodstěhujeme každý do jiného pokoje jen proto, že jeden chrápe a druhý kope ze spaní. Petr na mě netlačil, jen řekl, ať to zkusíme na týden, a když nám to nebude vyhovovat, vrátíme se ke starému.

Nakonec jsem souhlasila. Spíš proto, abych Petrovi dokázala, jak strašný nesmysl to je. Petr si přestěhoval peřinu do pokoje pro hosty a já si připadala zvláštně. Když jsme si večer při čištění zubů popřáli dobrou noc, na chvíli jsem zaváhala. Bylo mi divné, že každý zavíráme dveře do jiného pokoje.

Alena (67) napsala: Vnučka mě naučila používat Facebook. Díky tomu jsem našla dávnou kamarádku.

Ráno jsem otevřela oči a první, co mě napadlo, bylo, že jsem zaspala. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že je půl deváté. Nikdo mě nevzbudil budíkem, chrápáním ani hlasitým mobilem. Spala jsem deset hodin v kuse. To se mi nestalo, už ani nepamatuju.

V kuchyni už seděl Petr s hrnkem kávy. Podíval se na mě a místo pozdravu se mě šibalsky zeptal: „Tak co?“ Nechtěla jsem mu dát za pravdu hned první den, tak jsem jen pokrčila rameny a řekla něco ve smyslu, že to ušlo. Ve skutečnosti jsem se cítila o polovinu líp než předchozí týdny.

Životní styl

Odhalte svou nejlepší polohu pro spánek. Dokonce je možné se ji naučit

Přesně téhle reakce jsem se bála

Trvalo asi dva týdny, než jsem o tom řekla kamarádce. Seděly jsme na kávě a mezi řečí se mě zeptala, jestli Petr pořád tak hrozně chrápe a ruší mě. Jen jsem mávla rukou a řekla, že už nás to netrápí, protože zkoušíme oddělené ložnice. Zarazila se a okamžitě se zeptala, jestli je u nás všechno v pořádku. Přesně té reakce jsem se bála. Ještě nedávno bych totiž položila úplně stejnou otázku.

Chvíli na mě koukala, jako bych se zbláznila. Začala jsem jí vyprávět, jak to u nás doma teď funguje. Že už ráno po sobě neštěkáme kvůli každé hlouposti. Že se nebudím naštvaná jen proto, že mě někdo třikrát za noc vzbudil. Vlastně jsem si až zpětně uvědomila, jak protivní jsme na sebe poslední měsíce byli.

Marika (43) neví, co si počít: Náctiletý syn propadl internetové manosféře. Neváží si už ani mě.

Samozřejmě přišla řeč i na to, jestli nám nechybí blízkost. Myslím, že právě toho se lidé bojí nejvíc. Jenže u nás to dopadlo úplně opačně. Když člověk není několik měsíců v kuse nevyspalý, má najednou chuť nejen si povídat, ale i být tomu druhému nablízku. Dřív jsme večer padli do postele a každý doufal, že co nejrychleji usne. Dnes si spolu sedneme na terasu, pustíme si film nebo si otevřeme láhev vína. Když máme chuť být spolu, jsme spolu. To přece vůbec nesouvisí s tím, jestli pak usínáme pod jednou peřinou.

Kamarádka nakonec jen přikývla a řekla, že když nám to funguje, není co řešit. Přesně to si dnes myslím i já. Nepotřebuju nikomu vysvětlovat, proč nespíme v jedné ložnici. Důležité je, že se ráno probouzíme s dobrou náladou a večer se na sebe těšíme.

Zdroj: Autorský příběh na základě zkušenosti čtenářky

Sexuální krize v Česku? Může za ni nejen porno a nejistí muži. Odborník odhalil i další důvody: