Zdeněk Troška prozradil, jaké strašidlo je mu nejbližší. Čert vítězí na plné čáře
Strašidla Zdeňka Trošky sledujte 29. prosince na Primě
Princezny, víly, hejkalové, čarodějnice dobré i zlé nebo vodníci a čerti. Zdeněk Troška (70) už ve svých pohádkových filmech oživil nejednu nadpřirozenou bytost. Které strašidlo má ale sám nejraději? Nejen na to odpověděl v rozhovoru pro televizi Prima.
Pohádky v režii Zdeňka Trošky patří v českých rodinách k nejmilovanějším, stejně jako jeho komedie. V čase vánočních svátků ožijí například strašidla z rodiny hejkala Huga a paní Patricie. Opět budou muset do práce a jejich děti Ester a Eleonor do školy. Setkání s lidským světem, v němž platí jiná pravidla než v tom pohádkovém, přinese v pátek 29. prosince na Primě řadu komických i napínavých situací.
Ve filmu Strašidla jste tak trochu spojil své dvě filmové domény – komedii a pohádku. Jak vznikl nápad natočit snímek o podivuhodné partičce nadpřirozených bytostí?
To nebyl můj nápad. Jednoho dne mi pan Jiří Kos poslal svůj maxiscénář příběhu jakési Addamsovy rodiny po česku. Napsal toho ale tolik, že by to dalo na několik pokračování nebo celý seriál. Přiznám se, že nejtěžší bylo vybrat z jeho materiálu základní linii příběhu a upravit ji pro jeden celovečerní film, který je tak trochu z rodiny filmů, jako byly Jak utopit doktora Mráčka nebo Adéla ještě nevečeřela – úsměvný příběh ze současnosti s pohádkovým motivem.
Ve vašich filmech je už pravidlem, že ani čerti, vodníci a podobné bytosti nejsou tvorové zlí, ale spíše dobráčtí, laskaví a s lidmi vycházejí přátelsky. Jak se hejkalovi, čarodějkám, vodníkovi, víle a dalším postavám Strašidel žije v našem lidském světě?
Za pomoci mladého úředníčka z městského úřadu, který přijde do zpustlého a opuštěného zámečku vyjednat s podivnou rodinkou nájemní smlouvu a zamiluje se na první pohled do půvabné víly Jitřenky, se tato nezvyklá rodinka zapojuje do lidské společnosti – a jak se říká – do pracovního procesu. Jak se s tím vyrovnají dvě čarodějnice, hejkal, jejich dvě nezbedné dětičky, vodník a víla, na to se už ale podívejte sami.
Ve Strašidlech se objevuje řada hereckých tváří, s nimiž jste doposud netočil. Jak se rodilo obsazení a byla některá role, která vznikala konkrétnímu herci na tělo?
Při psaní scénáře mám představu určitého typu postavy. A pak si procházím jména herců a hereček a „obsazuju“ si je v duchu do jednotlivých rolí, takže mám k jedné roli třeba pět jmen herců, kteří by ji mohli hrát. Vím, že všichni by ji zahráli skvěle, každý jinak, po svém, ale bezvadně. Je to ale čím dál těžší, protože skoro všichni dnes hrají ve všech televizních seriálech a navíc ještě zkouší v domovských divadlech a v dabingu, takže jsou časově nedostupní. Jak říkám, nejlepší je loutkový film – herce pověsíš na hřebík a kdykoli ho potřebuješ, víš, kam sáhnout. (směje se)
Co bychom se my lidé mohli a měli naučit od pohádkových strašidel? A mohou naopak něco dobrého získat ona od nás?
Každý z nás má nějakou moc, sílu, kterou může tomu druhému pomoci. Třeba jen milý úsměv, se kterým se na kolemjdoucího podíváme, kolikrát udělá takovou radost, že si to možná ani sami neuvědomujeme. Prostě jakkoli pomoci tím, čím můžeme – působit tím dobrým v nás na ostatní. Měli bychom se stále a znovu učit trpělivosti, ohleduplnosti, pozornosti, laskavosti, nadhledu a vstřícnosti, prostě být dobrým člověkem, a ne strašidlem svého okolí.
Které strašidlo jste měl v dětství – a možná dodnes máte – za nejoblíbenější?
Vyhrává čert a pak hned jsou to víly.
Perličkou je, že se Zdeněk Troška, který má na svém filmovém kontě také pohádky Čertoviny či Z pekla štěstí, jako dítě právě čertů nejvíce bál.
Autor článku
redakce Prima Ženy
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
