Vyvracíme mýty o zdraví: Pomáhá mozku luštění křížovek a ovlivňuje ho úplněk?

Mýtus č. 1 – používáme jen 10 % mozkové kapacity

Tento kardinální, ale stále často opakovaný omyl pochází až z roku 1908. Autorem je americký psycholog William James, ale nedoložil to žádným důkazem. Dnes víme, že i k tak prostému pohybu, jakým je zatnutí pěsti, je třeba více než 10 % mozkové aktivity. Skenování mozku naopak ukázalo, že neexistuje část či funkce, která by zůstávala trvale nečinná.

Jedna z vědeckých technik také zahrnuje zjišťování vstřebávání radioaktivní molekuly do mozku. Jestliže by bylo 90 % mozkové kapacity neaktivní, jak se tvrdilo, tak by se tyto buňky ukázaly jako prázdné oblasti na následném výsledku, což se nestalo.

Mýtus č. 2 – čím větší mozek, tím lépe

Také velmi často opakovaná „pravda". Ve skutečnosti v tomto případě na velikosti opravdu nezáleží, stejně tak jako na rozměru. Mozek muže váží průměrně 1500 gramů, u žen asi o 200 méně. Velikost není úměrná inteligenci – Einstein ho měl zcela průměrný, velice vzdělaný a sečtělý spisovatel a básník Anatole France hluboko pod normou (1190 gr). Naopak mozek choromyslného epileptika vážil 2850 gramů! Genialita k určitému oboru je podle všeho dána lepším propojením mezi mozkovými buňkami a kůrou, v jeho složité struktuře i počtem závitů. Má i schopnost měnit se na základě získaných zkušeností, které vyhodnocuje, lépe řečeno se neustále učí – pochopitelně to neplatí u každého. Výše IQ se sice může dědit (podle posledních výzkumů mnohem víc po matce než otci) jenže jak říká klasik: „Potěší to, ale vůbec nic to neznamená." Klíčové jsou další schopnosti, sama inteligence k úspěchu nestačí.

Mýtus č. 3 – činnost mozku i chování člověka ovlivňuje úplněk

Plná „tvář" měsíce je spojena s mnoha nesmyslnými pověrami, tato patří mezi ně. Podle ní pod jejím vlivem dochází k náměsíčnosti a výjimečným událostem, např. sebevraždám, depresím, psychickým problémům, dopravním nehodám... Nicméně statistiky sesbírané z celého světa nic takového nenaznačují. Ani psychologové nenašli žádný faktor, který by měl mít vliv na mozek. Podle nich neexistuje souvislost mezi fází měsíce a abnormálním chováním. To, že jí někteří senzitivní jedinci připisují význam, může souviset s jejich většími sklony k fantazii (nebo hypochondrii) a tomu, že se o úplňku víc soustředí na neobvyklé či zvláštní jevy, které se ovšem běžně stávají i v ostatní dny.

Mýtus č. 4 – každá hemisféra ovlivňuje jiné vlastnosti

To, že lidé s dominantní levou hemisférou jsou racionální se smyslem pro detail, zatímco ti, co víc zatěžují pravou, jsou kreativní, tvořiví, hraví, je časté tvrzení. Ale nepodložené. Ve skutečnosti se obě strany mozku vzájemně doplňují i spolupracují prostřednictvím komplexního mostu nervových vláken, známých jako corpus callosum. V šedesátých letech minulého století americký neurobiolog Roger Sperry provedl sérii výzkumů s pacienty, kterým ho úmyslně přerušil. Z jeho závěrů vyplývalo, že jsou úkoly, které řeší levá hemisféra, a jiné spravuje pravá. Za výzkum dokonce získal Nobelovu cenu. Nicméně jeho závěry byly od té doby mnohokrát zpochybněny. Podle současných názorů se do všeho, co děláme, zapojují stejnou měrou obě hemisféry, jen jiným způsobem. Někdy sice pracují trochu odlišně, ale většinou kooperují. To, že existují jedinci se sklony k technice a logice, nebo naopak s uměleckým a tvůrčím talentem, nemá nic společné s činností mozku. Jde zřejmě o vrozené nebo získané schopnosti.

Mýtus č. 5 – luštění křížovek či sudoku rozvíjí mozek

Tato činnost je často dávána do souvislosti s prevencí před vznikem Alzheimerovy choroby a dalšími degenerativními poruchami mozku. Bohužel to tak nefunguje. Kdo s oblibou řeší rébusy a podobně, jen rychleji přijde na to, jak fungují. Otázky a řešení se totiž často opakují, takže je díky tomu schopen je lépe zvládnout. Stejně tak učení cizích jazyků má význam, ale ne až takový, jaký se mu přisuzuje. Podle neurologů si zapamatujeme jen asi 10 až 20 % z toho, co čteme či slyšíme, 70 % vlastní mluvené řeči a až 90 % z toho, co děláme. To neznamená, že nemá smysl mozek zatěžovat, jen tomu nesmíme přikládat „zázračné" účinky. Zjistilo se také, že poslech vážné hudby, zejména Mozarta, nemá vůbec vliv, i když se to tradovalo a rodiče pouštěli dětem do sluchátek jeho symfonie v domnění, že se z nich stanou géniové.

Mýtus č. 6 – mozek se stářím opotřebovává

Ne úplně. Je to čistě individuální. Vědci zjistili, že mozek osmdesátiletého člověka je schopen si zapamatovat stejné množství informací jako mozek dvacetiletého. Starší lidé mají navíc obvykle mnohem větší slovní zásobu, umí lépe a srozumitelněji sdělovat myšlenky i nápady. Jinak záleží na kapacitě mozku a jeho využívání. Pokud je na výši, může být aktivní velmi dlouho. G. B. Shaw napsal svoji poslední divadelní hru v 93 letech! V této souvislosti nelze nezmínit vyvrácení obecně přijímané teorie, že poškozené nervové buňky odumírají a nemají schopnost obnovy.

Mýtus č. 7 – Muži lépe zvládají matematiku a exaktní vědy

Tato pověra byla spojena hlavně s tím, že mužům byly (neprávem) přisouzeny větší rozumové schopnosti, což souvisí se zažitými společenskými stereotypy, kdy úloha žen spočívala v péči o domácnost a rodinu a jejich rozumové schopnosti byly tak cíleně snižovány. O tom, že žena se může nejen vyrovnat mužům, ale i je předčit v oboru považovaném za jejich doménu, například ve fyzice, svědčí příklad Marie Sklodowské-Curie. Nově byly zadány naprosto stejné matematické testy studentům z 83 zemí! Zjistilo se, že průměrná úroveň chlapců a dívek v tomto předmětu je úplně stejná. Je ale pravda, že ženy mají větší část mozku, která spojuje obě hemisféry. To jim pomáhá při přenosu signálů z jedné do druhé. To je například důvod, proč se ženy snadněji naučí znovu mluvit po mrtvici.

Mýtus č. 8 – tělesná aktivita nemá na mozek vliv

Omyl. Podle psychiatrů má pro mozek stejný význam jako dávka antidepresiv! Lidem, kteří pravidelně sportují, to lépe myslí, více si pamatují a hrozba rozvoje demence je u nich menší. Nedávná studie Americké neurologické akademie ukázala, že starší lidé, kteří pravidelně cvičí, mají výsledky kognitivních testů stejné jako o deset let mladší jedinci. Může za to nejspíš zvýšený proud krve, který při sportu plyne do mozku a mohou se vytvářet i nové neurony v tzv. hipokampu, kde sídlí centrum učení a paměť. Výjimkou je box, při němž údery na hlavu mohou i přes přilbu vést k poškození mozku a rozvoji demence.

Jan Janula