Zákeřný pneumokok: Nepleťte si ho s chřipkou!

Podobné příznaky matou

Podle údajů Státního zdravotního ústavu přitom na pneumokokovou nákazu vloni zemřelo 66 osob, což je jen o 18 méně než na mnohem častěji se vyskytující chřipku. S tou má zpočátku i podobné příznaky – teplotu, zimnici, třesavku, bolesti hlavy, zvracení – takže se dá snadno zaměnit a léčba začne později, než je nezbytné. Velice často se navíc stává, že na chřipku navazuje, oslabený organismus představuje pro bakterie ideální cíl. Pokud k tomu dojde, je to pro tělo obrovská zátěž, sotva se uzdraví z jedné nemoci, přijde druhá, prakticky se stejným průběhem.

Máme ho v sobě, ale…

Pneumokok se přenáší vzduchem, a to hodně snadno - mluvením, kašláním, kýcháním, ale přetrvává (i delší dobu) na potřísněných věcech. Je zajímavé, že až u 60 % dětí a 10 % dospělých nerušeně „žije“ ve sliznici úst, horních cest dýchacích či nosu, aniž se někdy aktivuje! Pokud k tomu ovšem dojde, do těla proniká rychle, může zavinit otravu krve i různé záněty – mozkových blan, kloubů, nosních dutin, středního ucha (i u dospělých, kde k němu už moc nedochází), v krajním případě může způsobit i hluchotu. Léčí se antibiotiky, což je další problém. Ta si, pokud jsou často předepisována, na prostředí lidského těla zvyknou a neúčinkují.

Letos dokonce Světová zdravotnická organizace varovala, že masivní šíření antibiotik brzy předčí rychlost vývoje nových generací léků. Co se týká vysoké odolnosti bakterií, které vyvolávají i těžké sepse (lidově řečeno otravu krve), vůči antibiotikům, patří Česko bohužel k evropské špičce. Vinu na tom mají i pacienti, kteří je vehementně vyžadovali třeba na léčbu chřipky, a obvodní lékaři, kteří bohužel často podlehli „nátlaku“. Kdysi se také nevědělo, že jsou antibiotika na viry zcela neúčinná, protože působí jen proti bakteriím! Takže když antibiotikum nezabere, musí se nasadit jiný druh, což logicky zhorší průběh nemoci a prodlouží dobu léčení.

Smrtící bakterie?

Roli hraje i to, že pneumokoků existuje přes devadesát typů a některé bývají hodně urputné. Navíc nebezpečí nečíhá jen venku, například v zubním plaku přežívají bakterie pneumokoka až týden! K nákaze často dochází i v nemocnicích, například u seniorů upoutaných na lůžko, třeba po jinak banální zlomenině, což je, zvlášť v zimě, na náledí běžné. Někteří se domů, bohužel, nevrátí. Pneumokok je totiž častým původcem vzniku vysoce nebezpečného infekčního zápalu plic, který může mít – a má – i smrtelné následky. Jeho šíření prostě nejde nijak zabránit, jediná obrana je včasné očkování. O něm by měli uvažovat hlavně lidé z rizikových skupin, například ti, co trpí chronickou plicní obstrukční nemocí, astmatem, mají oslabený imunitní systém, jsou náchylní k infekčním chorobám nebo jsou ve velkém stresu.

Jediná účinná prevence - očkování

Proti pneumokokům existují různé druhy vakcín. Používá se např. Pneumo 23, ale u ní je po 5 letech nutné přeočkování. Novější a účinnější Prevenar 13 chrání celý život.

Před očkováním není nutná zvláštní příprava, jedinou podmínkou je nemít aktuální zdravotní problémy a pochopitelně nebrat antibiotika. Před očkováním se ale nedoporučuje fyzická námaha, návštěva solária, sauny. Zcela by se mělo vynechat pití alkoholu jak před očkováním, tak tři dny po něm, maximální množství jsou tak dvě sklenice piva či vína. Vakcína se píchá do ramene, není bolestivá, něco jako jemné štípnutí. I když nejsou zaznamenány žádné zdravotní potíže po očkování, přesto se doporučuje klidový režim. Je také možné očkovat současně proti pneumokoku i chřipce, což má efekt i na psychiku. Člověk má pocit bezpečí, nemusí se celou zimu ohlížet na to, zda ho někdo poprská, dostane před ním záchvat kašle nebo kýchání.

Někdy je to i zadarmo

Očkování proti pneumokoku zdravotní pojišťovny plně hradí obvykle jen nejvíc ohroženým skupinám lidí, což jsou zejména senioři a lidé trpící respiračními chorobami. Většina z nich ale na něj přispívá částečně, takže úhrada se může pohybovat v řádu stokorun. I kdyby měl člověk zaplatit plnou cenu, která se pohybuje kolem 1 500 Kč, za celoživotní ochranu to určitě stojí. Pochopitelně je nejlepší „jít do toho“ co nejdřív, ještě před vypuknutím chřipkové epidemie, která začíná obvykle začátkem ledna po návratu děti z vánočních prázdnin.

Jan Janula

Mohlo by vás taky zajímat: