Ženy podvědomě touží být vdané, tvrdí ve své prvotině Deník koučky Šárka Vávrová

Šárka Vávrová ve své knize Deník koučky přináší svůj úhel pohledu na vztahy, peníze, práci i sebevědomí a zdraví. Sdílí se čtenáři příběhy ze své dlouholeté praxe, ale nebojí se mluvit ani o sobě a svých osobních životních zkušenostech.

V těchto dnech vám vychází kniha „Deník koučky“, vaše prvotina. Proč jste se rozhodla své příspěvky, které jste publikovala po několik let na webu Prima Ženy, vydat knižně?

Sama jste řekla, že články vycházely několik let po sobě. Chtěla jsem vzhledem k jejich charakteru, protože jde o jakési návody na šťastný život, aby byly čtenářům k dispozici pohromadě. Vznikla tak knižní podoba manuálu na život, která může některé lidi inspirovat, jak se zachovat v určitých situacích v životě. Já svoji knihu vnímám jako dobrou kamarádku, která je v případě nouze kdykoliv po ruce, které se bez obav mohu svěřit se svými problémy, u které najdu pomoc, radu, povzbuzení nebo přinejmenším pochopení pro to, co právě prožívám. Knihu jsem doplnila o své příběhy, které různé životní situace podle mého názoru ilustrují a doplňují.

• Myslíte si, že vy osobně jste také taková dobrá kamarádka, která je kdykoliv po ruce?

Myslím si, že ano :). Vyplývá to i z mé profese psychoterapeutky, jsem pro své klienty a jejich trable většinou kdykoliv k dispozici, a samozřejmě nejen pro své klienty.

• Jste psychoterapeutka, živíte se koučinkem životů těch druhých. Jak je to s vámi osobně? Umíte poradit i sama sobě, řídíte si život?

Svou profesí bych měla jít druhým příkladem, ale jsem jen člověk. Právě z mé knihy, která mimo jiné ukazuje i práci a život koučky, vyplývá, že práce s klienty je obohacující a inspirující i pro mě. Život klientů mi poskytuje autentické zážitky, nevymyšlený život. Tohle všechno obohacuje nejen moji profesionální praxi, ale zasahuje a proměňuje i mě. Jsem člověk z masa a kostí, který má jen více informací, jak funguje lidská psychika a jaké jsou vzorce lidského chování. Ale to neznamená, že se jimi dokážu bezezbytku řídit i ve svém soukromém životě. Díky svým klientům se snažím na sobě pracovat. Ptám se často sama sebe, co mi ta situace přináší, jakou symboliku mi odhaluje. Co mohu udělat proto, aby se určitá situace neopakovala, nebo naopak zlepšila.

• Jaké jsou nejčastější problémy, se kterými za vámi chodí vaši klienti?

Vztahy jsou dneska problémem číslo jedna. Řeší je muži i ženy bez rozdílu. Dříve bylo manželství a udržení trvalého svazku prioritou. Lidé se více snažili hledat možnosti soužití. Hledali návody, jak se tolerovat a chápat, jak spolu vyjít. Dneska se hledají možnosti, jak se rozejít. Život single lidí je velkým problémem současné společnosti.

• Vnímáte to tak, že dnešní mladí lidé se musejí vztahy učit?

Ano. Neumíme řešit problémy face to face. A přitom fyzický kontakt je to nejdůležitější a vlastně i nejkrásnější, co nám vztah nabízí. Ten nenahradí žádná sebevřelejší esemeska nebo zamilovaný post na sociálních sítích.

• Co konkrétně ženy dělají ve vztazích špatně?

V principu nejhorší je, že si myslí, že se dokážou obejít bez mužského partnera. Tím si nesmírně ubližují. Příroda stvořila pár: muže a ženu. Jsme sice rozdílní, ale zapadáme do sebe a potřebujeme se navzájem. Nesmíme posuzovat partnera podle sebe a svých pocitů. To je základní problém. Žena musí pochopit, že muži jsou jiní, ale to neznamená, že špatní. Pouze jiní. Ženy po mužích chtějí, aby byli muži těmi alfa samci, kteří nás ochraňují a živí, ale přitom, aby byli něžní, chápaví, milí, pozorní, aby si s námi povídali, rozuměli našim emocím, náladám… To je pro muže velmi těžké.

• A chtějí ženy opravdu alfa samce, tedy onoho tvrdého dobyvatele ženských srdcí?

Podvědomě ano. Chceme muže obdivovat a mimochodem i pro jejich sílu, výkonnost a sexualitu. Ale zároveň se takových mužů i bojíme a chceme je ovládat. Chceme, aby se chovali, jak my chceme. To je v principu špatně. Žena má být křehká květina, která vzkvétá vedle muže, který ji ochraňuje. Tohle se nedá změnit. Ženy potřebují být chráněné, mimochodem i proto, aby mohly rodit. Mnoho problémů s neplodností má kořeny v nejisté nebo narušené psychice. Žena necítí od muže jistotu, že ji ochrání a uživí ve chvíli, kdy ona nemůže pracovat, a tak nemůže otěhotnět. Ženy, aby mohly rodit, potřebují být chráněné svými muži. Ženy podvědomě touží nazývat svého partnera: „To je můj muž.“

• Co muži dělají špatně?

Jsou líní. Zlenivěli ve své mužské roli. V moderní společnosti se mužská role, která je ve svém archetypu založená na síle, fyzickém výkonu a schopnosti být hlavou rodiny, řídit a vládnout společnosti, hodně smrskla nebo její definice není tak zřejmá. Muži postupně rezignovali na hledání nové podoby své role v moderní společnosti.

• Takže, chvála starým mužům?

S jistou nadsázkou ano. Naši dědové řešili zásadní problémy – přežít v krizových situacích, uživit rodinu v každé situaci. Problémy dělaly muže muži. Ale je to o hodně složitější otázka a nerada bych ji bagatelizovala jednoduchým tvrzením. V principu ale jde o správné uchopení mužské a ženské role v moderní společnosti.

• Jaký další problém nejčastěji ve své praxi řešíte?

Málo sexu. Ve vztazích je prostě málo sexu. Na tento problém si stěžují hlavně ženy. Muži jsou v dnešní době unavení, přetížení. A sex je výkon, a tak se mu muži často vyhýbají. Pro muže může být jednodušší žít sám. Žena je dvakrát náročnější na pozornost, doteky, objetí, něhu, povídání než muž. A mužům chybí energie, proto nechtějí sex nebo volí pro ně jeho jednodušší formy, jako je například masturbace.

• Návod koučky na tento problém?

V partnerství je nejdůležitější komunikace. Ženy o své nespokojenosti mají mluvit. Není dobré na muže tlačit. Hysterické scény, uražené postoje a pláč nic neřeší. Měly by se naučit komunikovat v klidu. Ptát se: „Co mohu já konkrétně udělat proto, aby to mezi námi fungovalo lépe?“ Hlavně nesmí muže degradovat a vyvolávat v něm další stres.

• Co radíte mužům?

Aby se učili lovit. Lovit ženy. Flirtovat s nimi. Inspirovali se chováním svých otců, dědečků, aby pochopili, že jejich nejkrásnější role je být „obyčejnými“ muži.

Text: Jiřina Köppelová

Přečtěte si z Deníku koučky: