Žena s cukrovkou I. typu už nemusí brát inzulin. Podstoupila léčbu kmenovými buňkami
Cukrovka postrachem Čechů
Průlomovou léčbu diabetu I. typu kmenovými buňkami podstoupila 25letá žena z Číny. Její příběh tak dává naději milionům lidí na světě, kteří tímto onemocněním trpí a jsou závislí na neustálém hlídání hladiny cukru a každodenní aplikaci inzulinu.
U většiny lidí s diabetem I. typu jejich imunitní systém aktivuje vlastní tkáně těla, které ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin. Bez správné hladiny inzulinu nelze správně kontrolovat hladinu cukru v krvi. Proto diabetici s cukrovkou I. typu jsou (nebo možná byli) zatím doživotně odkázáni na aplikaci syntetického inzulinu do podkoží, a to až desetkrát denně.
Vědci dlouhá léta bádají, jak tuto nemoc vyléčit, protože diabetikům nejenže znepříjemňuje život, ale také může postupem času způsobit poškození orgánů a tkání. Existuje také riziko akutního, život ohrožujícího stavu diabetické ketoacidózy. Nedávno byly prezentovány příznivé výsledky ve vývoji vzácného inzulinu, který by se mohl užívat jen jednou týdně. Nyní navíc přibyl případ, kdy byla 25letá žena „vyléčena“ po průlomové terapii kmenovými buňkami.
Protože šlo o první test na člověku tohoto typu, odborníci zatím nechtějí ženu označovat za úplně vyléčenou. Na to je ještě příliš brzy. Už ale vědí, že tento přístup v léčbě diabetu I. typu si zaslouží bližší zkoumání.
Příběh „vyléčené“ ženy: Už můžu jíst cukr, raduje se
Pacientka z Tianjinu v Číně, která léčbu podstoupila, si přeje zůstat v anonymitě. Byly jí transplantovány kmenové buňky extrahované z jejího vlastního těla s cílem nahradit specializované buňky slinivky břišní. Zdravotní anamnéza této pacientky byla poněkud komplikovaná – předtím podstoupila dvě operace transplantace jater a také transplantaci slinivky břišní, která následně selhala. Kvůli transplantaci jater brala imunosupresiva (látky, které potlačují funkci imunitního systému nebo obecně látky potlačující zánět - pozn. red.).
Po testování bezpečnosti buněk na zvířecích modelech se v roce 2023 konečně uskutečnila transplantační operace. Trvala jen asi 30 minut a zahrnovala injekci 1,5 milionu buněk do jejích břišních svalů, kde je bylo možné snadno sledovat skenováním. O dva a půl měsíce později už tělo ženy produkovalo dostatek inzulinu, aby si jej nemusela aplikovat injekčně. Klinické sledování probíhalo dál a rok po transplantaci se žena stále obešla bez doplňkového inzulinu, aniž by zaznamenala nebezpečné vrcholy a poklesy hladiny cukru v krvi.
„Už můžu jíst cukr,“ řekla pro Nature.com. „Užívám si každé jídlo,“ dodala.
Tento případ je první na světě, kdy byly použity pacientovy vlastní kmenové buňky. Podobně pozitivní výsledky už ale byly pozorovány v malých studiích s použitím embryonálních kmenových buněk. The Washington Post například nedávno informoval o případu Amandy Smith, 35leté zdravotní sestry z Kanady, která také přestala brát inzulín. Amanda Smith byla součástí studie s 12 pacienty, z nichž 11 dokázalo dramaticky snížit dávky nebo úplně ukončit užívání inzulinu.
Jak dlouho účinky potrvají?
Výzkumníci se samozřejmě stále věnují otázce, jak dlouho by tyto účinky mohly fungovat. Základní autoimunitní reakce, která způsobuje poškození slinivky břišní, by se mohla vrátit a začít napadat dárcovské buňky.
Kmenové buňky se pro léčbu nabízí proto, že je lze použít k růstu jakékoli tkáně v těle a lze je neomezeně kultivovat v laboratoři, což znamená, že potenciálně nabízejí neomezený zdroj pankreatické tkáně. Vědci také doufají, že použitím tkáně vyrobené z vlastních buněk člověka se vyhnou potřebě imunosupresiv.
Pro odhadovaných 8,4 milionů lidí s diabetem 1. typu na celém světě je užívání inzulinu nutnou záležitostí, která znepříjemňuje jejich každodenní fungování. Jak popsala pro The Washington Post Amanda Smith, pro ni byla změna obrovská: „Neuvědomíš si, jak moc ti to komplikovalo život a zabíralo čas, dokud ti to najednou nezabere žádný.“
Zdroje: journal Cell, nature.com