Snad každý z nás zažil nějakou ožehavou situaci, kdy se nám do tváří začala hrnout krev. Pak jsme si připadali, že nám září obličej rudou barvou široko daleko. Už se za to ale nemusíme stydět. Červenání totiž není známkou slabosti a ztráty sebekontroly, jak si mnozí z nás mysleli. Nedávno realizovaný výzkum přináší ohledně tohoto „roztomilého“ jevu zajímavá zjištění.
Podle objevů Darwina je lidská rasa jedinou, o níž je známo, že se červená. Poté, co tento známý britský přírodovědec pozoroval gesta opic a zároveň pracoval na teorii evoluce, definoval tuto reakci jako „nejpodivnější a nejlidštější ze všech výrazů”. Pravděpodobně k ní dochází vlivem mechanismu sociální obrany, který se v lidech vytváří coby odezva na pocity, jako jsou vina nebo stud.
Pravdou je, že ačkoliv je rudnutí tváří výrazem sociální obrany, která vypovídá o nějakém našem nepohodlí, opačné pohlaví velmi přitahuje. Tento znak neverbální komunikace v sobě odráží určitou zranitelnost, a proto dokáže vytvořit atmosféru a pocity intimity, jež jsou pro potenciální nebo současné partnery nepřehlédnutelné. Tuto teorii potvrzuje i skutečnost, že si ženy nanášejí na tváře růž.
Podle studie, která byla zveřejněna v časopisu Journal of Personality and Social Psychology, jsou lidé, kteří snadno zčervenají, považováni za důvěryhodnější a velkorysejší než ti, co takto nereagují. Vědci této studie také tvrdí, že i jiné formy vyjadřující v přiměřené míře rozpaky a sociální zranitelnost jsou opravdovými známkami ctnosti. Proč? Protože není možné takto reagovat plánovaně. Jedná se o projevy neovlivnitelné vůlí.
Jakmile se ocitneme v trapné situaci, zčervenají nám líčka proto, že tělo uvolňuje adrenalin. To způsobuje zarudnutí kůže, protože se v krevních cévách zvyšuje průtok krve. Tento proces je spojen s naším sympatickým nervovým systémem, a proto jej nemůžeme ovládat. Zároveň také pociťujeme, jak se zrychluje naše srdeční frekvence, dýchání a někteří lidé se mohou dokonce začít potit.
V jedné sérii experimentů bylo nahráváno 60 vysokoškoláků na video během toho, co si vyprávěli zážitky vzbuzující rozpaky. Výsledky naznačily, že červenáním si lidé získávají v ostatních důvěru. Proto bychom se neměli pokoušet to nějak skrývat. A jaké další znaky neverbální komunikace doprovází rudnutí tváří? Pohledy směřující dolů, zakrývání si obličeje nebo třeba nervózní chichotání.
Červenání je něco, čemu se my, lidské bytosti, nemůžeme vyhnout. Jedná se o jednu z několika vůlí neovlivnitelných, tedy nedobrovolných tělesných funkcí. Objevuje se tehdy, když jsme vystaveni situaci, která nás uvádí do rozpaků, jež mohou být nejen nepříjemné, ale také naopak velmi příjemné. Každopádně na nás zrudnutí vždycky prozradí, že se nás něco dotýká, že nám na něčem záleží. Také se objevuje v případech, kdy provedeme něco, co hodnotíme jako špatné, a máme touhu to nějak napravit. Z tohoto důvodu je tato reakce spojena s upřímností.
-šp-
