Monika Bagárová: Nemáme rozdělené ženské a mužské role, Makhmud je moderní muslim

V květnu to bude rok, co se zpěvačce Monice Bagárové narodila dcera Rumia, a nejen podle jejího Instagramu se zdá, že nikdy nebyla šťastnější. Malé Rumince věnuje prakticky všechen svůj čas a radost jí nekazí ani fakt, že její partner, bojovník MMA Makhmud Muradov, je kvůli své profesi většinu času na cestách. Kdo jí v jeho nepřítomnosti pomáhá s péčí o miminko, jak se ona i celá její rodina vypořádala s onemocněním covidem a jaké změny jí do života přineslo m

• Nejen podle sociálních sítí je zřejmé, že se svou dcerou Ruminkou trávíte veškerý možný volný čas. Přesto se poměrně dost věnujete také zvelebování domácnosti, a dokonce se zapojujete i do nejrůznějších dobročinných projektů. Jak to děláte, že toho i během mateřských povinností tolik stíháte?

Pracuji z domu, což se dá zvládnout hezky. Taky mi hrozně moc pomáhají rodiče, kteří Ruminku vezmou, postarají se o ni, zabaví ji, a já tak mám prostor na práci. Když mi usne v nosítku, často udělám aspoň něco udělám na mobilu. Některé věci nedokážu dělat naplno, třeba do studia jsem se ještě nedostala, protože se pořád snažím všechno přizpůsobit malé a dát jí veškerou péči. Říkám si ale, že na některé věci je ještě čas a budu je moci dělat později.

• Před téměř čtyřmi měsíci jste navíc vy i dcera prodělaly covid, a to prakticky ve stejnou dobu jako váš přítel, bojovník MMA Makhmud Muradov, který tehdy musel zůstat v karanténě v USA. Jak jste zvládala péči o nemocnou dceru, když jste sama byla nemocná, navíc bez partnera?

Nebyla jsem sama, nikdy nejsem sama. S rodinou jsme byli všichni spolu a navzájem si pomáhali. Naštěstí jsme všichni měli v pohodě průběh a zvládli jsme to v podstatě jako horší chřipku, jen s kašlem, únavou, rýmou, bolestmi hlavy a pocením.

• Má Makhmud, který kvůli své profesi často cestuje, v současné situaci v souvislosti s koronavirem více času na plnění otcovských povinností? Změnila ho vůbec nějak role otce?

Nemyslím si. On na sobě stále pracuje jako dřív. Pořád je vůči své profesi velmi zodpovědný, protože si nemůže dovolit prohrát. Stále je v přípravě, stále maká, nevěnuje se jen zápasům, ale má ještě další práci a byznys bokem. Kvůli protikoronavirovým opatřením se to tedy nijak nezměnilo. Musí být připravený na to, když mu zavolají, že je možný zápas. Ruminku ale samozřejmě miluje, a když mu to práce dovolí, je s ní a věnuje se jí.

• Jaké největší změny jste s příchodem mateřství pocítila sama na sobě?

Je to velká a nádherná životní změna. Mám pocit, že Rumince chci být pořád nablízku. Když jsem bez ní hodinu, jsem smutná, že ji nevidím, a pořád za ní odbíhám, abych jí dala pusu, abych se podívala, co dělá třeba s babičkou. Je to taky obrovská zodpovědnost. Člověk najednou dospěje a cítí lásku, která se nedá popsat. Téhle lásce se nevyrovná žádná jiná. Mateřská láska je bezpodmínečná. Najednou je tady někdo, kdo je na vás závislý, kdo vás miluje stejně jako vy jeho. Je to láska na celý život a já si to moc užívám.

• A co láska k partnerovi? Jste spolu dva roky, což je relativně krátká doba na tak zásadní životní krok, jakým je narození dítěte. Dokázala byste popsat moment, kdy jste si uvědomila, že právě Makhmud je ten pravý muž, se kterým chcete založit rodinu?

Když jsme se s Makhmudem poprvé viděli, věděla jsem, že je rodinný typ a děti má rád. Cítila jsem to a bavili jsme se o tom. Já jsem si vždycky přála mít rodinu, chtěla jsem miminko, chtěla jsem být mladá maminka. On taky, takže jsme moc neotáleli a tento sen jsme si spolu splnili.

• Jak je to s kulturními rozdíly mezi vámi? Přece jen Makhmud pochází z Uzbekistánu, což je převážně muslimská země, kde jsou tradičně rozdělené ženské a mužské role. Jak se tedy smiřoval s vaší temperamentností a nezávislostí?

My jsme si nikdy doma role nijak speciálně nerozdělovali. Oba respektujeme jeden druhého a netaháme si domů žádné extrémy z jeho ani z mojí kultury. V podstatě žijeme normálně. On mi neříká, co bych měla a co ne, protože je moderní muslim a až tak extrémně to neprožívá. A já dělám, v co věřím a v čem jsem vychována. Vzájemně si tedy nic nediktujeme a vychováváme spolu dceru, která se jednou rozhodne sama, v co a jak chce věřit, podle toho, jak to bude cítit. Důležité je, aby byla dobrým člověkem. To je můj cíl.

• Poměrně často na sociálních sítích sdílíte fotografie s Ruminkou, čímž také částečně formujete její identitu. Nemáte obavy z toho, že by je někdy někdo mohl zneužít?

Takhle úplně neuvažuju. Moje profese je i o tom, že můj osobní život je víc vidět. Já ale věřím v jednu věc, a to že karma je zdarma. Jestli je někdo takový zlý člověk, dřív nebo později se mu to vrátí. A nemusím mu to ani přát, nemusím o tom vědět ani to řešit. Lidem zapšklým vůči dětem, kteří dokážou napsat škaredé komentáře – což naštěstí není náš případ, ale občas registruju, že někdo napíše „Fuj, to je ošklivé dítě!“ – se to v životě vrátí v jiných věcech samo. Proto to vůbec neřeším a moc si to nepřipouštím. Nechci podceňovat nebezpečí sociálních sítí, ale ve svém životě se nechávám vést citem a instinktem a věřím, že mi napovídají správně. Obklopuju se hodnými lidmi a věřím v dobro.