Dalibor Janda ukázal svůj domov. Rozlehlé zahradě vévodí unikátní pyramida
DALIBOR_JANDA_ZAHRADA_2
Trojnásobný český slavík Dalibor Janda (69) našel životní klid a pohodu v domku u Prahy, který se pyšní rozlehlou zahradou. Zpěvák se pochlubil, že je nejen vášnivým pěstitelem zeleniny a bylinek, ale také obdivovatelem zajímavých soch a sběratelem až bizarních předmětů. Redakci mimo jiné ukázal i unikátní pyramidu.
Dalibore, stojíme na vaší rozlehlé zahradě, ze které jste vytvořil kouzelné místo pro relaxaci i inspiraci. Cesta k ní byla určitě dlouhá, že?
Vše začalo tak, že vedle našeho domu byl ještě jeden velký pozemek. Ten jsme v roce 1992 odkoupili od naší paní sousedky, která odcházela do domova důchodců, a postupně na tom začali pracovat. Výsledek vidíte dnes. Mákli jsme si. Stálo to hodně úsilí, práce i peněz. Na tom našem ranči, jak tomu říkám, trávíme veškerý volný čas, máme tu svá zákoutí a pohodlí, nic nám tu nechybí. Já třeba ani nemám potřebu jezdit někam na dovolenou, tady je to pro nás oáza klidu. Přitom jsem takhle obrovské zahrady dříve nenáviděl.
Nepovídejte... Jak to?
Pocházím z Drahotuš u Hranic na Moravě, tam jsme měli obrovskou zahradu velkou asi 4 000 metrů čtverečních. Pro srovnání – teď tady máme zhruba 3 500 metrů čtverečních. Hrozně mě tehdy štvalo, že když jsem chtěl někam jít, musel jsem napřed udělat práci na zahradě. Teprve pak mě naši pustili. (usmívá se)
Kdy u vás nastala změna a objevil jste v sobě zahradníka?
Když jsme koupili tu sousední zahradu. Najednou jsme tu měli obrovský prostor. Řekl jsem si, že by byla škoda nevyžít to, co mi táta vtloukal do hlavy a co jsem se díky němu naučil. Zkušenosti ohledně zahradničení jsem měl, něco jsem od něj pochytil.
Čím jste na novém pozemku začal?
Okrasnou zahradou. Napřed jsem si kupoval závěsné rostliny v květináčích. Naučil jsem se to hnojit a začal dělat různé terásky, dal jsem si do toho fontánku a tak. Pak jsem si udělal kaktusárium, které vydrží i přes zimu. Pořád mi to kvete, je to krásné. Po čase jsem se začal zabývat jezírkem, tam je trochu problém v tom, že pokud se o něj nestaráte, zezelená vám a je to v háji. To máme letos trochu zanedbané, protože jsem měl zdravotní problémy a nezbýval mi na to čas. Nakonec jsem začal i se zeleninou. Všechno ale v květináčích a nádobách, abych nemusel pracovat s rýčem. Protože celý život sbírám motýly, nasadil jsem si tady i motýlí keř. Vždycky když začne kvést, je to velký zážitek. Všude je plno motýlů a vyhlížím, až přiletí otakárek. Zahradu máme napůl okrasnou a užitkovou.
Měl jste nějakou inspiraci pro vzhled vaší zahrady?
Neměl. Nikdy jsem nevyužil ani služeb zahradních architektů. Všechno jsem dělal podle vlastní intuice a postupně. Možná i proto to vypadá zajímavě. Je tady všehochuť. Máme tu jezírko s vodníkem, spoustu květin, zeleninu, ovoce a díky tomu, že mě celý život baví historie, i řadu soch panovníků a císařů. Například Rudolfa II., Karla IV. nebo prvního Habsburka na českém trůnu Ferdinanda I. Pak napodobeninu sochy moai z Velikonočních ostrovů. Kdysi jsem viděl, jak NASA na Marsu nasnímala obličej, tak jsem hned poprosil jednu sochařku, aby mi ji udělala. Hodně pyšný jsem i na zmenšeninu Cheopsovy pyramidy v měřítku 1 : 100. Pyramida je vysoká 165 centimetrů a tvoří ji 1 990 kvádrů. Plánky jsem nakreslil sám, pyramidu jsme postavili s kamarádem. A nesmím zapomenout na lva v životní velikosti.
Ty sochy jsou opravdu unikátní. Jak se k takovým pokladům dostáváte?
Obvykle náhodou. Například socha Ferdinanda I. se objevila v Kroměříži, kde byla naházená pod dlažbou. Byla tam od doby, kdy se za Masaryka shazovaly všechny sochy Habsburků, a nikdo ji nechtěl. Ani nevěděli, kdo to je. I když byla rozbitá, vzal jsem si ji a nechal zrestaurovat. On je to docela proces, člověk někam jde, něco vidí, ale ne všechno se dá koupit. Nedávno, když jsme hráli na Slovensku, jsem narazil na jednoho šikovného řezbáře, který mi udělal krásnou sovu. Jediné, co ještě nemám a sháním, je „největší český panovník“ Švejk. Toho bych si chtěl dát na lavičku.
Podobné články
Děláte si na zahradě všechno sám, nebo vám někdo pomáhá?
Skoro všechno jsem si tady udělal sám svýma rukama. Mám to jako relax. Ale samozřejmě i rodina pomáhá – manželka, dcera Jiřina Anna, kamarádi... Na muziku musíte mít náladu, na tohle musíte mít čas a mít to jako koníček. Když jdu zalévat květiny, zpívám jim Hráli jsme kličkovanou. (smích)
Do čeho byste se zpětně na zahradě už nikdy nepouštěl?
Už nikdy bych nechtěl bazén. Udržovat venkovní velký bazén stojí strašně moc práce. Před zimou ho musíte zazimovat a někde uskladňovat, a když se nepovede teplé léto, nikdo do něj stejně nevleze. Měli jsme ho, ale už bych ho prostě nechtěl.
Dívám se, že tady máte plno květin. Lidé vám budou zahradu závidět. Kdyby chtěli doma něco podobného, jak by měli začít? Máte nějaké základní rady?
Každý by se měl zaměřit na květiny, které zná, rozumí jim a ví, jak se pěstují. Rozhodně by neměl pěstovat cokoliv. Říká se, že některé květiny se spolu nesnášejí, když je dáte vedle sebe. Myslel jsem si, že je to blbost, ale skutečně je to tak. Já se začal věnovat million bells (mini petúnie, pozn. red.), prodávají se závěsné, jsou vyšlechtěné. Ty bych doporučil každému. Jsou to vděčné květiny, jednoduché na pěstování, nenáročné na údržbu a vypadají fantasticky.
Máte nějaké zahrádkářské fígle, které můžete čtenářům prozradit?
Co bych po svých zkušenostech nepoužíval, je mulčovací kůra. Zaprvé se v tom drží všelijaké breberky, strašní škůdci, a zadruhé ta kůra časem shnije a stane se z toho hlína. Zvolil jsem fólii, tu propícháte, aby tam ta voda nějakým způsobem fungovala, a přidáte přírodní kamínky. Samozřejmě je nutné to po deseti letech vyměnit. Co se týče zeleniny a bylinek, ty mám všechny v zavěšených kbelících na jednom plácku 3 x 3 metry. Baklažány, okurky, mrkve, kedlubny, rajčata... Ideální. Už bych to nechtěl jinak. Člověk se ale učí pořád. Třeba v jezírku se mi přemnožily lekníny, tak jsem tam nasadil ryby, které je žerou. Když byly malé, bylo všechno v pořádku, pak ale ryby vyrostly a lekníny sežraly úplně všechny. (smích)
Předpokládám, že tady není nikdy hotovo. Na zahradě jste asi každý den, že?
V podstatě každý den. Pokud je horko a sucho, tak opravdu každý den. Ale pro mě je to radost.
Je nějaká práce na zahradě, která vás vyloženě nebaví?
Sekání trávy. To mě nebavilo nikdy. Pořídili jsme si robotickou sekačku.
Kdybyste mohl vybrat jednu věc, na kterou jste nejvíce pyšný, co by to bylo?
Víte, asi jsem celkově pyšný na to, co se nám tady povedlo udělat. Že nám to tady krásně roste a kvete. Že si všechno děláme a sháníme sami. Nepřestává mě bavit sledovat, jak se rostliny den ze dne proměňují a rostou nám před očima.
Autor článku
David Laštovka
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
