Dalibor Janda otevřeně: Čím ho zklamal Karel Gott a co mu dělaly šílené fanynky?

Zpěvák Dalibor Janda (69) se nedávno podruhé narodil. Poté, co se mu ucpala tepna, ho museli třikrát oživovat. Dvakrát v záchrance, potřetí na operačním sále. Sám přiznává, že už byl „na druhé straně“, lékaři mu pak řekli, že vlastně vstal z mrtvých. Nakonec všechno dobře dopadlo a Dalibor je opět v plné síle. V rozhovoru pro Prima Ženy promluvil o svém soukromí a prozradil řadu pikantností.

Jak jste se seznámili s manželkou Jiřinou? Byla to vaše fanynka?

Byla to fanynka muziky, nikoliv moje. Já v té době hrával ještě amatérsky po tancovačkách a nebyl jsem veřejně známý. Pracoval jsem na letišti v Praze, kde jsem kontroloval a uklízel dráhy před startem letadel. Bydlel jsem na ubytovně mezi letuškami a samozřejmě často se dělávaly mejdany. Při jednom z nich jsem se seznámil s Jiřinou.

Kdo koho musel ze začátku uhánět?

Já. Nakonec se nechala ukecat (Dalibor se intenzivně směje).

Jak máte doma rozdělené role?

Manželka je vynikající kuchařka, takže do vaření se jí nepletu. Jen když mám náladu, tak občas připravím nějakou minutku. Nebo italské těstoviny, ty docela umím. Co se týče úklidu, to nemáme striktně rozdělené, ale přiznám se, že na tohle jsem docela línej. Tím, že jsem byl na vojně, tak si ale dokážu i sám vyprat. V podstatě je to tak, že manželka s dcerou Jiřinou Annou, která s námi bydlí, se starají o domácnost, já pečuji o zahradu, což mě strašně baví.

Manželka vám dělá i manažerku, jak k tomu došlo?

Po revoluci, tedy v roce 1990, kdy jsem odešel ze Supraphonu, jsme založili vlastní agenturu i vydavatelství. Je to v podstatě rodinná firma. Manželka je ředitelkou vydavatelství, dělá smlouvy, dcera Jiřina Anna se stará o internet, YouTube, sociální sítě a další věci. Ještě nesmím zapomenout na Karla Murína, který v naší agentuře pracuje jako manažer, to je skoro rodinný příslušník. Máme to hezky rozdělené a funguje nám to.

Před rokem jste s manželkou oslavili 40. výročí svatby. Zažili jste nějaké krize?

Samozřejmě, že byly, tak jako asi v každém vztahu. Ale spíše to byly prkotiny, které po pár dnech odezněly. Vždycky to končilo tím, že zvítězil rozum. Dokázali jsme si všechno vyříkat. Cením si toho, že jsme se na sebe vždycky navzájem mohli ve všem spolehnout a vyhovět si, což trvá dodnes.

Jak do vašeho manželství zasáhla sláva a fanynky, které jste měl po celém tehdejším Československu?

Jezdívali jsme pětadvacet koncertů měsíčně, pořád jsem byl pryč a fanynky v tom občas dělaly džungli. Dostával jsem stovky dopisů měsíčně. Některé ženy mi psaly, že mi manželka není souzená. Přicházely i výhrůžky ve stylu: „Buď já, nebo tvoje žena. Tak si to rozmysli.“ Například paní Čápová ze slovenského Martina byla až fanatická fanynka. Psala mi, že v minulém životě jsme byli manželé a moje současná žena mi nepatří. Bylo to docela divoké. Naštěstí moje manželka byla rozumná.

Neměl jste kvůli tomu strach o sebe a své nejbližší?

Člověk si musel dávat pozor. Některé fanynky byly až agresivní a občas to bylo za hranou. Jezdívaly za mnou i domů. Zmíněná paní Čápová psala vždycky jeden dopis výhrůžný, druhý zamilovaný. Dokonce psala i předsedovi tehdejší vlády a prezidentovi. Pak mě volali z prezidentské kanceláře, jestli náhodou nepotřebuji v něčem pomoci. To bylo až komické. Asi padesát jejích dopisů mám ještě někde schovaných.

Karel Gott prohru nesl špatně, říká Dalibor Janda

V letech 1986 až 1988 jste byl třikrát Zlatým slavíkem. Jak to tehdy nesl Karel Gott?

Asi ne moc dobře a nejspíš jsme mu to trochu znechutili. Všichni, kdo jsme ty slavíky tenkrát vyhráli a přerušili jeho kralování, jsme měli pocit, že on si myslel, že to musí mít napořád. Tenkrát bývalo zvykem, že kdo se v kategorii zpěvák, zpěvačka a skupiny umístil na prvních třech místech, všichni společně jezdívali turné po Československu. Karel Gott, když nevyhrál a skončil druhý nebo třetí, tak se vždycky omluvil a nikdy nepřijel. To jsme mu s Miro Žbirkou nebo Peterem Nagyem trochu vyčítali. Přišlo nám to smutné a mrzelo nás to.

Jak jste tehdy vnímal nechvalně proslulý výrok Milouše Jakeše, který veřejně propálil, kolik berou Jandové... Dotklo se vás to? Nebo jste to bral s humorem?

V té době to někteří lidé přehodili na peníze a projevila se určitá závist. Na druhou stranu je to tak, že my jsme si ty peníze vyjezdili. 25 koncertů za měsíc, 250 koncertů za rok. Brali jsme 600 korun za koncert. To je, jako kdyby Michael Jackson zpíval za 50 dolarů za koncert. Tím, že jsem prodával statisíce desek, a navíc jsem byl autorem hudby většiny skladeb, tak se to někde muselo projevit. S odstupem let už to beru s humorem. Nikdy se mi nesnilo o tom, že já kluk z Drahotuš na Moravě, vyučený strojní zámečník, si budu vydělávat vlastními písničkami takové peníze, které, když to řeknu s trochou nadsázky, mě zajistí na důchod.

Vaše rodné jméno je Václav. Proč jste se nakonec přejmenoval na Dalibora? Kvůli showbyznysu?

To vymyslel textař Vladimír Poštulka, se kterým jsem dělal své první písničky. Jméno Václav Janda se mu nepozdávalo, protože už tu byl Václav Neckář, Petr Janda, Slávek Janda a další. V té době bylo módní používat jednoslovný pseudonym, jako měl například Drupi. Tím, že jsem byl křtěný v kostele a jedním z kmotrů byl Dalibor, rozhodli jsme se, že budu zpívat pod jménem Dalibor. Tak jsem natočil i první videoklip do tehdejší televizní Hitšarády. Když to pak vysílali v televizi, uvedli mě tam ale jako Dalibora Jandu. Nějaký ředitel, který o těchto věcech rozhodoval, mi vzkázal, že takové manýry s jedním jménem se tam zavádět nebudou a že zkrátka budu Dalibor Janda. Od té doby už mi to zůstalo. Vím, že podobný problém měla i Heidi Janků, která také chtěla zpívat jako Heidi, ale také jí to pak změnili.

Slyšíte ještě na Václava?

Maminka s tatínkem, kteří už nežijí, mi tak vždycky říkávali. Jednou, když mi máti řekla Dalibore, přišlo mi to takový divný. Samozřejmě spolužáci ze školy, kamarádi z Moravy, kde jsem se narodil, mě tak občas stále oslovují. Jinak už moc ne.

A vaše manželka vám říká jak?

Drahoušku, miláčku... Křestním jménem mě moc často netituluje. Vašíku mi občas řekne jen ze srandy.

Příští rok oslavíte kulatiny. Už máte představu, jak proběhne oslava?

Přiznám se, že ještě nevím. Ale už teď mě netěší, že je mi 69 let. Po tom infarktu, který jsem nedávno prodělal, se snažím trochu brzdit, hlídám se a kontroluju se. Oslava určitě bude, ale nic monstrózního. Rozhodně k jubileu neplánuji žádný velký koncert. Nepotřebuju si něco dokazovat. O2 arenu i Lucernu už jsem vyprodal. Možná připravíme nějaký dokument. Uvidíme.

Blíží se léto, kam se chystáte na dovolenou?

Tím, že jsem díky koncertům hodně cestoval, tak jsem nejraději doma na zahradě. To je pro mě ta nejlepší dovolená. Navíc se bojím létat, takže pokud někam vyrazíme, tak jedině autem. Rozhodneme se na poslední chvíli, podle toho, jak mi bude a jaké bude počasí.