Petra Hřebíčková a Karel Zima o štěstí: Je to pocit, který začíná v hlavě. Nosíme ho v sobě

• Věříte na štěstí, osud?

Petra Hřebíčková: Věřím. Taky věřím, že naše bytí na Zemi má vyšší smysl než jen oddýchat tento jeden život. Jinak mi nejde na rozum tolik nespravedlnosti a utrpení ve světě. Jít štěstí naproti? Něco jiného je mít štěstí a něco jiného je ho zažívat. Tomu prvnímu naproti jít nemůžete, tomu druhému snad ano. Člověk nikdy neví, co mu přinese štěstí. I některé karamboly v životě můžou vést ke spokojenosti, a naopak. Asi hlavní je nejít proti svým zásadám, a tedy především nějaké mít. Někdo je šťastný, že vůbec přežil další den, a někdo má vše, a přesto neumí být šťastný. Je to pocit, který začíná v hlavě každého jednotlivce.

Karel Zima: To jsou dvě věci. Co se týče štěstí, nechodí po ulici ani nečeká v sázkových kancelářích, prodejnách drahých aut. Nosíme ho v sobě. Někdo to ví, někdo ne a hledá ho pak všude možně, většinou marně. A osud? Nezvratný schovaný čaroděj? Štěstí bych řekl, že naproti jdu. S osudem jsme pořád ještě všechna piva nevypili.

• Lze štěstí koupit?

Petra Hřebíčková: Samozřejmě, že nelze. Ale být finančně zajištěn je určitě pro někoho také důležitý faktor, který ovlivňuje míru spokojenosti. I pro mne. Někomu stačí meditovat u čaje a kousku chleba, někdo potřebuje dům, bazén, luxus. Štěstí je velký pojem minimálně na diplomovou práci.

Karel Zima: Asi ne.

• Co pro vás štěstí znamená?

Petra Hřebíčková: Že se mi narodili dva synové! Být zdravá, svobodná, žít v míru, mít zdravou rodinu a moci se realizovat a to vše si umět užívat je vlastně přepych, ve kterém se cítím šťastná. Vážit si toho, co mám, a mít proč se smát. Humor a láska jsou nepostradatelná a nejdůležitější pojítka ke štěstí.

Karel Zima: Že je mír. Že jsou zdraví moji blízcí i já. Že mám práci, která mě baví. Že mám spoustu skvělých přátel. Že jsou mezi nimi zábavní, inspirativní, inteligentní, krásní i vtipní lidé. Že si můžu dovolit cestovat. Že svítí slunce. Že prší.

Celebrity

Petra Hřebíčková je potřetí těhotná: Myslela jsem si, že jsem v přechodu

• Je lepší mít peníze v bance, nebo ve slamníku?

Petra Hřebíčková: To je jedno, hlavní je umět je utrácet. A to pro každého může znamenat úplně něco jiného. Ve slamníku ani v bance si je neužijete.

Karel Zima: Všichni zatím můžeme bez obav využívat té první varianty. Ale vlastně mě pomyšlení na tu druhou teď docela baví, takže adresu vám neřeknu.

• Co byste si koupili jako první za velkou kupu peněz?

Petra Hřebíčková: Kupu? Tak... Nemovitost. A bylo by skvělé moci dál rozdávat. Pomoci výraznou měrou tam, kde je potřeba, je úžasný pocit.

Karel Zima: Nevím. Asi nechci vyhrát kupu peněz. Co potřebuju, mám. Ale možná by to byla chalupa se zahradou. A dřevěným plotem. A klavír!

• V případě, že byste v loterii opravdu vyhráli 176 milionů jako dvojice, kterou hrajete ve filmu Štěstí je krásná věc, tajili byste výhru, nebo ne? A proč?

Petra Hřebíčková: Upřímně bych se s tím veřejně asi moc chlubit nechtěla, protože bych ráda měla klid se řádně rozmyslet, jak s penězi naložit.

Karel Zima: Těžká otázka. Asi bych to hodně rozvažoval. Ale pokud ano, udělal bych mejdan. Velkej mejdan!

• Vyhráli jste někdy v životě něco?

Petra Hřebíčková: Fén. Teď se moc směju. Jako malá holka jsem něco někam poslala a přišel mi fén. Na JAMU jsem získala cenu Jany Rybářové od Evropské nadace Margherita, což bylo jako zjevení z nebe. Dva starší Italové, kterým zemřela vnučka, co milovala umění, se rozhodli na její počest pomoci mladým umělcům. Cenu získala ještě dnes uznávaná sochařka Paulina Skavová a malíř Vít Soukup. Moc mi to tenkrát finančně pomohlo.

Karel Zima: Jen drobné částky. A jednou v tombole na plese zapůjčení nové Škody Superb na víkend. Jeli jsme tehdy s bývalou ženou do Krumlova.

• Zbohatnout může v určitém ohledu připomínat chvíli, kdy se stanete slavným. Začali se k vám díky vašim úspěšným kariérám více hlásit „vzdálení příbuzní“ a „staří kamarádi“?

Petra Hřebíčková: Někteří ano, ale nijak závratně. Nebylo to tak, že by po mně něco vyžadovali. Spíš mě mohli jen lépe vyhledat. Nebylo to nikdy obtěžující, naopak, především vzdálení příbuzní mě jen potěšili.

Karel Zima: Občas se ozvou dávní známí, ale vždycky mile a nevypočítavě.

• Jaký je váš recept, jak se zbavit případné nechtěné pozornosti?

Petra Hřebíčková: Žádný, není to tak hrozné.

Karel Zima: Jako prevence noviny, černé brýle, kapuce. A když už k ní dojde, tak odchod pryč. Ale ideálně nebýt moc slavný.

• Vaše filmová rodina se na začátku potýká s nouzí, dokonce si půjčuje od lichváře. Je to to určitým varováním?

Petra Hřebíčková: Těžko radit „Nepůjčujte si od lichvářů!“ někomu, kdo je v totální nouzi. Přesto. Nepůjčujte si nikdy od lichvářů!

Karel Zima: Pokud to na někoho zapůsobí i tímto směrem, proč ne?!

• Museli jste někdy řešit podobnou krizovou situaci?

Petra Hřebíčková: Naštěstí ne.

Karel Zima: Spíš ne. I když jsem/jsme byl/byli chudý/í, nikdy jsem nežil v bídě. Vždycky jsem byl zdravý a mohl pracovat. Přivydělával jsem si různě. A všechno mě bavilo.

• Vyvedli jste někdy někomu „kanadský žert“, jako si je z ostatních dělají hrdinové filmu?

Petra Hřebíčková: No jasně, začalo to doma mezi sourozenci, pak trénink na táborech a v divadelním prostředí se to podobnými kousky jen hemží. Táhne se to se mnou celý život.

Karel Zima: Mnohokrát.

• Co vás nejvíce oslovilo na scénáři filmu?

Petra Hřebíčková: Že je to vlastně strašně milý příběh o lásce!

Karel Zima: Vztah těch dvou. Čistej, prostej, ale velkej.

• Jak vzpomínáte na natáčení filmu Štěstí je krásná věc? Které chvíle nezapomenete?

Petra Hřebíčková: Kdyby nebylo nehody režiséra Tomáše Svobody, který film roztočil, bylo by vše zalité sluncem. To mě zasáhlo. Ale na place byli všichni famózní po celou dobu. I s režisérem Jiřím Novákem jsme si rozuměli. Natáčení jsem si ale vážně užila, bylo to dobrodružné. S Karlem Zimou jsme se podporovali. Je to parťák do nepohody, a tak jsem zažívala jen pohodu. Nasmála jsem se do zásoby na pár let. Nejvíc mě pobavilo, když Karel stál celý promočený v rybníce už druhou hodinu, byla kosa, všichni ho litovali a on si tam kouřil cigárko a drkotaje zuby pravil: „Ttteď kkkdybych jel kkkolem vvv autě a ddddíval se na tttoho ttýpka vv rybníce a ttty kamery a ten šrrrumec kolem, tttak bych mu hrrrozně záviděl.“ S tímhle týpkem si nešlo neužít každou minutu při natáčení.

Karel Zima: Tohle natáčení byla jedna velká skvělá dovolená. Plná zábavných a zároveň pokorných lidí ve štábu. Slyšeli jsme na sebe. Lepší štáb si bez přehánění neumím představit. A historek byla spousta. Ale moje historky si většinou pamatují ostatní a já si zase pamatuju momenty, který vlastně nejsou primárně vtipný ani nemají pointu. Často jsou to „jen“ pocity. Barva trávy, ve který jsme čekali na další záběr, vůně wartburgu uvnitř kabiny, nebe nad rybníkem u našeho domku, nádherný vrásky od smíchu kolem očí Petry, takže asi nic pro vás. I když kdoví, protože většina toho bude i na plátně.

Televizní premiéru filmu Štěstí je krásná věc uvidíte 16. května ve 20:15 na Primě.

Film si můžete také přehrát on-line a bez reklam v iPrima Videopůjčovně: