Jaroslav Čejka žije už 10 let v malém pokojíku v domově pro seniory v pražských Kobylisích. Společnost mu dělá jen urna s popelem jeho maminky, jejíž fotografie spolu s dalšími obrázky z dob, kdy zářil na prknech, která znamenají svět, zdobí stěny pokoje.
Zlom v životě slavného mima přišel před třinácti lety, kdy v úctyhodných 104 letech zemřela jeho milovaná maminka Marie Kohoutová, se kterou žil ve společné domácnosti 40 let a staral se o ní. Najednou zůstal sám a brzy se přidaly i jeho vlastní zdravotní problémy. Po operaci kolen si sice nějakou dobu pochvaloval, jak se mu dobře chodí, pak ale musel začít používat chodítko a nakonec skončil na invalidním vozíku. Prodělal mozkovou mrtvici a bohužel se u něj sešly hned dvě nemoci, které jsou ve stáří asi nejhorší – Alzheimerova a Parkinsonova nemoc. Přestal být soběstačný a musel se spolehnout na pomoc ostatních.
Teď už bez pomoci není vůbec schopen pohybu. Poslední dva roky se s okolím dorozumíval jen mrknutím oka a nyní prý už nevnímá vůbec. „Ze začátku, když jsem ho navštěvoval, tak byl ještě jakžtakž dobrej, že jsme mohli i popovídat. Vyvezl jsem ho a zašli jsme vedle do hospody na pivo. Pak to začalo být složitější. Byly dny, kdy vůbec nevnímal, v tom lepším případě jsme se dorozumívali tak, že alespoň mrkal okem. Když jsme se viděli naposledy, tak už ani to ne,“ popsal před 14 dny Čejkův stav pro CNN Prima NEWS jeho kamarád, sedmaosmdesátiletý Oldřich Bašuš, který ho jako jediný chodí navštěvovat.
Všichni ostatní se na něj prý vykašlali. „Z příbuzných má už jenom sestru, která žije až v Ostravě a také v domově důchodců. Je to smutné. Tohle si Jaroušek nezasloužil,“ povzdechl si Bašuš. Jediné, co slavného mima prý neopustilo, je chuť k jídlu. „Vzbudí ho na jídlo, nakrmí ho, jinak pořád spí. Herecká asociace mu koupila televizor, který má pořád puštěný, ale nekouká na něj. Ale cokoliv mu dáte, to slupne jako malinu. Jeho apetit je obdivuhodný. Jenže už o sobě neví, nikoho nepoznává. To je na tom všem to nejstrašnější. Tohle už bohužel není k žití,“ posteskl si Čejkův kamarád.
Mamince byl naprosto oddaný
Jaroslav Čejka měl se svou maminkou až nezvykle blízký vztah a byli na sebe hodně fixovaní. Snažil se jí vynahradit dobu, kterou prožila s jeho vznětlivým otcem, který zemřel poměrně mladý a ona pak zůstala sama se dvěma dětmi, i období během 2. světové války. Maminka byla totiž velice krásná a vždy elegantní a musela čelit zájmu mnoha nápadníků z řad německých důstojníků. Kvůli ní si také Čejka nikdy domů nikoho nepřivedl, protože mu dala jasně najevo, že si to nepřeje.
Z manžela milenky mohl být milenec
Jaroslav Čejka se nikdy netajil tím, že je bisexuál. Jediný, před kým o své orientaci nemluvil, byla právě jeho maminka. I tak si ale dokázal užívat lásky žen i mužů. Jeho velkou a vlastně první láskou byla Jindra Bočková, kterou poznal v době, kdy sloužil na vojně. „Byla Ostravačka, štíhlá a moc hezká. Chodila za mnou do kasáren. Pamatuju si taky, že měla takový hezký červený šaty," vyprávěl herec v rozhovoru pro deník Aha!. Problém byl, že byla vdaná a jednou je dokonce u ní doma načapal manžel, bývalý boxer. Celá příhoda ale skončila dost kuriozně a Čejka ji pak vyprávěl jako veselou historku. Nacvičoval tenkrát s Jindrou orientální tanec, Čejka dělal sultána a vymyslel, že Jindru zabalí do koberce a pak ji vybalí na jevišti. Jenže v momentě, kdy byla Jindra polonahá zabalená do koberce, přišel její manžel, chlap jako hora. Ale protože měl Čejku rád a navíc se mu líbil jako muž, nic se nestalo. „Jindra to jen komentovala slovy: No tak budeme trojka. Prostě takové moderní manželství," uvedl mim, který by si prý tenkrát možná i dal říct.
Troška ho chtěl nechat naklonovat
Jaroslav Čejka má na svém kontě nejméně dvacet českých filmů, ve kterých vystupoval. Mezi nejznámější patří Kdyby tisíc klarinetů, Alibi na vodě, Revue v mlze, seriál Pan Tau nebo pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Na její natáčení rád vzpomínal nejen Čejka, který hrál komořího a během natáčení prý bavil celý štáb, ale i režisér Zdeněk Troška. Ten považoval Čejku za nenahraditelného. „Kdyby na mě bylo, tak bych nechal Jardu Čejku naklonovat a do každé rodiny bych jednoho takovýho malýho Čejku dal," uvedl Troška v pořadu 13. komnata.
Pan Slepice vznikl úplnou náhodou
Jaroslav Čejka nebyl jen herec, ale především skvělý tanečník a mim. V roce 2007 získal cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet. Dokázal skvěle imitovat například Charlieho Chaplina nebo Tinu Turner. Nejvíc se ale proslavil jako Pan Slepice, jak se mu i přezdívalo. Přitom tato jeho role vznikla úplnou náhodou. Čejku totiž asi čtrnáct dní pod okny budila skutečná slepice, kterou pak začal kopírovat. „Slepic bylo asi pět, ale jedna z nich ráno kdákala a budila mě. Stěžoval jsem si kolegům v divadle, napodoboval jsem ji, až z toho vznikla tahle etuda,“ vysvětlil v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím, kde se i svěřil, že každý den začíná tím, že se před zrcadlem nalíčí, protože má pak lepší pocit.
