Legendární Martina Navrátilová: Nejslavnější lesba, která dala facku bývalému režimu

Narodila se jako Martina Šubrtová. Křestní jméno jí rodiče vybrali podle krkonošské boudy Martinovka. Když jí byly tři roky, rodiče se rozvedli. Maminka si později našla nového partnera a budoucí šampionka pak dostala příjmení svého nevlastního otce Miroslava Navrátila. Na rozdíl od toho biologického, který spáchal sebevraždu, když bylo Martině 9 let, byl pro Martinu i její mladší sestru Miroslav Navrátil opravdový otec, který je vychoval a Martina pod jeho vedením také od 4 let hrála tenis.

Začínala na kurtu v Řevnicích, kde hrávala i její babička. A šlo jí to nadmíru dobře. V roce 1972, kdy jí bylo teprve 15 let, se u nás stala jedničkou, a o tři roky později už patřila mezi 5 nejlepších světových hráček. Nakonec dokázala dosáhnout těch nejvyšších met a nejlepších výsledků. Celkem vyhrála 59 grandslamových turnajů, z toho osmnáctkrát dvouhru, jedenatřicetkrát ženskou čtyřhru a desetkrát smíšenou čtyřhru. Drží rekord v počtu wimbledonských titulů pro vítězku (devět výher, z toho šest po sobě jdoucích). Bývalá světová tenisová jednička Billie Jean King, která hodně bojovala za rovné postavení žen a mužů a proti sexismu ve sportu i ve společnosti, Martinu Navrátilovou v roce 2006 charakterizovala slovy: „Je nejlepší tenistkou dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry, která kdy žila.“

Tomu, aby mohla hrát svobodně tenis a měla nějakou budoucnost, musela ale hodně obětovat a sebrat velkou dávku odvahy, když se rozhodla v roce 1975 nečekaně utéct do Ameriky. V 19 letech a s vidinou, že se možná nebude moci nikdy vrátit zpátky, a že opouští svou rodinu, která za to samozřejmě musela nést důsledky.

View this post on Instagram

A post shared by Martina Navratilova (@martinanavratilova)

Velký návrat a facka režimu

Poprvé se zpátky do Československa Martina dostala po dlouhých 11 letech už jako třináctinásobná grandslamová šampionka. Pohár federace (Fed Cup), ve kterém se v roce 1986 na pražské Štvanici utkala ve finále s Hanou Mandlíkovou, je označován jako jeden z nejmagičtějších sportovních momentů, které Československo v 80. letech minulého století zažilo. A Martina Navrátilová ho trefně nazvala „fackou komunistickému systému“. Tehdy totiž Čechoslováci nefandili Mandlíkové nebo Sukové, ale Američance Martině. Natruc režimu, který jim důrazně doporučoval Navrátilovou nepodporovat.

Nejslavnější lesbička světa

Martina ale není jen tenisová legenda. Zcela otevřená je v tématu své sexuality. Vyjít ven s tím, že je lesbička, a v době, kdy vládly o homosexualitě velmi zkreslené informace, pro ni vůbec nebylo snadné. Svou sexuální orientaci musela dlouho tajit. Byla na vrcholu kariéry a hrozilo, že bude mít problémy se sponzory ženských turnajů, kteří nechtěli být spojováni s homosexuálně orientovanou ženou. A navíc by kvůli své orientaci nemusela dostat americké občanství. Musela počkat až do roku 1981, kdy nakonec byla jediná z profesionálních sportovců, kdo měl odvahu jít s pravdou ven a veřejně přiznat svou homosexualitu. „Byla to pro mě neuvěřitelná úleva. Už jsem nemusela nic předstírat a hrát si na někoho, kým nejsem. Svoboda, která s mým přiznáním přišla, se podepsala také v mé kariéře a udělala ze mě ještě lepšího sportovce,“ řekla tehdy Martina v pořadu Good Morning Britain.

Špatně to přijali hlavně ti nejbližší, rodiče, kteří se za ní přistěhovali do Ameriky v době, kdy už žila s přítelkyní. „Bylo pro mě jednodušší prozradit celému světu, že jsem lesbička, než vlastní rodině,“ svěřila se v pořadu 13. komnata. Nutno dodat, že v tehdejším Československu byla homosexualita tabu, protože socialistický člověk zkrátka nemohl být homosexuál. Neexistovaly o ní proto žádné oficiální informace, a i když už nebyla trestná (až do roku 1961 za pohlavní styk s osobou stejného pohlaví hrozil trest odnětí svobody až na jeden rok), veřejnost ji stále považovala za úchylku. Ani v celosvětovém měřítku nebyla brána v 80. letech homosexualita za samozřejmost a její tabuizace se prolamovala jen velmi pozvolna, hlavně vlivem celosvětové pandemie HIV/AIDS.

V 58 letech konečně manželkou

Přesto se Martina nevzdala, vsadila na to, že jako známá osobnost může ovlivnit názor mnoha lidí a stala se jednou z nejvýraznějších aktivistek v boji za práva LGBT lidí. V září 2014 během US Open požádala o ruku svou dlouholetou partnerku a bývalou sovětskou Miss Julii Lemigovou a o tři měsíce později se v New Yorku vzaly. „Je to vážně zvláštní. Je mi 58 let a poprvé jsem se vdala. Už bylo načase, že,“ řekla bezprostředně po obřadu v rozhovoru pro BBC devítinásobná wimbledonská vítězka, kterou prý v mládí nikdy ani nenapadlo, že by vůbec bylo možné vzít si osobu stejného pohlaví. „Jsem překvapená, že s coming outem nepřišlo více hráčů,“ řekla BBC o svém rozhodnutí veřejně sdílet své manželství se ženou.

Rodina jí změnila život

Přestože Martina o vlastním dítěti často uvažovala, příležitost nikdy nepřišla. Roli matky si ale i tak může užívat díky své o čtrnáct let mladší partnerce, která má dvě dcery. „Snažím se trochu změnit svůj život, abych nemusela tolik cestovat. Najednou máte rodinu. Je to zvláštní, protože jste ve vztahu, kde jsou dvě děti. Změní to váš život, o tom není pochyb, ale v dobrém slova smyslu," řekla Navrátilová v pořadu Desert Island Discs stanice BBC Radio 4.

Úspěšný boj s rakovinou

Zabojovat musela Martina svého času i o své zdraví. Začátkem roku 2010 jí byla diagnostikována rakovina prsu. „Nikdy jsem nečekala, že můj nejtěžší soupeř bude mimo hřiště – rakovina. Když mi o ní řekli, byla jsem šokovaná a zničená,“ řekla v rozhovoru pro Dailymail.co.uk. Musela podstoupit operaci, chemoterapii i ozařování. Bála se, že se rakovina vrátí. Její maminka zemřela na rakovinu v roce 2007. Naštěstí se tak nestalo, i tak Martina stále podporuje ženy, které se s rakovinou prsu potýkají. A my jí přejeme k narozeninám, které slaví 18. října, pevné zdraví i do dalších let.