Co dělat, abyste ze svých dětí nevychovali tyrany? Zapomeňte na přísná pravidla a pomlouvání
Že je důležité mluvit s dětmi o šikaně, ví každý. Realita je však mnohdy jiná – rodiče o tomto tématu nemluví a neřešený problém často končí větší katastrofou, než by mohl. Jejich děti přitom nemusí být pouze oběťmi, ale i agresory. A možná vás překvapí, že i vy sami ze svých ratolestí můžete nevědomky vychovávat tyrany.
Podle průzkumu amerického Pacerova centra pro prevenci šikany byl každý pátý dotazovaný student ve škole šikanován, přičemž pouze 46 % z nich o svých problémech s někým mluvilo. Jestliže se k této formě teroru přiznalo tolik obětí, zákonitě musí existovat i ti, kteří byli jeho původci. Nabízí se tedy otázka: napadlo vás někdy přemýšlet nad tím, že by agresorem mohlo být i vaše dítě?
Jak ze svého dítěte nevychovat tyrana
Útočná bouchnutí, urážky, zlé pohledy – to jsou projevy, které se občas objeví u každého dítěte. Nemusí to ještě nutně znamenat, že právě z toho vašeho se stane tyran. Je však třeba si dávat pozor, jak často a intenzivně se u něj tyto zdánlivě nenápadné znaky vyskytují.
Zároveň byste měli mít na paměti, že vedle obvyklých faktorů přispívajících k agresivitě dětí, jako jsou příliš tolerantní výchova, videohry plné násilí nebo časté užívání sprostých slov, můžete v tomto směru ovlivnit vlastního potomka i vy, aniž byste to tušili. Pokud tedy nechcete u svých ratolestí nevědomky povzbuzovat sklony k šikaně, následujícím způsobům výchovy byste se raději měli vyhnout.
1. Pomlouvání
Děti slyší všechno. Buďte tedy opatrní, co o kom řeknete, zvlášť pokud se nejedná zrovna o lichotku. Vyvarujte se taky posměšného hodnocení typu „ta má ale ošklivý nos / velká stehna / odstáté uši“. Vaši potomci by si mohli už v brzkém věku toto chování osvojit a později ho aplikovat na ostatní spolužáky či kamarády, kteří podle nich nejsou dost „cool“. Hranice mezi nechtěnou urážkou a šikanou je v tomto případě skutečně tenká.
2. Nedostatečné vyjadřování rodičovské lásky
Možná je pro vás láska k rodině samozřejmostí a přijde vám zbytečné ji projevovat. Vaše děti to ale můžou vnímat úplně jinak. Už odmala potřebují důkaz, že nadevše milujete nejen je, ale i svou druhou polovičku. Nebojte se proto více projevovat svou náklonnost, a udržovat tak zdravou intimitu mezi členy rodiny. Slova „mám tě rád“, objetí či letmý polibek ještě nikdy nikomu neublížily. Naopak, láska, kterou (ne)dopřáváte svým dětem, se do značné míry odrazí i v jejich chování k okolí.
3. Věčně negativní přístup
Nenávidíte svou práci, opravy domu nejdou podle plánů, nic vás nebaví, vaše vlasy vypadají jako vyplivnuté z krávy, ale nemáte čas ani peníze na kadeřníka. Pokud všechno vidíte černě a navíc vaši negativitu ventilujete před dětmi, buďte si jisti, že stejný postoj ke světu chtě nechtě přenášíte i na ně. Vnímají totiž bezmoc svých vzorů, tedy vaši, a pociťují ji i na sobě. A právě skrytá touha po získání ztracené moci je může dovést až k šikanování druhých. Probírejte proto své starosti mimo doslech svých ratolestí.
4. Nucení k velkému množství aktivit
Možná máte pocit, že pokud své dítě nepřihlásíte na co nejvíce možných kroužků, ochudíte ho o spoustu zážitků. Výsledkem příliš nabitého programu ale může být úzkost či deprese z toho, že nemají volný čas, nestíhají nebo se vám nedokážou zavděčit. Přísně strukturovaný čas prokazatelně vede ke stresu. Ten se lehce změní v úzkost, hněv a agresi, kterou si mohou vybít právě na ostatních dětech. Nenuťte proto své potomky do všech aktivit za každou cenu a dejte jim prostor, aby se mohly zaměřit na to, co je skutečně baví.
5. Lpění na dodržování přísných pravidel
Pravidla jsou důležitá. Stejně tak je ale potřeba, aby děti v rámci vymezených hranic měly určitou svobodu a nezávislost. Tím, že po nich budete vyžadovat dodržování desítek nesmyslně přísných pravidel, nebo jim naopak dopřejete naprostou volnost, je akorát vystavíte přílišnému stresu a nejistotě. A jak myslíte, že v takovém případě budou chtít dokázat svou moc? Ano, jednou z možností je i šikana.