Rodičovství: Váš způsob výchovy ovlivňuje vaše zdraví víc, než si myslíte

Ukažme si tři nejběžnější způsoby, jak rodiče vychovávají své děti, včetně jejich důsledků na vaše zdraví.

„Helikoptéra“

Tito rodiče mají neustále potřebu zachraňovat své děti. Pokud jejich děti zapomenou doma kopačky na trénink nebo si nenapíšou domácí úkol, nastoupí rodiče. Vezmou všechno do svých rukou a udělají vše místo dětí. Zároveň se jedná o rodiče, kteří mají tendenci „vznášet“ se nad svými ratolestmi v parku a aplikovat na ně v třicetiminutových intervalech dezinfekci, aby se náhodou něčím nenakazily.

Tyto maminky a tatínkové pocházejí z rodin, jejíž členové byli nejspíše neustále pod kontrolou a úzkost by se tam dala krájet. Jsou to často perfekcionisté, kteří vytvářejí šílený tlak sami na sebe a na své dítě se dívají jako na odraz svého vlastního úspěchu.

Rozhodně se nejedná o zdravé prostředí, protože tento tlak vás vystavuje riziku vzniku deprese a vyhoření. Nekontrolovaná úzkost byla spojena s řadou dlouhodobých fyzických zdravotních problémů. Za všechny jmenujme gastrointestinální potíže (nauzea, průjem), nespavost a srdeční choroby. Negativně se to projevuje i na vaší imunitě. Zvyšuje se totiž pravděpodobnost, že se nakazíte nějakým virem jenom proto, že jste nervózní z toho, že onemocní vaše dítě.

Co tedy udělat příště jinak? Až budete cítit, že se blíží chvíle, kdy chcete vašeho potomka zachraňovat, pokuste se zastavit se. Klidně udělejte krok zpátky. Popřemýšlejte o tom, co jste vy sami prožili jako dítě. Je velmi pravděpodobné, že jste šli například nakoupit rohlíky a zapomněli si peníze nebo jste upadli a rozsekli si koleno. A co? K večeři byl místo rohlíků chleba a koleno se po čase zahojilo.

Dalším způsobem, jak potlačit úzkost, je zeptat se své dobré kamarádky, která vám téměř vždycky dokázala dobře poradit, co by na vašem místě udělala ona. Například řešíte, zda můžete nechat na 30 minut osmiletého syna samotného doma a dojít vyzvednout ze školky vaši čtyřletou dceru. Je velmi pravděpodobné, že vás vaše kamarádka ubezpečí, že je zcela normální a bezpečné opustit na půl hodiny osmileté dítě. Tato praxe vám pomáhá být méně emocionálně reaktivní a zároveň se do popředí dostává logické myšlení.

Nebojte se nechat své děti dělat chyby. Neodoláte-li nutkání neustále jim vstupovat do života a zachraňovat je, prokazujete jim medvědí službu. Nebudou pak vědět, co mají dělat, až jim nebudete stát za zadkem. Taky se nenaučí zocelovat ze svých neúspěchů nebo z náročných životních situací.

Pokud se od toho ale dokážete odpoutat, bude to pro vás znamenat, že začnete být na vaše potomky hrdí a budete také pociťovat jakési osvobození, klid a méně stresu. A pravděpodobně se vám také zlepší imunita.

Autoritářský styl

Jedná se o starou známou klasiku: Rodič ví všechno nejlíp, rodič je bůh. Většinou jsou udělovány tresty. Pokud chce dítě slyšet nějaký důvod, proč něco musí udělat, častým argumentem je: „Protože jsem ti to řekl.“ Výchovné styly se převážně předávají z generace na generaci, tento obzvlášť. V podstatě je možné, že se rodič svému dítěti mstí za to, co musel sám snášet. Nechce mu dávat žádné úlevy, protože on sám to měl přece tak těžké.

Někdy může být na vině opět úzkost. Rodiče mohou mít strach, že když by svým dětem dovolili zvolit si to, co chtějí, mohlo by to být příliš provokativní. Takhle dostanou něco nařízeno a rodiče si nemusejí dělat starosti s tím, že ratolesti něco udělají po svém. Tím pádem nemohou nic pokazit, nemohou si nijak ublížit. A rodiče mohou být v klidu.

Asi vás ani nepřekvapí, že se rodiče s tímto výchovným stylem často rozčílí, velmi rychle podlehnou hněvu a negativním emocím, což může mít dalekosáhlý dopad na jejich zdravotní stav. Jakmile se dostane jejich hněv mimo kontrolu, spustí se následující primitivní reakce. Srdce začne rychleji bít, svaly se začínají stahovat a krev se odkloní od žaludku a trávicí soustavy do končetin. V dřívějších dobách, kdy se setkal pračlověk s tygrem šavlozubým, byla takováto reakce žádoucí a užitečná, protože šlo o život. Ale když se v dnešní době váš „moderní“ nervový systém aktivuje tímto způsobem několikrát denně, výsledkem je pochroumané zdraví.

Pokud si uvědomíte, kdy a jak se váš hněv spustí, nebo okamžik, kdy se ve vás rodí myšlenky vyvolávající hněv, můžete je podchytit a pokusit se zabránit tomu, aby se spustila vám dobře známá primitivní reakce.

Co udělat dál? Zastavit se, sednout si a zhluboka začít dýchat. Můžete si k tomu začít počítat od 10 do 1. Proč je důležité se posadit nebo se položit? Protože váš mozek interpretuje tyto pozice coby bezpečné a relaxační. Tím se přeruší tok chemických sloučenin vyvolaných hněvem. Jakmile se posadíte na židli, je téměř nemožné cítit se tak moc rozzlobeně, jako když zůstanete stát. Současně se vám přepne mozek z pravé emoční hemisféry na levou, analytickou.

Pozitivní rodičovství

Způsob výchovy dětí celosvětově považovaný za zdravý, protože dětem dává prostor pro zkoumání a zkoušení, ale současně jsou zde stanoveny mantinely, tedy pravidla. Rodiče jsou vřelí a emociálně dostupní, mají o své děti zájem.

Otec a matka se pokoušejí projevit respekt ke svému dítěti a být na něj laskaví prostřednictvím pozitivní disciplíny. Co to znamená? Například odmítne-li dítě vzít si na sebe bundu navzdory tomu, že mu to několikrát říkáte, dostanou se rodiče na stejnou úroveň jako dítě a zeptají se ho na něco ve stylu: „Vypadá to, že máš nějaký problém s nandáním bundy. Můžu ti nějak pomoci?“

V rodičovství, kde panuje důvěra a rovnováha, vám to napomáhá vybudovat si vlastní sebedůvěru. Provedené studie dokazují, že lidé, kteří si věří, mají adekvátní sebevědomí, mají tendenci být zdravější a žít déle než ti, kteří mají sebevědomí nízké.

Zdravé sebevědomí a optimismus jsou ochranou proti depresi. Navíc pozitivní emoce jsou prospěšné nejen pro vaši duši a mysl, ale i celkově pro váš organismus. Tento typ rodičovství také může snížit úroveň úzkosti, protože díky němu toho víte o svých dětech poměrně hodně. Takže nežijete v nejistotě, co zrovna dělají, kde právě jsou apod.

Některé maminky se svěřily, že přešly společně s manželi z autoritářského stylu na pozitivní. Dříve často trávili čas mluvením o povinnostech a důsledcích jejich neplnění. Později se naopak zaměřili na budování hlubšího propojení s dětmi. Rodiče se shodují, že jim tato změna pomohla v tom, že jsou více trpěliví, méně podráždění a především mají s dětmi mnohem lepší vztah.

Rada na závěr:

Pokud se rozhodnete přejít z jednoho výchovného stylu na jiný, obrňte se trpělivostí. Ze začátku se nejspíše situace zhorší, což je přirozená reakce vás všech na změny v zavedeném pořádku. Po pár měsících, kdy se vše ustálí, by ale měly být vidět první výsledky. Měli byste být všichni klidnější, vyrovnanější a šťastnější.