Jiří Lábus žil v dospělosti s rodiči a babičkou. Rodinné soužití připomínalo sitcom
Herec Jiří Lábus, který 26. ledna oslavil 75. narozeniny, žil i v dospělosti ve společné domácnosti s rodiči a babičkou. Na tu dobu má spoustu krásných a úsměvných vzpomínek. Jak rodinné soužití pod jednou střechou fungovalo?
Jiří Lábus na své rodiče vzpomíná s láskou. „Narodil jsem se dobrým, hodným rodičům. Maminka zdravotní sestra, tatínek architekt - inženýr. Dva roky po mně přišel na svět můj brácha, který je také architekt - inženýr. Já jsem se z té rodiny malinko vymaňoval. Naši byli velmi seriózní lidé, měli svá klasická povolání a já už jako malé dítě byl exhibicionista. Byl jsem strašně rád, když k nám přišla návštěva a mohl jsem se předvádět. Vyprávět nesmyslné příběhy, kterým se lidé smáli. Matka říkala, že dělám jenom ostudu. Že ze sebe dělám šaška, to mi řekla snad tisíckrát za svůj život,“ popsal herec v televizním pořadu Úsměvy Jiřího Lábuse.
Maminka mu zachránila špatnou známku
Když mu v deváté třídě na základní škole hrozila čtyřka z matematiky, maminka se vydala za učitelkou. „Byla tak strašně hodná, že si před tou učitelkou ve sborovně klekla a na kolenou ji prosila, aby mi dala trojku. Řekla jí, že jsem na práci levej, nemůžu jít na učňák a že se čtyřkou by mě na střední školu nevzali. A měl bych zničený celý život. Tak dlouho do ní hučela, až se učitelka nade mnou slitovala,“ zavzpomínal Jiří Lábus.
Nejkrásnější roky? Na DAMU
Po škole se dostal na gymnázium a po něm na DAMU. „Tam jsem prožil nejkrásnější čtyři roky života. Díky pedagogům Rudolfu Hrušínskému, Vítězslavu Vejražkovi nebo Libuši Havelkové. A báječným kamarádům, Tomášovi Töpferovi, Martě Vančurové, Břetislavu Slováčkovi, Kateřině Macháčkové, Evě Trejtnarové Hudečkové a řadě dalších,“ prozradil herec.
Čtěte také: Herec Jiří Lábus promluvil o životě v důchodu. Jak je spokojený s výší své penze?
Rodiče ho brali pořád jako dítě
Po DAMU získal angažmá ve Studiu Ypsilon, které v té době sídlilo v Liberci. Tam z Prahy dojížděl a dál žil se svými rodiči a babičkou ve společné domácnosti. „I když mi bylo pětatřicet, rodiče mě měli pořád za dítě, což bylo takové komické. Když jsem třeba přišel domů pozdě, byly hrozné scény. Matka mi psala vzkazy. Třeba: Gaunere, táta z tebe dostal infarkt a odjel na chatu,“ zavzpomínal s úsměvem a přidal další historku.
„Jednou jsem se zdržel v divadelním klubu. Do svého pokoje jsem šel přes kuchyni, kde spala babička, abych nerušil rodiče. Přesto, že jsem velice tiše našlapoval, tak se babička probudila. Vedle sebe na nočním stolku měla připraven svůj kafáč, v němž měla lžičku. Kde jsi byl? Zas u nějaké ženské? Já říkám ne, že jsem se jen zdržel v divadelním klubu. Kdyby to věděla máma, ta by tě hnala, odpověděla mi. Pak vzala lžičku, začala s ní cinkat o ten svůj hrneček a nahlas volat: Anči, Jiří přišel, jistě má chuť po flámu něco zakousnout. Posluž Jiřímu,“ líčil herec.
Töpferovi vyfoukl roli, protože byl ošklivější
A začalo rodeo. „Z maminčina pokoje se okamžitě ozvalo: Neřáde jeden! Já tady trnu s hrůzou, co je s tebou. To si nemohl zavolat? Mně v té době bylo pětatřicet let. Najednou vedle z pokoje otec: Do prčič, já ráno vstávám, buďte zticha... Takhle to chodilo skoro deset let,“ popsal s úsměvem Jiří Lábus.
Přečtěte si také: Věčné dítě Jiří Lábus byl vymodlený potomek. Málem jsem se několikrát oženil, svěřil se
První větší roli ztvárnil ve filmu Zatykač na královnu. „Na tu postavu jsme byli dva, já a Tomáš Töpfer, který má doma schovaný dopis z Barrandova, v němž mu tehdy napsali, že to bohužel budu hrát já, protože on je hezčí a že to musí hrát podivný zjev, jako jsem já,“ zavzpomínal s úsměvem Jiří Lábus, který před kamerou nezapomenutelně ztvárnil desítky rolí. A to jak komické, tak vážné.
Podívejte se na rozhovor s Jiřím Lábusem o improvizaci: