Svátky zamilovaných Valentýn a 1. máj: Příležitost k oslavě lásky i čas zklamání

Mnozí považují den svatého Valentýna za novodobý komerční svátek, který k nám přišel z Ameriky, ve skutečnosti má ale evropské kořeny. Svatý Valentin byl totiž kněz a později biskup, který žil ve 3. století a působil buď v Římě nebo v jihoitalském Terni. Kolem jeho života dodnes panují nejasnosti. Existují dvě legendy. Podle té první ho nechal 14. února 269 popravit římský císař Claudius II. Ten zrušil manželství, protože nechtěl, aby se muži rozptylovali od vojenských povinností. Valentin ale přesto zamilované páry tajně oddával, a navíc radil mužům, aby své manželky neopouštěli a neodcházeli do války. Podle druhé legendy byly příčinou Valentinovy smrti jeho léčitelské schopnosti. Když ho římský rétor Kratón požádal, aby léčil jeho syna, Valentin se za chlapce modlil, až ho Bůh vyslyšel a chlapec se zázračně uzdravil. Římští senátoři za to Valentina obvinili z nekalých praktik, na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře a následně během jedné noci sťat.

Svátek zamilovaných slavili už ve starověkém Římě

O tom, že Valentýn není žádným výdobytkem moderní doby, svědčí i oslavy svátku všech zamilovaných, jejichž prapůvod lze vystopovat právě ve starověkém Římě. V té době ale ještě o přílišnou romantiku, kterou si dnes s tímto svátkem spojujeme, nešlo. Takzvané Luperkálie („Lupercalia“), které se konaly v půlce února, byly pohanské svátky oslavující plodnost a rituální očistu od působení zlých sil. Tyto oslavy byly zasvěcené bohu stád, úrody a hojnosti Faunovi, a také zakladatelům Říma, Romulovi a Removi. V předvečer oslav se do schránky vkládaly lístečky se jmény nezadaných dívek. Svobodní muži si poté lístky losovali a ta, jejíž jméno bylo na lístku napsáno, měla následující rok s mužem tvořit pár. Často se stávalo, že v sobě tito dva lidé našli zalíbení a už spolu zůstali. Pohanský svátek postupně zanikl a v roce 494 byl nahrazen svátkem Očisťování Panny Marie.

Tradice květin a zamilovaných přáníček

Se svátkem sv. Valentýna je spojena řada tradic. Jistě se vám mezi prvními vybaví zaplavená květinářství. Nicméně ani zvyk dárování květin není výmyslem moderní doby. Podle legendy sám biskup Valentýn obdarovával mladé páry kyticemi z biskupské zahrady. A jiná starobylá legenda říkala, že chlapce, kterého svobodná dívka potká 14. února jako prvního, si vezme za manžela. Proto mladí muži, kteří si na nějakou dívku už mysleli, se jí snažili darovat v tento den co nejdříve ráno kytici květů. Původ v historii má také posílání zamilovaných přáníček. Například francouzští a angličtí králové si najímali básníky, kteří jim k této příležitosti psali milostné básně. Ty se patrně staly vzorem pro pozdější psaní valentýnských přání a různých milostných vzkazů, které si mezi sebou posílala nejen šlechta, ale i obyčejní lidé. Tento starobylý zvyk se v Anglii dochoval do dnešní doby. Lidé tu 14. února posílají milované osobě anonymní dopisy.

Valentýnské rozchody a krutá realita

K nám se Valentýn dostal v podstatě až po roce 1989 a hlavně starší generace zvyklá na MDŽ ho buď nepřijala vůbec, anebo s velkými výhradami. Dodnes je pro mnohé uměle vykonstruovaným svátkem, ze kterého těží především obchodníci. Výhrady k němu mají i psychologové, podle kterých tento svátek spíš než atmosféru k milování vytváří zbytečný tlak a nervozitu. Podle jedné studie se dokonce páry rozcházejí častěji týden před a po Valentýnu.

Psycholog Jonathan Fader má pro to jednoduché vysvětlení. Lidé si únorový svátek zamilovaných spojují s velkými očekáváními. Aby ne, když v tu dobu sociální média přetékají obrázky zamilovaných dvojic, srdíček a postelí poházených okvětními plátky růží. Jenže realita bývá mnohdy jiná a pak přichází zklamání. Ušetřeni nebývají ani ti, kteří partnera nemají. Všudypřítomná srdíčka a láskyplné vzkazy v nich mohou vyvolávat pocity zoufalství z toho, že jsou sami.

Zamilovaný 1. máj

I když se obchodníci každoročně snaží, co jim síly stačí, měsícem určeným lásce a zamilovaným pro většinu z nás stále zůstává květen a především 1. máj, ke kterému patří stavění májek, báseň Karla Hynka Máchy a polibky pod rozkvetlou třešní. Právě ty by totiž měly ženám a dívkám zajistit, aby do roka a do dne neuschly. Jde o poměrně nový zvyk, který vznikl patrně počátkem 20. století. Pokud jde o třešeň, není při realizaci až tak důležitá (vhodná je i višeň, jabloň nebo bříza), nezbytnou podmínkou však je, aby byl polibek opravdu z lásky. V dřívějších dobách se dokonce tradovalo, že májový polibek je od muže něco jako příslib manželství a svatby, která by měla být na spadnutí.

Obdobou prvního máje byl v minulosti svátek zvaný Floralia (podle Flóry, bohyně jara a plodnosti), který slavili staří Římané a Řekové v období od 28. dubna do 3. května. Poměrně oblíbeným je i zvyk, kdy si milenci ke svým domovům vysypávali cestičky lásky nebo psali před domy do srdce svá jména. A každý tak věděl, do kterého obydlí zavítala všemocná čarodějka – láska.

Láska kvete nejen v únoru a květnu

Svátky zamilovaných jsou bezpochyby dobrou příležitostí projevit si vzájemně lásku. Ale je důležité si uvědomit, že láska se nedá nacpat do jednoho jediného dne. Neznamená to, že byste Valentýna měli úplně vyškrtnout z kalendáře. Spíš se snažte partnerovi svou náklonnost projevovat i jindy, v průběhu celého roku. Menší a zdánlivě bezvýznamné momenty jsou často mnohem důležitější než velká a okázalá gesta. Vzájemná důvěra, náklonnost, respekt, pozornost a komunikace – to jsou věci, díky kterým může vztah fungovat a vydržet. Ne bonboniéra nebo romantická večeře v restauraci jednou za rok.