Marsell Bendig o dětství v ghettu: Byla to super jízda, šikanovali mě až v Anglii
Marsell Bendig v sriálu Banáni
Herec Marsell Bendig, o pět let mladší bratr zpěváka Jana Bendiga (29), má nesporný umělecký talent. Hned jeho první filmová role ve snímku BANGER. mu vynesla Českého lva. Brzy ho budeme mimo jiné vídat v novém seriálu Banáni, v němž ztvární postavu mladého potetovaného rapera, který má sklon k požívání a prodeji návykových látek. V rozhovoru pro web Prima Ženy mimo jiné promluvil o tom, čím vším si v životě musel projít.
Začneme vaším dětstvím, které nebylo zrovna idylické. Když vaši rodiče přišli o práci, museli jste se přestěhovat do romského ghetta a žili jste v chudobě. Jak jste to tehdy vnímal?
Byl jsem tehdy ještě malý kluk, takže si na své pocity moc nevzpomínám. Vím ale určitě, že dětství v ghettu bylo skvělé. Hodně lidí si myslí, že se v ghettu střílí nebo že se tam dějí šílené věci, ale není to tak. Lidé, kteří v ghettu žijí, jsou jedna velká rodina a nedají na sebe dopustit. Takže i když to pro naše rodiče nebylo hezké ani lehké období, pro nás sourozence to naopak byla super jízda, kdy se jen zpívalo, tančilo a hrálo.
Čtěte také: Lejla Abbasová vzpomíná na dětství: Učitelka chtěla zabránit šikaně, a tak mě separovala
Váš bratr Jan dokonce vzpomínal, že jste neměli co jíst a museli jste chodit krást jídlo do supermarketů...
Myslím, že se Honza špatně vyjádřil. Nemuseli jsme chodit krást. Ano, doma jídlo nebylo, ale když nebylo, máma, která na to všechno byla úplně sama, protože táta byl v Anglii, aby nám tam zabezpečil lepší život, dokázala sehnat peníze a doma něco uvařit. Takže do obchodu se krást chodilo jen pro ulehčení máminy situace, kdy pak Honza přišel s potravinami domů a řekl jí, že to posílá babička.
Měli jste někdy oplétačky se zákonem?
To ne.
S rodiči jste se poté odstěhovali do Anglie, kde žila tátova sestra. Změnil se váš život k lepšímu?
Určitě ano. I rodičům spadl kámen ze srdce, najednou vše dostalo svůj režim. Všichni sourozenci jsme poctivě začali chodit do školy, začali jsme jako malí kluci vnímat svět více zodpovědně a rodičům jsme byli vděční za to, že se o nás zvládli postarat, protože najednou jsme mohli mít všechno, co jsme chtěli. Například oblečení, vlastní pokojíček, kapesné a podobně. I když nám chyběli lidé, se kterými jsme v ghettu žili, dokázali jsme si rychle zvyknout na takzvaně lepší život.
Uvítal jste, když jste se pak vrátili zpátky do Česka, nebo vám to bylo líto?
Domů jsem se moc těšil, protože na škole v Anglii mě šikanovali a nemohl jsem se dočkat, až to tam všechno skončí a budu volný. To, že se táta rozhodl vrátit zpět domů, pro mě bylo osvobození.
V Česku už jste se pak se šikanou nesetkal?
Ne. Nikdy. Jenom v Anglii, kde mě šikanovali za to, že jsem Pákistánec. Angličani nemají dobré vztahy s Pákistánci, takže protože jsem tmavší pleti, mě okamžitě zaškatulkovali. Vzpomínám si, že jsem dostal českou asistentku, která mi měla pomáhat ve zlepšování se v angličtině. Když pak přišla přestávka, prosil jsem ji, aby zůstávala se mnou kvůli klukům, kteří se na mě chystali. Ne pokaždé se mnou mohla zůstat a ne každý den chodila do práce.
Čtěte také: Kocáb promluvil o šikaně v dětství. Kopali do mě a plivali, tvrdí. Kvůli otci měl hanlivou přezdívku
Bratr Jan se stal brzy slavným. Jak jste prožíval jeho úspěchy?
Všichni doma jsme za Honzu byli moc šťastní, přáli a přejeme mu úspěch dodnes. Je to náš král!
Byl to on, kdo vám otevřel cestu do českého showbyznysu?
Dobrá otázka. Někteří jedinci mi na sociálních sítích píší, že kdyby nebylo Honzy, nic ze mě není. Neříkám, že mi brácha nepomohl, pomohl, a to tak, že mě představil svému publiku. A kdo jiný než můj bratr by to vlastně měl být, že? Důležité ale je, že mě nikdo neučil zpívat ani hrát ve filmech. Ani můj bratr. Je to jen má zásluha. A pokud bych ani jedno z toho neuměl, pak bych chápal, že takový názor lidé mají. Nikdo mi na stůl nepředložil hotovou práci a neřekl – běž! Na svojí cestě a svých úspěších jsem taky musel pracovat tvrdě a sám. Bráchovi jsem vděčný za to, že mě toho s Lukášem Rejmonem (životní partner Jana Bendiga, pozn. red.) hodně naučili. Náš vztah je krásný. Jsme nejlepší kamarádi – a to je na tom to nejlepší!
Jan se nebál učinit svůj coming out. Jak to předtím oznámil vám?
Tenkrát jsem to vůbec nevnímal. Prostě to doma oznámil a pro mě se nic nezměnilo. Jako kdyby řekl – mami, mám hlad. (smích)
Určitě to pro něj nebylo jednoduché. Měl ve vaší rodině podporu?
Určitě ano.
Jak to máte se vztahy vy?
V tuhle chvíli se ničemu nebráním, ale ani nic nevyhledávám. Dnešní vztahy mi docela nahánějí hrůzu. Každý se v nich jen hádá. (smích)
Bylo u vás odmalička jasné, že se vydáte uměleckým směrem?
Odmalička se u nás doma zpívalo a tančilo, ať už to byl taťka, nebo oba moji starší bratři. Tak jsem tak nějak tušil, že umělec bude mému srdci nejblíže.
Čtěte také: Třicetiletá rebelka Miley Cyrus vydělávala miliony ještě dřív, než začala menstruovat
Prosadil jste se jako herec i zpěvák. Bylo to pro vás jako pro Roma o to náročnější?
Nemyslím si. Pokud něco chcete, něco pro to děláte a výsledky jsou vidět, je jedno, jestli jste Rom, nebo běloch. Horší je to s lidmi, kteří nechtějí vidět úspěšného Roma.
V roce 2022 jste získal Českého lva v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a za sebou jste nechal takové hvězdy jako Oldřicha Kaisera nebo Sašu Rašilova. Jak to pánové vzali? Stačili jste si spolu něco říct?
Ano, měl jsem tu čest. Přišel jsem za Sašou Rašilovem a připomněl se mu jako jeho minulý kolega v Národním divadle, kde jsem hrál křoví. Odpověděl mi: „No vidíš. A dneska jsi mi vyfoukl cenu.“ Oba jsme se tomu zasmáli. Je to moc milý a příjemný člověk.
Jaké jsou vaše další plány? Co vás letos čeká?
Doufám že budu hrát, hrát a jen hrát, až se z toho opravdu zblázním. (smích)
Autor článku
David Laštovka
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
