Michaela Duffková: Vodě se všichni diví, pivu nikdo. I závislý chodí do práce

Michaela Duffková se už několik let dívá na svět střízlivýma očima. Svým osobním příběhem šíří osvětu o alkoholismu a pomáhá tak řadě lidem, kteří se také potýkají se závislostí. Podle její knihy dokonce vznikl film Zápisník alkoholičky režiséra Dana Svátka (49) v hlavní roli s Terezou Rambou (35), která za hlavní roli získala nominaci na Českého lva.

Nejtemnější období, kdy ohrozila svůj život

S alkoholem se Michaela Duffková setkala už za dob svých studentských let. „Určitě jsem tehdy pila, pak jsem úplně přestala, když jsme se poznali s mým mužem Ondřejem. Tehdy to ale nebylo nic neobvyklého. Pila jsem standardně jako všichni vrstevníci,“ vzpomínala v rozhovoru pro web Prima Ženy na období, kdy poprvé přišla do kontaktu s alkoholem.

Závislost se začala projevovat až po příchodu dcery. „Na mateřské jsem nezačínala flaškou vína. Začala jsem po skleničkách. Nebylo to tak, že bych do toho hned spadla,“ nastínila s tím, že alkoholismus se silně prohluboval v období, kdy její dceři bylo mezi 1,5 až 2 lety.

Že má problém s alkoholem, si Michaela Duffková poprvé uvědomila rok a půl předtím, než nastoupila do léčby. „Řekla jsem si: Dneska si flašku už nekoupím, pak jsem ji večer zase držela v ruce. Tam jsem si říkala, že to asi problém je, ale není to tak hrozné. Nic, co bych nezvládla sama,“ popsala.

Čtěte také: Bála jsem se, že umřu. Autorka Zápisníku alkoholičky Duffková popsala boj se závislostí

Během rozhovoru také připomněla úplně nejtemnější moment, kdy pod vlivem alkoholu ohrozila i svůj život. „Spadla jsem ze schodů a fakt blbě. Zlomila jsem si ruku, což bylo to nejmenší. Když mě Ondra sbíral, myslel si, že jsem mrtvá, že jsem si zlomila vaz. Nikdy jsem ale nezpůsobila nic, kdy bych ohrozila někoho jiného,“ ujistila spisovatelka, která teď šíří osvětu.

Závislost rozbije rodinu rychle

Se závislostí na alkoholu se Michaela, podle jejíž knihy byl natočen film Zápisník alkoholičky a je ke zhlédnutí na prima+, potýkala zhruba tři a půl roku. „Spousta lidí řekne, že vím prd, co to je, s čímž já zásadně nesouhlasím,“ pronesla s tím, že nezáleží na tom, jak dlouho je člověk závislý.

Mohlo vám uniknout: Tereza Ramba o roli alkoholičky v novém filmu: Během přípravy jsem několik dní nepromluvila

„Je úplně jedno, jestli člověk pije intenzivně rok, dva, tři, pět, deset, patnáct. To, kde se to nejvíc projeví, bude zdraví. Nicméně rodinu a sociální zázemí to může rozbít strašně rychle. Což přesně byl náš případ. U mě to bylo těsně před ztrátou nejstarší dcery. Takže tři roky, než jsem šla do léčby,“ přiblížila.

Konec s pitím a léčba

V rozhovoru také popsala, proč se rozhodla s pitím nadobro skončit. „Rozhodující moment byl strach. Zaprvé z abstinenčních příznaků, že když budu abstinovat sama, tak to nezvládnu a opravdu mě to ohrozí na životě. Na druhou stranu, když budu pít dál, upiju se, takže strach o život,“ řekla upřímně.

Když pak nastoupila na léčbu, nejtěžší pro ni bylo uvědomění, kam až to dopracovala. „První dvě noci byly velmi náročné.“

Mohli jste přehlédnout: Fetální alkoholový syndrom: Dítěti může navždy poškodit zdraví. Čím se projevuje a co prevence?

Michaelu překvapilo, že léčbu nedokončili zdaleka všichni. „Když jsem nastoupila na stacionární léčbu, hrozně mě zarážel úbytek lidí. Začínalo nás třináct a končili jsme čtyři,“ nechápala. Během léčby také zaznamenala, že měla větší chuť na sladké. „Jinak negativně mě nepřekvapilo nic,“ doplnila.

Léčba pro Duffkovou byla náročnější hlavně po psychické stránce. „Mně se psychická strana hodně promítá do fyzické, což pak šlo ruku v ruce. Spoustu fyzického jsem si dělala sama tím, jak jsem byla psychicky úplně v háji,“ přiznala.

Mohlo by vás zajímat: Občasné popíjení nebo skrytá závislost? Zkuste rychlý test, který odhalí váš vztah k alkoholu

Co se týká léčby, nedokáže říci, zda je více závislých mužů či žen. „Během léčby to bylo půl na půl. Když jsem zakládala Alkos, myslela jsem, že nás více budou vyhledávat ženy, protože půjdou více za příběhem ženy, tak to ale není. Myslím, že teď dokonce máme víc mužů, o jednoho,“ řekla zakladatelka soukromé kliniky, která se specializuje na léčbu závislostí, úzkostí, depresí a syndromu vyhoření. Zda se pak do cíle podaří dojít spíše mužům či ženám, Michaela nedokáže říci. „Ženy mají možná trošku silnější motivaci v dětech, ale taky to není pravidlo. V dlouhodobé abstinenci se nedá říci, jestli jsou více úspěšné ženy nebo muži,“ uvedla.

Ambulantní léčba nefunguje

Ještě než Michaela nastoupila na léčbu jako takovou, zkoušela se vyléčit ambulantně. To podle jejích slov ale nemá smysl. „Zřejmě každý závislý člověk si projde tím, že zkouší ambulantní docházení, což nefunguje,“ zdůraznila.

„Když už to je ve fázi, ve které jsem byla já, ještě i podstatně dřív, je to na intenzivní léčbu. Buď pobytovou nebo stacionární, ale na intenzivní,“ upozornila s tím, že na léčbě byla zatím jednou.

Známé herečky tváří v tvář démonu alkoholu. V kampani s drsným sdělením a poselstvím Nepít je plus:

Odvykání z alkoholu je nebezpečnější než z drog

Michaela také promluvila o tom, že léčit se ze závislosti na alkoholu je mnohem nebezpečnější než odvykání z drog. „Vždycky je těžké se vyléčit ze závislosti na alkoholu, protože abstinenční stavy jsou život ohrožující. Jsou strašně nepříjemné, mnohem nebezpečnější než odvykací stavy ze všech drog. Jediné srovnatelné jsou léky na spaní a na úzkost. Ty jsou stejně nebezpečné z hlediska odvykání jako alkohol,“ popsala.

Střízlivost

Michaela Duffková má jasně vyhraněné názory na pití alkoholu. „Pokud si někdo myslí, že se bez alkoholu nedá žít, je to smutné. Vidíme to všude, co by to bylo za den bez skleničky vína. Za mě ale ne. Přijde mi, že je fajn dívat se na svět střízlivýma očima. Je fajn, když můžete kdykoliv sednout do auta a vyřešit, co je potřeba,“ zdůraznila.

Zábavu, se kterou se často pojí i alkohol, jako například koncert, teď prožívá mnohem intenzivněji. „Teď je ten koncert podstatně lepší.“

V těžkých chvílích pomáhá sodovka

Prozradila také, co jí pomáhá držet se v těžkých chvílích. „Co mám celou dobu, je terapie. Ze začátku jsem měla i skupinové doléčení. Tam jsem chodila rok a půl, teď si držím individuální terapie. Mám rodinu, na kterou se mohu vždy obrátit, což je hrozně důležité mít podpůrnou síť. Důležité pro mě je mít sodovku v lednici. Jídlo, spánek, odpočinek a čas pro sebe je pro mě nezbytný,“ vyjmenovala věci, díky kterým zůstává střízlivá.

Proč je těžké říci ne

Alkohol je v naší kultuře hluboce zakořeněný. Duffková odpověděla na otázku, proč je v Česku tak těžké říci ne. „Myslím si, že je to netolerance společnosti. Opravdu jako společnost jsme velice netolerantní k tomu, když někdo řekne, že pít nebude,“ pronesla.

„Když někdo ve společnosti řekne, jdu si pro pivo, tak se nad tím nikdo nepozastaví. Ovšem když řeknete, jdu si pro vodu, tak se každý zeptá, proč si jdeš pro vodu,“ pokrčila rameny nad nastavením společnosti.

Když chodím do práce, závislý nejsem...

S alkoholismem se pojí i řada mýtů. Michaela se nejčastěji setkává se dvěma. Pokud někdo chodí do práce a v běžném životě funguje, i tak se může potýkat se závislostí. „Nejčastější mýty jsou - vždyť já chodím do práce, tak je to v pohodě, což je úplná blbost. Takhle to má asi 85 procent alkoholiků, že jsou fungující a chodí do práce,“ varovala s tím, že alkoholik je člověk, který při pití nezná svoje limity. „Ten problém je ale obrovský a je to jednoznačně na léčbu. To je zásadní,“ doplnila.

Kontrolované pití u alkoholiků neexistuje

Další zcela nepochopitelný je podle ní názor, že když už je člověk vyléčený, může se znovu napít. „Teď už jsi vyléčený, tak si jedno můžeš dát. Ne, takhle to nefunguje. Jakmile je člověk jednou závislý, už si nemůže dát nikdy. Respektive může, ale vrátí se do toho zpátky. Kontrolované pití u alkoholiků prostě neexistuje. To jsou dva nejčastější mýty,“ řekla.

Ostatně i ona sama do poslední chvíle chodila do práce. Nikdo z jejího okolí tak mohl jen těžko poznat, že se něco děje. „Zpravidla jsem pila večer, takže přes den lidé, co mě potkávali, neměli téměř žádnou šanci detekovat, že je nějaký problém. Vždy jsem pila až zavřená doma. Do poslední chvíle jsem chodila do práce. Tři dny před nástupem na detox jsem byla v práci. Okolí nemělo možnost problém detekovat. Nejužší okolí to samozřejmě vědělo,“ nastínila Duffková.

Herce se zkušenostmi se závislostí obsadil režisér Svátek do Zápisníku alkoholičky cíleně: