Po kom je? Aneb co všechno po vás může dítě zdědit
Hodně rodičů si podle vzhledu i chování svého dítěte myslí, že zdědilo všechno jen po jednom z nich. Často používaný argument v rodinných hádkách bývá: „Je celé po tobě, tak s ním něco dělej!“ Jak to ale doopravdy s těmi geny je? A které nemoci po rodičích dědíme?
Rodiče, kteří se ohánějí větou v úvodu článku, jsou na velkém omylu. DNA získáváme ve dvou kopiích, z vajíčka matky a spermie otce stejným dílem, ale existují ve verzi recesivní a dominantní, která se projevuje mnohem výrazněji, a pak se říká, že jsme více podobní jednomu z rodičů.
„Rovnocenný poměr ale nemusí být už zachován v části DNA předávané další generaci. Takže, i když je dítě vždycky z půlky otec a z půlky matka, může být v té jedné polovině úplně všechno od babičky a vůbec nic od dědečka (míněno ze stejné strany), či naopak, tvrdí Marek Minárik, který se v laboratoři Genomac genetikou zabývá od roku 2001.
Náhlá vnuknutí
Geny mohou v dítěti „objevit“ jistou dispozici, a to se pak začne věnovat něčemu, o co nikdo z jeho předků nejevil žádný zájem – častým případem je umělecký a sportovní talent. Rodina bývá překvapena, uvažuje, po kom to dítě má. Neuvědomí si, že vlastně po nich, jen oni nenašli nikoho, kdo by je k té činnosti přivedl, nebo jim pomohl nadání dále rozvíjet.
„Vrozené prvky se nejvíc týkají temperamentu – obdobná míra extroverze či introverze, emocionálních prožitků, rychlosti reakce, citlivosti na různé podněty a také rozumových schopností – dědí se inteligence, schopnost koncentrace, stejné typy paměti, styly učení," konstatuje RNDr. Marek Minárik.
Problémové geny
Podle Minárika nastává velice zajímavá situace u dětí alkoholiků, narkomanů a kuřáků. Mají totiž silné genetické predispozice podlehnout stejné závislosti – také často začnou ve velmi mladém věku, ještě před pubertou. U těch, co svodům odolají, nastane paradoxně opačný extrém, silná averze z nich udělá celoživotní abstinenty, nekuřáky apod.
Pokud jde o to, co všechno se dědí, je toho víc než dost, navíc výzkum DNA není zdaleka ukončen a dozvídáme se dnes a denně stále další a nové informace, které se ovšem musí důkladně prověřit.
Co všechno dědíme
Nezvratně je prokázána dědičnost u těchto faktorů – výška, do jisté míry i hmotnost (hlavně sklony k obezitě), barva očí, vlasů, tvar ušních lalůčků, prstů, včetně tzv. brachydaktylie (krátkoprstosti), holohlavost, levorukost, množství pigmentu v kůži, daltonismus (barvoslepost). „Ví se o vrozených sklonech k vytváření krevních sraženin, s nimi souvisí i riziko opakovaných potratů, k fenylketonurii, hemofilii, cystické fibróze. U dalších nemocí si tak jisti nejsme, tam působí víc vlivů – prostředí, klima, stravování, životní styl, imunitní i psychické dispozice," upozorňuje odborník.
Genetický test
Analýza DNA neumí zatím prognostikovat vznik rakoviny, ale jistým lidem může sdělit, že k ní mají vyšší sklony a doporučit pravidelná onkologická vyšetření. Existují i choroby, jejichž mutace se vyskytují často, zejména dědičná trombofilie (tu má u nás každý 20. člověk), hemochromatóza, laktózová intolerance. Žena, která je těhotná či plánuje narození potomka, a některým z těcho problémů trpí, by si měla nechat udělat preventivní genetický test. Ten je vhodný i u lidí, kde se v příbuzenstvu vyskytuje žilní trombóza či křečové žíly, cévní mozková příhoda, plicní embolie a další. Testy DNA probíhají jednoduše. Zájemce obdrží poštou odběrový „kit“ a sám si podle návodu provede stěr sliznic v ústní dutině. Vzorky poté pošle k analýze a nejpozději do měsíce se dozví výsledek.
Jan Janula