Koleduje si žena o znásilnění, když je vyzývavě oblečená?
Opravdu záleží na tom, co má žena na sobě, když je sexuálně napadena?
Pokud je žena znásilněna, téměř okamžitě padnou otázky: Co udělala špatně? Byla někde v baru? Pila alkohol? A co měla na sobě?
Právě poslední otázka vyvolává v mnohých lidech celkem mylnou představu, že si oblékla jistě něco vyzývavého. A potvrzují to i výsledky průzkumu, který provedla v létě loňského roku agentura Focus. Z něj vyplynulo, že většina lidí má o znásilnění úplně zkreslené představy. A hlavně, lidé často nevnímají ženu jako oběť násilí, ale jako spoluviníka.
Podle mnohých odpovídajících si například žena o znásilnění „koleduje“, pokud je vyzývavě oblečená (paradoxní je, že souhlasně odpovídali nejvíce muži mezi 18 a 34 lety, kteří jsou podle statistik nejčastějšími pachateli těchto činů).
Nezachrání vás ani huňatý svetr
Jenže ono to tak ve skutečnosti není a právě na to chce upozornit americká fotografka Katherine Cambareri ve své nové fotosérii „Takže co jste měla na sobě?“ Její snímky ukazují oblečení, které měly na sobě ženy ve chvíli, kdy je násilník napadl. A vůbec to nejsou jen kratičké sukně, tílka nebo trička s velkými výstřihy. Jak můžete vidět na fotkách, ženy bývají napadány i ve chvíli, kdy na sobě mají vytahané tepláky nebo huňaté svetry. Sexuální útok totiž nemá vůbec nic společného s tím, zda má žena odhalenou nějakou část těla nebo nosí přiléhavé oblečení. Nemluvě o tom, že žena by se přece při výběru oblečení neměla řídit otázkou, jestli náhodou nevyvolá v některém muži choutky.
„Rozčiluje mě, že jsou oběti znásilnění často obviňovány za to, co měly v době útoku na sobě. Že vlastně útočníka svým oblečením vyprovokovaly. Tak jsem se rozhodla ukázat, jak to ve skutečnosti je. Že neexistuje typ oblečení, který útočníky vyloženě přitahuje. Jediný důvod, že útočník ženu napadne je, že ji prostě chce napadnout, ať má na sobě cokoli," říká mladá fotografka.
Podívejte se, co měly znásilněné ženy v době útoku na sobě (tmavé pozadí má naznačit, že kousky oblečení nejsou v noci někdy téměř vidět):
Mylná je i představa, že násilníkem je nejčastěji neznámý pachatel, který si oběť vybere náhodně. Ve skutečnosti je neznámá osoba pachatelem jen v cca 20 % případů – násilí páchá ve většině případů člověk, kterého oběť zná (partner, bývalý partner, příbuzný, kamarád, kolega…).
Podle průzkumu Agentury EU pro základní práva z roku 2014 má 32 % českých žen starších 15 let osobní zkušenost s fyzickým nebo sexuálním násilím. Nahlášeno je podle různých statistik ale jen 3–8%. Podle Gabriely Bártové z Amnesty International ČR za to mohou do značné míry právě předsudky „Ženy mají dojem, že pokud je znásilnil jejich známý nebo partner, nebude se případem nikdo zabývat. Často mají také obavu, že se na ně okolí bude dívat jako na spoluviníky, a že si za znásilnění vlastně můžou samy. Raději tak s tímto traumatem žijí bez toho, aby kontaktovaly policii nebo alespoň odborníky, kteří nabízejí pomoc.”
-ak-