Mýty a fakta o domácím násilí: Nevěřte všemu, co se říká
Za domácí násilí většina z nás považuje hlavně fyzické týrání. To psychické ale často může být mnohem horší. Zdroj: Thinkstock
Domácí násilí je opředeno spoustou mýtů, které často brání obětem vyhledat pomoc. „Přece dokud nejde o život, nejde o nic. A má rád děti,“ říkají často oběti. Přečtěte si přehled těch nejčastějších mýtů a srovnejte je s fakty.
Mýtus č. 1:
Oběť si za to může sama, násilníka k jeho chování vyprovokovala.
Pravda: Za násilné chování nese odpovědnost vždy jen ten, kdo se ho dopouští, nikdy ne oběť.
Mýtus č. 2:
Dokud mě nebije, není to násilí.
Pravda: Naopak, hodně obětí domácího násilí říká, že by snad raději dostaly facku, než to, co se děje na psychické úrovni. Psychické násilí může mít stejně destruktivní důsledky, jako násilí fyzické. Navíc se oběť zdráhá o něm mluvit, protože bývá přesvědčována agresorem, že o nic nejde.
Mýtus č. 3:
Domácí násilí je fenomén zejména sociálně slabých rodin.
Pravda: Domácí násilí se děje napříč všemi společenskými vrstvami. I v rodinách, kde jsou oba rodiče vysokoškolsky vzdělaní a úspěšní lidé, může docházet k domácímu násilí. Názorným příkladem byla úspěšná spisovatelka Simona Monyová, kterou její manžel Boris Ingr několik let týral a nakonec ji 3. srpna 2011 v jejím domě v brněnských Obřanech ubodal k smrti.
Mýtus č. 4:
Oběť je v násilném vztahu nějak spokojená, v podstatě jí to dělá dobře, jinak by dávno odešla.
Pravda: Ženy-oběti domácího násilí jsou často izolované od okolního světa, partner jim nedovolí pracovat, zakazuje jim kamarádky, stýkat se s rodiči. Pro takovou ženu se zdá být odchod často nemožný, je bez peněz, bez práce závislá na partnerovi. Násilník také často vyhrožuje tím, že ženě sebere děti, udělá z ní blázna apod. Rozhodnutí zůstat je tedy ovlivněno strachem z toho, co by se dělo, kdyby odešla.
Mýtus č. 5:
Viníkem je alkohol, kdyby násilný muž nepil, nechoval by se tímto způsobem.
Pravda: Bohužel není pravda, že by byl na vině jen alkohol. K násilí by docházelo jistě i bez alkoholu, takové chování je násilné osobě dané. Alkohol ovšem nebezpečí zvyšuje, protože násilná osoba pod vlivem alkoholu ztrácí rychleji sebekontrolu.
Mýtus č. 6:
Násilný muž za své chování nemůže, protože měl těžké dětství nebo trpí nějakou psychickou nemocí.
Pravda: Násilná osoba je vždy zodpovědná za své chování a je si vědoma toho, že se takto chovat nesmí. Proto se točí násilný vztah ve třech fázích, kdy je jednou z nich klidové období tzv. líbánky. Násilný partner tam tuto fázi zařazuje záměrně, aby ženu ve vztahu udržel. Ví, že kdyby byl jenom násilný, žena by odešla. Velmi často se násilní partneři k ženě chovají jinak před lidmi a jinak za zavřenými dveřmi. Proto je domácí násilí většinou skryté a ženy mají strach, že jim nikdo neuvěří. Násilník si totiž uvědomuje, že jeho chování není v pořádku a proto jej skrývá.
Zjistěte, jestli žijete v násilném vztahu
Pokuste se odpovědět na následující otázky. Odpověď ano si počítejte, byť k takovému incidentu došlo jenom jednou nebo dávno.
• Stupňuje se v posledních 6 měsících násilí?
• Škrtí nebo dusí vás někdy partner?
• Vyhrožuje vám partner zabitím?
• Má zbraň? Vyhrožoval vám někdy zbraní, nožem, nebo dokonce pistolí?
• Napadl vás během těhotenství?
• Je žárlivý, kontrolující, majetnický?
• Máte strach, že by vás mohl zabít?
• Vyhrožuje vám sebevraždou, nebo má dokonce za sebou sebevražedné pokusy?
Pokud si odpovíte na více otázek ano, pak jste ve vysokém stupni nebezpečí. Žijete-li v násilném vztahu, máte tendence násilí zlehčovat, „nevidět“ ho. I pokud se rozhodnete v takovém vztahu zůstat, pak nepodceňujte nebezpečnost svého partnera.
Kromě výše zmíněných otázek jsou i další vysoce rizikové faktory, které ukazují na nebezpečnost násilné osoby. Její nebezpečnost dále zvyšují tyto faktory:
• Pokud váš partner vyrostl v rodině, kde docházelo k domácímu násilí mezi rodiči nebo kdy byly obětmi násilí dokonce děti.
• Pokud se váš partner dopouštěl domácího násilí i v předchozích vztazích.
• Pokud se chová násilně i jinde, např. pere se, je výbušný, má konflikty i s jinými lidmi.
• Pokud váš partner byl v minulosti trestán nebo porušil soudní nařízení (např. u vykázání).
• Pokud váš partner pije nebo zneužívá jiné návykové látky.
Připraveno ve spolupráci s projektem Nenechte si ubližovat