Proč jsou někteří lidé sexuálně náruživí? Za vše prý může genetika!
Proč jsou někteří lidé sexuálně náruživí? Zdroj: iStock
Vysoká míra sexuální vzrušivosti není výhoda, i když se to může zdát. Spíš komplikace. Ale jak se ukazuje, sexuálně náruživí jedinci za svou vášeň nemohou. Mají ji totiž v genech.
Dříve byla vysoká sexuální vzrušivost dokonce církví označována za ďáblovo dílo. Muži s velkou potřebu uspokojit přirozené tělesné pudy byli dehonestováni, eroticky příliš založené ženy to měly ještě horší – jako satanem posedlé nymfomanky končily často upálené na hranici.
Ovšem na zásadní otázku, proč „to“ nějaký muž či žena potřebují několikrát denně, zatímco jiní se spíš řídí známým heslem „jednou týdně, ještě bídně“, dlouho nikdo neznal odpověď. Nicméně se zdá, že moderní věda konečně našla důvod.
Hormon rozkoše
Podle studie odborníků z Hebrejské univerzity a Univerzity Bena Guriona z Izraele, za vše mohou geny (nikoli nekontrolovatelné nutkání), konkrétně jejich kombinace nazvaná D4, ovlivňující reakci mozkových center na hormon dopamin.
Výzkumem se zabývají od roku 2006 a nezaměřují se při něm nejen na počet pohlavních styků, ale i celkové sexuální chování člověka. Rozsáhlými testy praktikovanými na vysokoškolských studentech (obou pohlaví) víceméně prokázali pravdivost tvrzení, že na sex myslí ve fantazii mnohem častěji muži než ženy. Poněkud překvapující ale bylo, že při sledování erotických filmů byla míra vzrušivosti u mužů i žen prakticky stejná.
Převratná studie?
Další studie se pak už vyloženě zaměřila na sledování rozdílů v genetickém uspořádání dobrovolníků. Při ní se zjistilo, že kolem třiceti procent testovaných se shodnou kombinaci genů D4 mělo větší zájem o sex, bývali častěji vzrušení, ale projevovala se u nich i horší sebekontrola nad jejich sexuálním chováním. Tato studie je tak převratná, že ji vědci stále ověřují. Pokud by se totiž bez pochybností potvrdilo, že za zvýšenou erotickou náruživostí stojí geny, mělo by to dalekosáhlé důsledky nejen v sexuologii, ale také v posuzování chování jedinců postižených mírnějšími formami deviace nebo netradičními milostnými zálibami.
Sochařovo prokletí
Když kdysi odsoudili sochaře Pavla Opočenského za skotačení s nezletilými holčičkami, jedním z argumentů obhajoby bylo, že za svou vášeň nemůže, protože ji zdědil po otci, který v devadesáti letech (!) skonal nahý v náruči mladičké milenky. Tehdy to soudce vůbec nevzal v potaz, ale ve světle těchto nových skutečností by tak zřejmě učinit musel! Navíc, pokud se bez nejmenší pochyby zjistilo, že genetika je opravdu mocnější než libido, mnoho pacientů s poruchami sexuálního chování by nemuselo podstupovat psychoterapii.
Soudní dilema
Pro některé jedince postižené mírnějšími a nenásilnými formami deviace by to znamenalo i výhodu při posuzování jejich činů, znalci by museli k tomuto faktu přihlížet při míře zavinění a soudy by asi musely přijmout jiný precedens ke stanovení výše trestu. Nicméně ani fakt, že geny ovlivňují sexuální život mnohem víc, než se myslelo, nikdy nemůže ani v nejmenším ospravedlňovat pachatele znásilnění nebo chování, kde je hlavní motiv uspokojení zvrácených choutek ublížením či ponížením jiné osoby proti její vůli. Ty už totiž souvisejí s ovládacími schopnostmi a morálním profilem člověka.
Jan Janula
Mohlo by vás taky zajímat:
Sex a vztahy
Sex a vztahy
Sex a vztahy
Autor článku
Anna Kopečková
Anna je dlouholetou redaktorkou v rámci magazínové tvorby na webech TV Prima. Primárně se stará o obsah na webu Prima Ženy. (anna.kopeckova@iprima.cz)
Horoskop vždy po ruce
Zanechte nám váš e-mail a my vám budeme zasílat pravidelný newsletter s vaším horoskopem.
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
