Většina pohlavně zmatených dětí z toho vyroste. Opatrně s operativními změnami, radí experti

Pochyby o identitě a pohlaví jsou u dětí běžné, tvrdí vědci

Zmíněná dlouhodobá studie byla provedena v Holandsku, kde vědci po celou dobu pozorovali více než 2700 dětí od věku 11 let až do věku 25 let. Každé tři roky u nich prováděli komplexní testování zaměřené nejen na jejich všeobecné pocity, ale i pocity spojené s jejich identitou a pohlavím. A výsledky po čtrnácti letech jsou pro veřejnost a zejména rodiče poměrně jasné.

Na začátku studie přibližně každé desáté dítě (11 %) vyjádřilo nějakou míru „genderové nespokojenosti“. Nicméně po uběhnutí čtrnácti let jen zhruba každý dvacátý pátý dospělý (4 %) prohlásil, že je „často“ nebo „někdy“ nespokojený se svým pohlavím.

Autoři studie v závěru píší: „Výsledky této studie mohou pomoci adolescentům jednak pochopit, že je zcela normální mít v nižším věku pochybnosti o své identitě a pohlavní identitě, a také že jde ve skutečnosti i o relativně běžný úkaz.“ Pozitivně studii kvitují i někteří odborníci, podle nichž jde o cenný důkaz, proč vnímat současný růst pohlavních tranzicí u dětí velmi skepticky.

„Tato studie poskytuje další pádný důvod, proč být vůči intenzivním snahám o provádění pohlavních tranzicí u dětí a dospívajících skeptickým,“ cituje britský DailyMail Patricka Browna z Centra pro etiku a veřejnou politiku. Pro většinu lidí, respektive rodičů, je podle něj i na základě těchto výsledků rozumnější být opatrným a trpělivým namísto snah provádět za každou cenu permanentní operace a hormonové terapie.

Limitace studie

Nově publikovaná studie je jednou z vůbec nejdelších, která se zabývá problematikou pohlaví u dětí. Sami autoři však upozorňují na některé její limitace. Ve sledované skupině například najdeme mix dětí z běžné populace i dětí, které byly v péči psychologů či psychiatrů – byť ne nutně specificky kvůli něčemu souvisejícímu s jejich pohlavím a identitou. Nemusí však přesně reflektovat rozpoložení dětí s diagnostikovanou pohlavní dysforií.

Vědci z holandské University of Groningen pracovali s daty celkem 2770 osob. Těm během patnácti let celkem šestkrát předložili mimo jiné tvrzení „Přeji si být opačného pohlaví,“ společně s několika různými odpověďmi. Testování probíhalo ve dvou až tříletých intervalech nepřerušovaně od března 2001, kdy byla studie zahájena. Výsledky i závěry autorů byly nyní publikovány v časopise Archives of Sexual Behavior.

Ty mimo jiné ukazují, že celkem 78 % všech respondentů mělo během 15letého trvání studie o svém pohlaví stejné pocity, asi u 19 % došlo ke zvýšení spokojenosti s jejich stávajícím pohlavím a jen přibližně u 2 % ke snížení spokojenosti. „Nespokojenost s pohlavím je sice během začátku adolescence relativně běžná, avšak všeobecně postupem věku klesá a zdá se, že je spojena s horším sebepojetím a duševním zdravím v průběhu vývoje dětí,“ vyvozují vědci.

Nespokojenost s pohlavím u dětí rapidně roste

Četnost výskytu pohlavní dysforie (nepohody) dle dostupných dat v USA od roku 2018 rapidně roste, přičemž průměrný věk pacientů se stále snižuje. Analýza plnění zdravotních pojištění společnosti Komo Health Inc například odhalila, že v letech 2017 až 2021 byla pohlavní dysforie v USA diagnostikována zhruba 121 880 dětem ve věku 6 až 17 let.

Z toho 42 000 případů přibylo v roce 2021, o 70 % více než v roce 2020. Děti ve věku do 18 let už dnes rok co rok tvoří jednu pětinu všech nových diagnóz a jen ve Spojených státech se jako transsexuál identifikuje 1,6 milionu lidí ve věku 13 nebo více let.

S novým trendem si nevědí rady ani rodiče

Růst výskytu pohlavní dysforie představuje rovněž dosud neznámé výzvy pro rodiče, kteří mnohdy netuší, co dělat, když jim dítě řekne, že chce mít opačné pohlaví. Řada rodičů hledá pomoc i v online diskuzích. „Dobrý den, máte prosím někdo zkušenost s dítětem, které toužilo po jiném pohlaví? Dcera má téměř 5 let, asi od 2 let odmítá veškeré dívčí oblečení a říká, že by chtěla být kluk,“ napsala jedna z maminek na web Modrý koník dotaz s titulkem „Dcera chce být kluk. Máte prosím někdo zkušenosti?“

„Vypadá jak kluk, všichni si ji pletou, stydí se vlastní nahoty. Někdy je vyloženě nešťastná, že není kluk. Sama si stříhá vlasy, ve školce si hraje většinou s klukama, hračky ale volí neutrální, někdy spíš holčičí a chováním bych řekla, že je spíš holka. Normálně tomu nevěnuji pozornost a beru to tak, jak to je. Ale teď mě trochu přepadla panika. Nechci, aby byla nešťastná, děkuji za názory,“ popsala uživatelka svůj problém.

Většina odpovědí se shoduje v tom, že celou věc by spíš, než jiní rodiče, měl případně posoudit psycholog. „To je otázka pro psychologa, v tomto věku chtějí být děti často i pejsek. Je možné, že bude chtít být kluk už navždy, je možné, že se to změní. Nechala bych ji, ať je, co je jí teď příjemné a zvážila konzultaci s odborníkem. Nějaké závěry a případně změny bych ale radši nedělala před pubertou,“ radí tázající se mamince v odpovědi jiná uživatelka.

Zdroj úvodní fotografie: IStock