Nikdy, vždycky a dobrá práce. Slova a věty, které by si rodiče měli odpustit

Kdo by nechtěl mít se svými dětmi dobrý vztah, jedno zda jde o předškoláky nebo naopak dospívající. Někdy jim však sami podkopáváme nohy způsobem, jakým s potomky komunikujeme. Pokud to neděláme dobře, jen posilujeme tendenci se debatám s rodiči vyhýbat a uzavírat se do sebe. Ta sice přichází přirozeně se stoupajícím věkem, ale nemusí znamenat, že dítě bude veškerý čas doma trávit ve svém pokoji se sluchátky na uších - jen je třeba dát si pozor na některé věty.

Které to jsou? Tady máte desítku příkladů.

1. „Vždycky…“ nebo „Nikdy…“

Vyhnout se podobným tvrzením není vždy snadné, ale zkuste na nich alespoň zásadně ubrat. Jde třeba o následující věci:

• Vždycky vstáváš pozdě.
• Vždycky se snažíš vyhnout se pomoci doma.
• Ve škole nikdy nedáváš dost pozor.
• Nikdy nedáváš špinavé prádlo do koše v koupelně.
• Nikdy si nenapíšeš úkoly včas.
• Vždycky musíš odmlouvat a nikdy nepomůžeš sám od sebe.

Pokud dítě slyší podobné věty pořád dokola, logicky se jim začne bránit a vaše vzájemná komunikace snadno přeroste v hádku. A nejspíše musíte připustit, že vaše dítě občas vstane včas a pomůže doma s nádobím.

Ale můžete mít samozřejmě pravdu v tom, že dítě například většinou vstane pozdě, pak se ale zaměřte na tento jeden problém, buďte konkrétní a nabídněte řešení. V klidu mu řekněte, že během týdne vstalo třikrát o půl hodiny později, než mělo, což je problém, který je potřeba řešit - bude například muset chodit spát dříve. Zeptejte se ho zároveň, jaké řešení navrhuje ono.

2. Dobrá práce

Je lepší děti chválit než jim pořád něco vyčítat. Existují na to dokonce studie - shodují se v tom, že v rodinách, kde mají rodiče s dětmi zdravé vztahy, převládají kladné komentáře směrem k potomkům v poměru zhruba 5:1. Podobně, jako to platí třeba v partnerských vztazích.

Ale ne každá pochvala se dá doporučit - podívejte se třeba na hlášku "dobrá práce", jejíž velkou nevýhodou je, že je poněkud obecná. Aby pochvala fungovala, měla by být konkrétní - daleko lepší je například ocenit, že dítě si za jedno odpoledne přebralo všechno své oblečení. Nebo že se dokázalo hodinu trpělivě věnovat dvěma malým sourozencům, což není žádná legrace. Případně že prostřelo stůl, aniž jste ho o to museli prosit.

3. Proč jsi...?

... praštil svého mladšího bratra?

... rozlil vodu na stole?

... zapomněl doma tramvajenku?

Odpovědět na tyto otázky není snadné, dítě se snadno začne cítit jako v pasti a může se uchýlit ke lži. Zkuste se neptat, proč udělalo to či ono, ale "co se stalo"?

Přečtěte si také: 15 jasných známek, že vychováváte své děti správně

4. Nehádej se se mnou

Míváme tendenci něco podobného říkat, když mají děti jiný názor než my, ale nehádají se s námi. Možná mohou být trochu ostřejší a je na místě je poprosit, aby se třeba mírnily ve výrazech, ale měly by mít možnost vyjádřit svůj názor. A měly by vědět, že vás jejich názory zajímají.

5. Protože jsem to řekl

Tahle fráze je nejen hloupá, ale navíc nefunguje. Pokud vám na něčem skutečně záleží, udělejte si chvíli a vysvětlete dětem, o co vám jde. Vymýšlejte společně, jak budete postupovat, ať už jde o náplň volného odpoledne nebo třeba o čas strávený na mobilu či počítači.

6. Vždyť jsem to říkal

Je těžké odolat pokušení říct o něčem, co se nepovedlo, že jste předem věděli, jak to dopadne. Ale zkuste se mu ubránit. Vašemu vztahu s nejmladší generací to hodně prospěje. Děti většinou dobře vědí, že udělaly chybu, protože si něco špatně promyslely a třeba si rozbily kolena na prkně, protože si nevzaly chrániče.

Mohou být v takové situaci rozladěné a zklamané a ze všeho nejvíc potřebují větší podporu, případně ujištění, že je máte rádi.

7. Kdybych byl na tvém místě

Tuhle frázi rodiče většinou myslí dobře, ale dětem moc k užitku není, protože nepotřebují vědět, co by v jejich situaci dělal otec nebo matka. Ale potřebují možná poradit s tím, co mají dělat ony. Proto s nimi mluvte o tom, jak se cítí a jak se jim jeví možná řešení.

Čtěte také: Mít dítě je luxus, mnoho lidí to odkládá, říká expertka. Vypočítala, kolik stojí výchova

Podobné je to s větou "vím, jak se cítíš", protože ve skutečnosti to rodič zkrátka vědět nemůže. I když jste třeba stejně jako vaše dítě zažili zklamání v přátelském vztahu či v lásce, každý zážitek je jedinečný. Navíc se to celé odehrálo v jiné době. Snažte se vidět věci z pohledu vašich dětí. Vyzkoušejte jejich hry a koníčky. Poslouchejte jejich oblíbenou hudbu. Poznejte jejich přátele a naslouchejte, když sdílejí své myšlenky a pocity.

8. Proč nejsi jako...

Porovnávání je velká chyba, před kterou odborníci rodiče varují snad nejčastěji. Ve skutečném životě je totiž opravdu těžké alespoň v duchu děti nesrovnávat s jejich sourozenci, stejně starými příbuznými nebo spolužáky. Rodiče to vlastně nemyslí zle vůči dětem, spíš tímto pohledem hodnotí své vlastní rodičovské schopnosti.

Jenže když to řeknete nahlas, děti mají pocit, že je nemáte dost rádi a byli byste spokojenější, kdyby byly jako ostatní.

Video: Děti princezny Kate a Williama zase zaujaly grimasami

9. Když mi bylo tolik jako tobě...

... mnohem víc jsem pomáhal rodičům.

... byl jsem mnohem samostatnější než ty.

... mnohem lépe jsem se učil.

... neměl jsem se zdaleka tak dobře jako ty.

... nebyl jsem zdaleka tak drzý.

Když tohle rodiče říkají, chtějí, aby jejich dítě bylo vděčnější, pracovitější nebo disciplinovanější, ale měli by vědět, že tento přístup nefunguje. Dětem totiž zní především jako výčitka a mají pravdu, že rodiče vyrůstali v jiné době. Nemluvě o tom, že jejich vzpomínky mohou být zkreslené.

10. Není důvod, aby ses bál

Pokud tohle říkáte, shazujete city a obavy svých potomků. A můžete tak nechtíc dosáhnout toho, že je začnou potlačovat a přestanou se vám s nimi svěřovat. Můžete jim dokonce do budoucna zadělat na potíže s vyjadřováním svých emocí.

Než abyste dětem říkali, jak se mají v jistých situacích cítit, nabídněte jim pochopení.

Ani moc kritiky, ani moc ochrany

Podle lektora Zdeňka Okleštka by cílem výchovy měl být mimo jiné zdravě sebevědomý jedinec, což mohou rodiče svým přístupem zásadně ovlivnit. Zdravě si dítě podle něj začne věřit, když absolvuje spoustu pokusů a omylů, což mu umožní poučit se z vlastních chyb a zároveň zažít potěšení z úspěchu a radosti.

Rodiče by neměli přehnaně kritizovat ani se ho snažit přede vším za každou cenu ochránit. Dítě  pak totiž přestane věci zkoušet, nebude věřit, že by mohlo uspět, a nezažije ani radost z úspěchu. „Pokud jsem rodič, který má strach, stojím poblíž, abych dítě chytil, až bude padat ze stromu. I tak ho ale nechám alespoň spadnout trochu na zadek, aby cítilo, že pád bolí, a poznalo, kde jsou hranice,“ uvedl příměr Okleštěk.

Zdroj: Parents.com, Families for Life