9 nejčastějších důvodů, proč jsou muži v manželství nešťastní

Máme pro vás sedm nejčastějších důvodů, proč muži z manželství utíkají. A nevěra mezi nimi paradoxně není, protože ta je většinou až výsledkem problémů ve vztahu...

Spustíte, jakmile se muž objeví ve dveřích

„Přál bych si, aby mě žena více ocenila. Nemusí mi mazat med kolem pusy, ale mohla by být láskyplnější, místo aby mě ve dveřích vítala se seznamem, co všechno musím udělat nebo co jsem naopak sice udělal, ale špatně. Chápu, že povinností je hodně a času málo, ale nemusí to tak hrotit. Má toho sama hodně, hlídání dětí a úklid bytu, jenže já trávím celý den v práci a cesta přecpaným autobusem mi na náladě taky nepřidá.“ (Honza, 46 let, ženatý 21 let)

Ať už pracujete v kanceláři, nebo v domácnosti, případně to máte půl na půl, uvědomte si, že máte oba dva své povinnosti a závazky, které vás stresují. Proto na sebe lidé bývají často nepříjemní. Většinou to schytá ten, kdo je po ruce – tedy partner.

Přestože je to přirozená reakce vychrlit na partnera všechny starosti hned, jak se objeví mezi dveřmi, není to nejlepší způsob, jak docílit, aby vás vyslyšel a pomohl vám. Nechte ho pár minut odpočinout, než si začnete stěžovat. Odpočinutý bude lépe naslouchat a vy tak máte šanci, že společně vymyslíte řešení, které by vám ulevilo.

Neužíváte si už společnou zábavu

„Když jsme spolu randili, skoro pořád jsme se smáli, byla sranda. Jenže co jsme se vzali, jako by se zábava vytratila. Už spolu ani tolik nemluvíme. Bylo by fajn, kdybychom zase více komunikovali. Myslím si, že je to proto, že jsme podlehli jakési větší zodpovědnosti, která nás ubíjí. Žena vidí především vinu ve mně. Byla by ráda, kdybych s tím něco udělal, abych třeba občas naplánoval společnou večeři. Určitě by to bylo příjemné romantické gesto, jenže mám pocit, že bychom se přece měli snažit oba dva.“ (Martin, 39 let, ženatý 6 let)

Dobrá zpráva – pokud máte oba pocit, že byste spolu měli trávit více času, jste na dobré cestě. Aby se váš vztah nepropadal do stále hlubšího stereotypu, je třeba začít se plánovaně bavit. Domluvte se, že se budete ve vymýšlení aktivit střídat a že si zábavu dopřejete v pravidelných intervalech. Vyberte nějaký hezký film, vymyslete zábavnou hru, kterou doma můžete večer hrát. A až to půjde, zajděte si na koncert oblíbené kapely nebo vyzkoušejte novou restauraci. Nakonec důležitější než to, kdo program vymyslí, je, jak si společně strávený čas užijete.

Mluvíte spolu jen o dětech

„Vím, že mám na tom taky svůj podíl viny. Jenže manželka se snaží být tou nejlepší mámou na světě, což ji dost pohlcuje. Všechno tomu obětuje, na nic jiného jí nezbývá čas, energie a ani myšlenky. Rád bych si s ní občas popovídal normálně o životě a neposlouchal stále jen třeba o tom, jak jí vypadávalo připojení při on-line vyučování.“ (Dan, 42 let, ženatý 14 let)

Je důležité mít o děti zájem, povídat si o nich a bavit se s nimi. Nicméně jestliže už neexistují mezi vámi a manželem další témata ke konverzaci, která ale vašeho muže zajímají a rád by je s vámi probral, může to být pro něj velmi monotónní a únavné. Měli byste proto využít chvilky, kdy děti usnuly nebo jsou u prarodičů, a pobavit se jako dřív – o práci, politice, kamarádech. Nedělá z vás přece špatnou matku to, že nemyslíte každou vteřinu na potomky. Uvidíte, že se vám uleví a budete s manželem oba spokojení.

Nedopřejete si romantiku

„Když jsme spolu randili, dopřávali jsme si romantiku, kdy nás napadlo. A vůbec nemuselo jít o milování. Řeč je o společné chvilce u dobrého vína nebo mazlení před televizí u pěkného filmu. Jenomže pak přišly děti a povinnosti a romantika se vytratila. A nejhorší je, že ani jeden z nás nedokáže přiznat, že nám to chybí.“ (Michal, 45 let, ženatý 13 let).

Je přirozené, že se vztahy mění a vyvíjejí. Také se stává, že vlastnosti, které vám původně přišly na vašem partnerovi zajímavé, vás postupem času přivádějí k šílenství. Bylo by ale chybou myslet si, že se musíte vzdát romantických chvilek. Potřebujete je jak vy, tak i váš manžel. Ano, nebudou stejné, jako když jste byli svobodní a bezdětní, ale i tak jsou pro váš vztah důležité. A pokud nestíháte si v každodenním shonu udělat pěknou chvilku, zkuste to alespoň občas o víkendu.

Sex není, co býval

„Mám o svou ženu stále zájem, jenže se z našeho manželství naprosto vytratila nějaká intimita. Vztah nám funguje spíše na platonické bázi, což moje žena nepovažuje za žádný problém. Už jsme se o tom tolikrát bavili, jenže podle ní není na manželství bez sexu nic špatného. Ji to nezajímá a já nevím, jak ji mám přesvědčit o opaku. Nechci si někde jinde hledat sexuální uspokojení, jenže už opravdu nevím, co s tím.“ (David, 34 let, ženatý 4 roky)

Oba partneři si v manželství zaslouží, aby byli spokojení. V tomto případě ale vždy vítězí žena a muž trpí. Je nutné dělat kompromisy. Nedostatek sexu bývá častým problémem – málokdy se sejdou dva partneři s podobným sexuálním apetitem. Nikdo neříká, abyste se do něčeho nutili, o to méně do milostných hrátek, nicméně přemýšlela jste někdy, zda existuje nějaký racionální důvod, proč vašeho muže stále odmítáte? Nejedná se třeba jen o nějakou nesmyslnou setrvačnost? Zkuste změnit své zvyky. To ale neznamená, že si to spolu musíte rozdávat obden. Oceňte, že je k vám manžel upřímný a otevřeně se o problému s vámi baví, místo aby si našel po prvním nezdaru milenku. Zkuste se vžít do jeho situace. Možná, že vám to pomůže.

Nemluvíte spolu

„Myslel jsem si, že jsem byl dobrý manžel, když jsem nechával veškerá rozhodnutí ohledně domova na své ženě. Například co se bude jíst, jakou si koupíme pohovku, jak vyzdobíme byt, kdy si pořídíme děti a podobně. Jenže jsem si po čase uvědomil, že tahle moje myšlenka nebo pocit maximální tolerance a benevolence ji právě znechucuje.“ (Lukáš, 32 let, ženatý 6 let)

Komunikace v manželství je někdy velmi složitá. A ještě složitější je, když komunikace neprobíhá. Představte si situaci – manžel si myslí, že je jeho žena skvělá v organizování a že ji to baví. Nikdy jí to neřekl, ale aby jí udělal radost, nechává všechno rozhodování na ní. Žena neví, co si její manžel myslí, ale má pocit, že všechno nechává na ní, dokonce že ho jejich společný život příliš nezajímá, když nechce o ničem rozhodovat. Kam to povede?

Než začnete vyvozovat závěry, ujistěte se, že jste vše správně pochopili. Může se totiž klidně stát, že mužova liknavost je jen vyjádřením respektu a důvěry nebo byl na to prostě zvyklý ze své původní rodiny a přijde mu to normální. Promluvte si a dejte mu vědět, že byste jeho pomoc ocenila.

Nevšímáte si jeho pocitů

„Moje žena vždycky očekává, že když má trable, budu stát při ní. To je samozřejmé. Ale když mám trable já, moje žena se tváří, že jsem silný chlap a takováhle maličkost by mne neměla rozhodit. Přál bych si, aby si uvědomila, že jsem taky jenom člověk, který prožívá nějaké emoce a taky mě leccos rozhodí. Sám bych někdy potřeboval, abych mě někdo uklidnil. Je to leckdy namáhavé být neustále tím silnějším, s pevnějšími nervy a stabilnější psychikou.“ (Mirek, 48 let, ženatý 16 let)

Je to lidská přirozenost, že jsme občas tak zahleděni do svých vlastních problémů, že nevnímáme, co se kolem nás děje. Ale manželé by si měli být oporou. Pokud vašeho muže něco trápí, měla byste ho vyslechnout. Nemusíte najít řešení, ale to, že bude vědět, že stojíte při něm, mu dodá sílu s osudem bojovat. A pokud máte pocit, že on vám neposkytuje dostatečnou podporu, řekněte si o ni a rovnou mu řekněte, co má dělat. „Víš, miláčku, když je mi těžko, nepotřebuju od tebe radu, ale pohlazení a podporu...“

Nedokážete oddělit práci od soukromí

„Moje žena je učitelka a nedokáže nikdy vypnout, obzvlášť teď, když musí učit z domova. Příprava na hodiny, přemýšlení, jak by studentům pomohla... Je to sice hezké, jenže dost zanedbává to, co se děje doma. Naše manželství je dost jednostranné. Ochotně jsem jí pomohl s vymýšlením pár projektů nebo s klasifikací, a to jenom proto, abychom byli spolu. Očekával jsem, že jí to třeba dojde a uvědomí si, že by se mohla více věnovat rodině. Jenže zatím žádná změna nenastala, někdy je to dokonce i horší.“ (Lukáš, 28 let, ženatý 1 rok)

Je hezké mít touhu dokázat něco ve své profesi, ale měli bychom si vždycky uvědomit tu tenkou hranici mezi zdravým kariérismem a workholismem, kdy jde vše kromě práce stranou. Může být pro vás těžké vzdát se práce z domova, nekontrolovat e-maily od šéfa v devět večer, ale je důležité umět rozlišit mezi časem pracovním a soukromým. Může se totiž stát, že se jednoho dne probudíte v prázdném bytě. Udělejte si třeba s manželem dohodu, že po osmé večer se budete věnovat sami sobě. Nemusí to být třeba každý den, můžete začít na čtyřech dnech a postupně přidávat.

Nesnažíte se být na stejné vlně

„Po tom, co jsme se vzali, se moje žena více upnula na víru. Od té doby má nějaký svůj standard, co je a co není dost dobré v souladu s Ježíšem. Snažil jsem se pro ni udělat první poslední, ale stále to nestačilo. Cítím, že jsme emocionálně každý někde úplně jinde. O sexu ani nemluvím. Nemyslím si, že bych někdy mohl ještě naplnit její očekávání. Jak můžete milovat někoho, kdo si vás neváží a nemá k vám dostatek úcty?“ (Petr, 49 let, ženatý 14 let)

Pokud je víra vašeho partnera tak odlišná od té vaší (a nemusí jít jen o víru v Boha), snažte se, abyste našli nějaký společný kompromis. Tedy jestli o partnera skutečně stojíte. To je velmi důležitý okamžik – musíte být upřímná nejen k manželovi, ale i k sobě. Uvědomte si, jak moc touží, abyste byli spolu. A zároveň popřemýšlejte, co je pro vás podstatnější – vaše víra, nebo spokojené manželství? Pozor ale, ať už není pozdě. Člověk bohužel často docení něco nebo někoho, až když o to přijde.

Mohlo by vás tako zajímat: