Z biomatek jsem vyřízená, dcera může jíst vše, říká Marie Růžičková
Dcera legendárního hokejisty a trenéra Vladimíra Růžičky Lejla již za měsíc oslaví šesté narozeniny a příští rok ji čeká základní škola. Jak se na učení připravuje nejen ona, ale i Vladimír s manželkou Marií Růžičkovou? O Lejle, jejím vysněném povolání i o postoji Marie k cukru a zakazování sladkostí malým dětem jsme si s ní povídali v rozhovoru pro web Prima Ženy.
Lejla šla letos naposledy po prázdninách zpět do školky, příští rok už ji čeká škola. Těší se?
Netěší se vůbec (smích). Už ji pomalu připravujeme na to, že to nebude jako ve školce a není z toho úplně nadšená. Vždycky říká: „Ach jo, netěším se.“ Takže ne, příliš nadšená z toho bohužel není.
Připravuje se už nějak na budoucí učení? Učí se třeba anglicky?
Ano, určitě. Má angličtinu a doma se s ní snažíme taky pracovat, třeba počítáme na počítadle a podobně, aby měla všechny základy. Ale musím říct, že je velmi šikovná, takže z pohledu učení to s ní zatím vypadá velmi slibně, což nás s manželem moc těší.
Víte už, kdo s ní bude dělat domácí úkoly z matematiky a češtiny? Vy, nebo Vladimír?
To je u nás doma věčné téma. Ale já si myslím, že si to budeme tak nějak zhruba dělit rovným dílem. Třeba češtinu bude řešit asi spíš manžel, počty zase spíš já. Takže si to podělíme podle toho, kdo co víc zvládá.
A řekla už vám třeba, čím by jednou chtěla být?
Ježíšmarjá, ano (smích), prý policajtkou, to mě tedy dostalo.
Vy jste před pár lety měli konflikt v montessori školičce v Chomutově. Jste s aktuální školkou již spokojeni?
Školka tady u nás ve Spořicích, kam teď Lejla chodí, je úplně skvělá. Na to, že nejde o žádnou soukromou školu, ale je normální, státní, tak je úplně úžasná a jsme naprosto spokojení se vším. Máme to navíc i kousek od domu, což je velká výhoda.
Má Lejla ve školce nějakého nápadníka?
No, jéje (smích), a kdyby jenom jednoho. Má tam Péťu, Davídka, o těch slyším každou chvíli. I když jsme byli letos na dovolené, tak pokukovala po klucích. Vždycky se začne culit a mně je hned jasné, o co jde.
Učení a domácí úkoly čekají Lejlu, potažmo i vás s Vladimírem sice až za rok, ale má už nyní ve všední dny nějaký režim?
My jsme oba s manželem tak trošku blázni v tomhle a máme rádi, když je všechno naplánováno a má jasný řád. Samozřejmě to dnes o žádných povinnostech zatím příliš není, po školce si Lejla většinou jen hraje, tady u sousedů má hned nejlepší kamarádku, takže spolu tráví čas. Nicméně na nějaký základní režim si určitě potrpíme. A ona to musí respektovat, aby věděla, že si zkrátka nemůže dělat, co chce.
A co večerka? Musí být dcera v určitou hodinu pod peřinou?
Přes týden rozhodně ano, tam je to klasika, večer se musí najíst, okoupat a v sedm spát, přes to nejede vlak. O víkendu chodí později a má to volnější, většinou kolem deváté. V těch sedm má někdy přes týden problém usínat, ale už na ni s manželem samozřejmě máme páky a víme, co zabírá. Stačí třeba poškrábat na zádíčkách a rázem usne.
Řada rodičů dnes u dětí řeší nebo se snaží řešit příjem cukru. Má Lejla povolenou třeba colu, nebo se ji snažíte nějak v tomto ohledu omezovat?
Úplně upřímně vám musím říct, že z takových těch „biomatek“ jsem úplně vyřízená, a když je vidím, nezvládám to. Já sama jsem v dětství rozhodně bez cukru nebyla, manžel to samé a myslím si, že naše malá v tom má všeobecně volnost, i když to zase úplně nepřeháníme. Kdy jí to povolím úplně, je na dovolené. Tam si tu colu dá, nebo Fantu, kterou miluje. Ale třeba k večeru už jí většinou říkám, že sladké ne, protože pak se tomu dítěti nechce spát a jedno s druhým. A doma se to snažíme mít nastavené nějak smysluplně. Rozhodně jí ale nic striktně nezakazujeme. Já když to vidím u některých maminek, tak jsem z toho fakt vyřízená. Jak furt do dětí futrujou jenom zeleninu, nesmí se dotknout ani bonbonů… chudáci děti pak přijdou k nám a koukají smutně na sladkosti, až se z toho celé klepou.
Vladimír Růžička si za poslední tři roky zkusil trenérskou funkci ve třech různých klubech: