Nemoc letušek se týká i obyčejných žen. Na periorální dermatitidu zabere nulová léčba
Může začít naprosto nevinně jako pupínek v okolí úst. Postupně se ale rozšiřuje, způsobuje zarudnutí kůže, svědění a mnohdy až pálení. Řeč je o periorální dermatitidě, poměrně běžném zánětlivém kožním onemocnění lidově zvaném taky nemoc letušek, jehož léčba může trvat i několik měsíců.
Periorální dermatitida se zpočátku projevuje zčervenáním pokožky a pupínky. Následovat může drobné olupování šupinek kůže provázené svěděním až pálením a pnutím postižené části obličeje. Nejvíce ohroženou skupinou jsou ženy mezi 20–30 lety s mastnou, nebo naopak příliš suchou pletí, a děti před pubertou. U nich kožní změny postihují dokonce větší oblast obličeje než u dospělých.
Nemoc letušek a neurotických blondýn
Onemocnění bylo původně známé jako nemoc letušek. Podle vyjádření Heleny Reisingerové pro Vitalia.cz získalo toto pojmenování proto, že se vyskytovalo u mladých žen používajících velké množství kosmetiky. To v době podrobnějšího zaznamenávání lékaři platilo především pro letušky, které navíc měly nepravidelný životní rytmus a trávily spoustu času v uzavřeném prostoru letadla se vzduchotechnikou.
Podle Velkého lékařského slovníku se pak častěji objevuje u světlovlasých neurotických žen. Proč se s ní potýkají spíše blondýnky, není zcela jasné. Jedním z důvodů může být například typ pleti. „Rozvoji onemocnění může přidávat také stres, na což tato definice zjevně poukazuje,“ poznamenala pro Vitalia.cz dermatoložka kliniky estetické medicíny Mediestetik Helena Reisingerová. „Neurotičky bych si vysvětlovala tím, že si více mechanicky dráždí obličej,“ dodala Jitka Chaloupecká pro tentýž server.
Co může periroální dermatitidu způsobit?
Skutečných příčin ale může mít vznik periorální dermatitidy mnohem více. Vedle vrozených dispozic hraje významnou roli i citlivost kůže na vnější vlivy prostředí, jakými mohou být voda, prach, znečištěné ovzduší, klimatizace nebo UV záření. Stejně tak ji může odstartovat již zmíněný stres, nedostatek spánku, zažívací potíže, těhotenství, ale i hormonální antikoncepce nebo krémy s obsahem kortikoidů.
Jejich užívání je nutné se vyhnout i během léčby, protože stav pokožky mohou zásadně zhoršit. Rozhodně nezkoušejte ani samoléčbu a svěřte se do rukou dermatologa, jakmile rozpoznáte prvotní příznaky nemoci. Pokud ho totiž vyhledáte včas a poctivě dodržíte všechny pokyny a omezení, poměrně rychle se jí zbavíte.
Pomáhá nulová léčba a přísná dieta
Základem je podle Jitky Chaloupecké léčba za užití vysychavých protizánětlivých obkladů, krémů a past. U závažnějších případů se ale někdy musí podávat celkově antibiotika či metronidazol nebo lze využít i laseru. Ten přichází na řadu hlavně tehdy, vyústí-li periorální dermatitida v rosaceu neboli růžovku.
Vedle toho je nutné nastolit tzv. nulovou léčbu, o níž se zmiňuje i foodblogerka Jana Králiková, která touto nemocí trpí. „Co to znamená? Že máte být v klidu (bez stresu), nejlépe někde u moře, a nic si na obličej nepatlat (ani šminky, ani krémy). A počítat s tím, že se z toho budete dostávat minimálně dva měsíce, ale klidně taky až půl roku,“ píše na svém blogu. Vyhnout byste se měli i chlorované vodě z kohoutku a kontaktu rukou s obličejem během dne.
Samozřejmostí je dieta s omezením cukru, mléčných výrobků, ostrých, kyselých a kořeněných jídel a vynechání alkoholu. Jana Králiková navíc doporučuje například bylinkové čaje z ostropestřce, kopřivy či kořene pampelišky, minerály jako zinek nebo B-komplex a odšťavňování biozeleniny. I když se vám ovšem podaří periorální dermatitidu vyléčit, stále nemáte vyhráno. Projevy nemoci se totiž často vracejí. Prevenci byste proto měli dodržovat i několik let.
Autor: Kristýna Šťastná